14 C 167/2022-226 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá náhrady škody 1 453 165 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem (nepřiměřenou délkou) v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 191/2010 jako soudu prvního stupně, v němž žalobce vystupoval v pozici žalované strany. Uvedl k tomu, že předmětem řízení před Městským soudem v Praze bylo určení neplatnosti usnesení členské schůze ze dne 13. 5. 2010, kdy členská schůze účastníka (žalobce) rozhodla o výpovědi navrhovatele [titul]. [jméno] [příjmení], dat. [datum narození] (dále jen„ Navrhovatel") z nájmu bytu, přičemž Městský soud v Praze v dané věci nerozhodoval v rámci konečného rozhodnutí meritorně, nýbrž dospěl k závěru, že Navrhovatel nebyl oprávněn podat žalobu, což je otázka, kterou by soud měl posuzovat z úřední moci, a to ihned po podání návrhu. Městský soud v Praze v rámci řízení poprvé rozhodl usnesením č.j. 73 Cm 191/2010-19 ze dne 25. 5. 2011, kdy návrh Navrhovatele zamítl a uložil mu povinnost uhradit žalobci náklady řízení. Proti tomuto rozhodnutí podal Navrhovatel odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozhodnutím č.j. 7 Cmo 484/2011-33 ze dne 26. 3. 2012, kdy rozhodl, že nebyly splněny podmínky pro to, aby mohl soud jednat za nepřítomnosti Navrhovatele. Žalobce má za to, že pokud by v řízení bylo ze strany soudu postupováno řádně a v souladu se zásadou rychlosti řízení a dalších procesních zásad, mělo dojít již v tomto okamžiku k posouzení oprávněnosti podání předmětného návrhu na zahájení řízení o vyloučení Navrhovatele z družstva včetně případného rozhodnutí o odvolání. Z tohoto důvodu má žalobce za to, že od tohoto okamžiku již docházelo pouze k nedůvodným průtahům v řízení, a tedy nesprávnému úřednímu postupu ze strany příslušných soudů. Městský soud v Praze vydal další rozhodnutí č.j. 73 Cm 191/2010-61 ze dne 12. 9. 2012, proti kterému podal Navrhovatel odvolání a o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozhodnutím č. j. 7 Cmo 46/2013-119 ze dne 30. 7. 2015, kdy dospěl k závěru, že v řízení dosud nebylo zkoumáno, zda byl návrh na zahájení řízení podán včas, když zkoumání dodržení zákonné lhůty pro podání návrhu představuje skutečnost, která se zkoumá z úřední moci a soud prvního stupně ji neprovedl, ačkoliv měl. Následně Městský soud v Praze rozhodl ve věci usnesením č.j. 73 Cm 191/2010-153 ze dne 5. 11. 2015, které bylo zrušeno Vrchním soudem v Praze rozhodnutím č. j. 7 Cmo 251/2016-190 ze dne 8. 8. 2017, kde soud rozhodl o Navrhovatelem podaném odvolání tak, že v daném případě soud prvního stupně pokračoval v jednání bez přítomnosti Navrhovatele, ovšem již ve svém rozhodnutí neuvedl a ani nedoložil, že tomu tak učinil, protože se Navrhovatel opakovaně obstrukčně jednání vyhýbal a muselo tak být odročováno. Až teprve ve čtvrtém řízení o opravném prostředku Vrchní soud v Praze rozhodnutím č. j. 6 Cmo 231/2018-277 ze dne 8. 4. 2019 potvrdil rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 73 Cm 191/2010-230 ze dne 30. 1. 2018 a celé řízení tak mohlo být k nabytí právní moci prvoinstančního rozhodnutí dne 29. 5. 2019 ukončeno. 2. Žalobce tvrdí, že s ohledem na řešenou právní otázku v rámci řízení nemusel Navrhovatel [titul]. [jméno] [příjmení] po celý jeho průběh opustit družstevní byt. Družstevní byt byl vyklizen až v říjnu 2020 pověřeným soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], na základě exekuce rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 24 C 360/2019-45 ze dne 21. 2. 2020, o vyklizení bytu, o kterém mohlo být rozhodnuto teprve poté, co byl znám konečný výsledek shora popsaného řízení. Žalobce tak po celou dobu trvání řízení nemohl pronajímat byt jiným osobám (tak jak postupoval v případě jiných svých bytů) a musel strpět setrvání Navrhovatele v bytě, dokud soud nerozhodne o neplatnosti výpovědi Navrhovatele z nájmu družstevního bytu. Průměrná výše nájmu ovšem během celého řízení vzrostla, žalobci navíc nebylo placeno nájemné ani od Navrhovatele, kterého ale zároveň žalobce coby vlastník bytu nemohl vystěhovat. Z důvodu neplacení nájemného se mimo jiné žalobce musel opět obrátit na soud, kdy Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem č.j. 16 C 214/2017-38 ze dne 1. 3. 