14 C 248/2022-31 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 26. 10. 2022 domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 3 D 963/2001 (dále jen„ posuzované řízení“). Žalobkyně v žalobě uvedla, že posuzované řízení bylo zahájeno dne 27. 12. 2001 a trvalo 19 let 10 měsíců a 7 dnů. Dle žalobkyně řízení bylo poznamenáno pochybením notářky a soudu, pro žalobkyni mělo zvýšený význam, neboť se jednalo o dědictví po jejím otci. Z těchto důvodů žalobkyně požaduje odškodnění ve výši 900 000 Kč. Žalobkyně se se svým nárokem předběžně obrátila na žalovanou dne 26. 4. 2022. 2. Žalovaná ve svém vyjádření učinila nesporným, že u ní žalobkyně předběžně svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 900 000 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 3 D 963/2001 uplatnila dne 26. 4. 2022. Žalovaná na základě projednání její žádosti dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, za což poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 115 500 Kč. Žalovaná shrnula průběh posuzovaného řízení a dospěla k závěru, že předmětné řízení trvalo celkem 19 let a 6 měsíců, za relevantní délku řízení však žalovaná považuje 11 let a 6 měsíců, neboť posuzované řízení bylo po dobu 8 let přerušeno z důvodu probíhajícího řízení o dodatečném projednání dědictví vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 132 D 24/2003 O nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy z titulu tohoto řízení je nyní rozhodováno v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 92/2019. Žalovaná dále uvedla, že v posuzovaném řízení bylo opakovaně rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy. Věc vykazovala zvýšenou míru právní, skutkové a zejména procesní složitosti, řízení bylo opakovaně přerušováno do skončení jiných řízení. Význam řízení pro žalobkyni hodnotila žalovaná jako standardní. Celkovou délku řízení hodnotila žalovaná jako nepřiměřenou. Při stanovení výše zadostiučinění vycházela žalovaná k základní částce 210 000 Kč, s tím že za rok trvání řízení náleží žalobkyni částka 20 000 Kč, za první dva roky potom částka v poloviční výši. Žalovaná následně snížila základní částku o 40 % z důvodu značné složitosti řízení a dále o 5 % z důvodu opakovaného vedení řízení na dvou stupních soudní soustavy. 3. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu co do částky 115 500 Kč zpět z důvodu částečné úhrady žalované částky žalovanou po datu podání žaloby. 4. Podle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.) žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. Podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Podle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Podle § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. 5. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby žalobcem soud v souladu s citovanými ustanoveními řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. (výrok I.) 6. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně předběžně uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu Okresního soudu v Pelhřimově v řízení vedeném pod sp. zn. 3 D 963/2001 u žalované dne 26. 4. 2022 s tím, že žalovaná žalobkyni poskytla zadostiučinění ve výši 115 500 Kč. 7. Soud dále postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl, aniž by nařídil ústní jednání, neboť oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání souhlasili a ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů. [Obsah přílohového spisu] [Obsah přílohového spisu] 10. Soud dále k důkazu provedl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 8. 2022, č. j. 20 C 92/2019, ve věci zdejších účastníků. Z rozsudku se podává, že předmětem řízení byla náhrada nemajetkové újmy, která měla být žalobkyni způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 2 D 443/91 a nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 132 D 24/2003. Uvedeným rozsudkem ve znění s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2023, č. j. 36 Co 477/2022-174, bylo žalobkyni přiznáno zadostiučinění ve výši 136 958,50 Kč. 11. Ze stanoviska žalované ze dne 27. 10. 2022 má soud za prokázané, že žalovaná předběžně projednala nárok žalobkyně a přiznala žalobkyni přiměřené zadostiučinění ve výši 115 500 Kč. Z likvidační doložky, dokladová řada č 576/656, má soud za prokázané, že dne 31. 10. 2022 byla ze strany žalované poukázána přiznaná částka žalobkyni, datum splatnosti dokladu je 31. 10. 2022. 12. Soud neprováděl důkaz spisem Okresního soudu v Pelhřimově sp. zn. 5 C 372/2002 pro nadbytečnost, neboť celková délka uvedeného řízení byla 4 měsíce a na celkovou délku posuzovaného řízení tak nemohlo mít významný vliv. Soud shodně neprováděl pro nadbytečnost důkaz spisem Okresního soudu v Pelhřimově sp. zn. 5 C 260/2018, neboť během přerušení soudní komisař činil úkony ve věci. 13. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Dne 27. 12. 2001 bylo zahájeno dědické řízení, které bylo pravomocně skončeno dne 11. 2. 2003. Žalobkyně v řízení nevystupovala jako dědic z důvodu listiny o vydědění. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2006 bylo konstatováno, že dědické řízení nebylo pravomocně skončeno, neboť usnesení o dědictví nebylo doručeno žalobkyni. V dědickém řízení bylo následně pokračováno, když usnesení o dědictví bylo k odvolání žalobkyně zrušeno. Řízení bylo opakovaně přerušeno za účelem pravomocného skončení řízení ve věci určení, že žalobkyně je dědicem zůstavitele (sp. zn. 1 C 80/2006) a do pravomocného skončení řízení o dodatečném projednání dědictví po matce žalobkyně (132 D 24/2003). Řízení bylo pravomocně skončeno dne 2. 11. 2021. 14. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. 15. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ zákon“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. 16. Podle § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 17. Podle § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. 18. Délka řízení ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň ji lze přičítat působením státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, případně od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (viz. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005). Průtah, který se vyskytne jen v určité fázi řízení, pak Evropský soud pro lidská práva toleruje, za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (rozsudek Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002, Krča proti České republice ze dne 18. 3. 2003). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl