14 C 263/2022-37 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba] anebo [právnická osoba]), se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ [příjmení]“) a žalovaným byla dne 27.06.2000 uzavřena Smlouva o [anonymizováno], v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] k tomuto běžnému účtu. V souladu se smlouvou a dispozicemi byl žalovanému poskytnut úvěrový limit jehož výše povolení, úroková sazba pro čerpání tohoto limitu a úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek byly sjednány v dispozicích ke smlouvě. Ve smlouvě a v dispozicích ke smlouvě se žalovaný zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180- dnů čerpání [anonymizováno] a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaný zavázal neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze smlouvy. Nedílnou součástí této smlouvy jsou dispozice ke kontokorentnímu úvěru, Všeobecné obchodní podmínky banky. Žalovaný porušil závazky ze smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. [příjmení] proto využila svého práva ze smlouvy a podmínek a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 25 967,86 Kč převedla dne 03.03.2005 na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet] O převedení debetního zůstatku ve výši 25 967,86 Kč na zvláštní úvěrový účet [příjmení] žalovaného písemně informovala a žádala jeho okamžité splacení do 04.03.2005. Pohledávka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas uhrazena. Dlužná částka se proto dále úročila úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu 30 % ročně dle úrokového lístku [příjmení] platného ke dni zesplatnění. Ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě má žalobce nárok také na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné částky. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy vč. příslušenství a všech práv a povinností s pohledávkou spojenými byla ze strany [příjmení] postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.06.2019, a to s účinností ke dni 21.06.2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 17.07.2019. Žalovaný byl současně vyzván k její úhradě žalobci jako novému věřiteli. Dlužná částka na úvěrovém účtu byla ke dni postoupení vyčíslena na 22 967,86 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo na pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 22 967,86 Kč a dále žalobce požaduje rovněž zaplacení: - úroků z úvěru ve výši 30 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 22 967,86 Kč od 22.06.2019 do zaplacení, - úroků z prodlení v zákonné výši 2,50% p.a. z dlužné částky ve výši 22 967,86 Kč, od 22.06.2019 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 20.04.2020 Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě nezpochybnil a nezpochybnil ani listiny předložené žalobkyní. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., v dané lhůtě nevyjádřil), soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud ve věci zjistil z důkazů následující skutečnosti: Z postupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba] ze dne 18.6.2019 byla zjištěna aktivní legitimace žalobce v tomto sporu. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 03.07.2019 byl žalobce vyrozuměn o této skutečnosti. Výzvou k plnění ze dne 18.4.2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 137 507,45 Kč, nejpozději do 28.04.2020. Ze smlouvy z 27.6.2000 o [anonymizováno] plyne, že banka se zavazuje vést Klientovi běžný účet, tzv. osobni konto občana, vést Klientovi běžný korunový účet a tzv. spořící účet a uzavřít s klientem dohodu o vydání platební karty. Dne 4.3.2005 banka oznámila žalobci převod dluhu na účet číslo [bankovní účet] na základě opakovaného porušování sjednaných smluvních podmínek, přičemž bylo zrušeno poskytování produktu [anonymizováno] a dluh ve výši 25 967,86 byl z běžného účtu žalovaného převeden na nově otevřený Úvěrový účet číslo [bankovní účet], s tím, že uvedený dluh je okamžitě splatný. K tomuto dluhu byl připočten poplatek za otevření výše uvedeného úvěru ve výši 10 % z povoleného limitu 25 967,86 Kč. Žalobce byl vyzván dlužnou částku uhradit prostřednictvím běžného účtu číslo [bankovní účet] okamžitě po obdržení tohoto oznámení, nejpozději však do 18.3.2005. Z tvrzení žalobce plyne, že žalovaný dluh neuhradil. 5. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 6. Mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba] anebo [právnická osoba]), [IČO] a žalovaným byla dne 27.06.2000 uzavřena Smlouva o [anonymizováno], smluvní strany si sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a též poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] k tomuto běžnému účtu (dále jen„ Smlouva“). Byla sjednána výše povoleného limitu, úroková sazba pro čerpání tohoto limitu a úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek, a to v dispozicích ke smlouvě. Ve smlouvě a v dispozicích ke smlouvě se žalovaný zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu v stanoveném období a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaný zavázal neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze Smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly dispozice ke kontokorentnímu úvěru, Všeobecné obchodní podmínky banky. Žalovaný porušil závazky ze smlouvy, kdy překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. [příjmení] proto zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 25 967,86 Kč převedla dne 03.03.2005 na nově otevřený úvěrový účet, o čemž žalovaného písemně informovala a žádala jeho okamžité splacení. Pohledávka nebyla ze strany žalovaného uhrazena. Dlužná částka se proto dále úročila úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu 30 % ročně dle úrokového lístku [příjmení] platného ke dni zesplatnění. Ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě má žalobce nárok také na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné částky. 7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), dle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Na základě shora uvedených skutkových zjištění a citovaných zákonných ustanovení soud uzavřel, že žaloba byla podána po právu, kdy v řízení byly prokázány skutečnosti žalobou tvrzené, přičemž těmto tvrzením žalobce neodporoval, k žalobě se nevyjádřil a nebrojil proti žalobním tvrzením. Soud tak rozhodl na základě žalobních tvrzení a listinných důkazů, které měl k disposici a žalobu tak shledal důvodnou. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, má proti žalovanému nárok na náhradu nákladů, které účelně vynaložila při uplatňování svého práva. Náklady žalobkyně jsou v daném případě představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 919 Kč, a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, sestávající z částky 2 020 Kč/úkon právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení, za písemné podání nebo návrh ve věci, za předžalobní výzvu k plnění, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč Celkem soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení přiznal částku 9 340,60