2018 uložil povinnost [titul]. [jméno] [příjmení], nájemné a další související platby doplatit, ovšem ani v navazujícím exekučním řízení vedeném [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudním exekutorem [exekutorský úřad] sp. zn. [spisová značka] žalobce doposud dlužné nájemné neobdržel. Řízení pod sp. zn. 16 C 214/2017 vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5, o zaplacení 227 645 Kč, které [titul]. [jméno] [příjmení] dluží žalobci v rámci závazků za období 2014 -2017 tak vůbec nemuselo probíhat, kdyby řízení skončilo v přiměřené době. Žalobce má za to, že pokud by soud rozhodl bez zbytečných průtahů, nemuselo dojít k situaci, kdy Navrhovatele [titul]. [jméno] [příjmení] nebylo možné z bytu vystěhovat z důvodu probíhajícího soudního řízení. I pokud by Navrhovatel po rozhodnutí soudu neopustil byt dobrovolně, mohlo k nucenému vyklizení prostřednictvím soudního exekutora dojít již v roce 2012 po skončení řízení, nikoli až v roce 2020. Po dobu 8 let, tak byl žalobce nucen nečinit žádné kroky a Navrhovatel užíval byt, který mohl sloužit k výdělku žalobce při jeho pronájmu třetí osobě. Žalobce tak má za to, že je dána příčinná souvislost mezi průtahy v řízení a ušlým ziskem ve výši 1 453 165 Kč, který žalobce požaduje touto žalobou. Výši ušlého zisku žalobce určil s ohledem na výši nájemného u srovnatelných bytů pronajímaných žalobcem v daném období, tj. od vydání prvního rozhodnutí o opravném prostředku v řízení, tedy ode dne 26. 3. 2012 do pravomocného skončení řízení, tedy do dne 29. 5. 2019. Výši ušlého zisku žalobce vyčíslil s ohledem na následující skutečnosti: výměra předmětného bytu činí 84,77 m2, obdobná výše nájemného v období 26. 3. 2012 - 1. 3. 2018 činila 180 Kč za m2 (dále„ Období 1"), obdobná výše nájemného v období 1. 3. 2018 - 29. 5. 2019 činila 290,83 Kč za m2 (dále„ Období 2"), nájemné za předmětný byt by tak v Období 1 činilo měsíčně částku ve výši 15 258,60 Kč a v Období 2 částku ve výši 24 653,65 Kč. Byt nebyl pronajímán po celkový počet měsíců (časová jednotka v rámci nájemních vztahů) zaokrouhlený na celé měsíce v Období 1 počtu 71 měsíců, což činí ušlé nájemné ve výši 1 083 360,60 Kč a v Období 2 počtu 15 měsíců, což činí ušlé nájemné ve výši 369 804,75 Kč. 3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 1. 2. 2022 uplatnil nárok na náhradu majetkové škody ve výši 1 453 165 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. K projednání žádosti žalobce došlo dne 26. 4. 2022. Žalovaná konstatovala, že uplatněný nárok žalobce nelze považovat za důvodný, kdy je v posuzovaném případě zásadní otázka existence příčinné souvislosti, která je otázkou skutkovou, neboť je třeba zjistit, zda škodná událost (zde nesprávný úřední postup) a tvrzená škoda na straně poškozeného je ve vzájemném poměru příčiny a následku, tedy o vztah příčinné souvislosti by šlo, jen kdyby tvrzená škoda vznikla následkem nesprávného úředního postupu (teorie tzv. adekvátní příčinné souvislosti). Příčinná souvislost se nepředpokládá, musí být prokázána. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá v určení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována. Splnění těchto předpokladů musí být bezpečně prokázáno a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některé z nich. Důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu R 37/2012). Žalobce dostatečně neprokazuje příčinnou souvislost mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem soudu tak, aby mohlo být v řízení zjištěno, zda tvrzená škoda vznikla následkem nesprávného úředního postupu právě soudu, tedy tak, aby bylo doloženo, že nebýt tvrzeného nesprávného úředního postupu soudu, ke škodě by podle obvyklého chodu věcí nedošlo. Žalovaná tedy dospěla k závěru, že v posuzovaném případě nebyly naplněny podmínky pro vznik nároku dle zákona č. 82/1998 Sb., proto nárok žalobce nebyl uznán a náhrada škody mu nebyla přiznána. Na svém stanovisku žalovaná setrvává. 4. Nesporným mezi stranami je, že nárok u žalované byl uplatněn dne 1. 2. 2022. 5. Z listin k důkazu provedených bylo soudem zjištěno: 6. Z usnesení Městského soudu v Praze 73 Cm 191/2010-230 ze dne 30. 1. 2018, ve věci navrhovatele [titul]. [jméno] [příjmení], za účasti [název žalobkyně], o určení neplatnosti usnesení členské schůze účastníka z 13. 5. 2010 je zjišťováno, že jím bylo rozhodnuto tak, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze účastníka, [název žalobkyně], z 13. 5. 2010, kterým byl navrhovatel [titul]. [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], se zamítá. Usnesení Městského soudu v Praze nabylo právní moci 29. 5. 2019, (č. l. 8 spisu). 7. Ze spisu Městského soudu v Praze č.j. 73 Cm 191/2010 soud zjistil průběh řízení, podání žaloby [titul]. [jméno]