17 C 181/2019-569 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se žalobou datovanou dnem [datum] a podanou dne [datum], která došla soudu dne [datum] původně domáhali, aby žalovaným byla uložena povinnost zaplatit každému ze žalobců částku 12 089 600 Kč s příslušenstvím představovaným úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení z titulu nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobci tvrdily, že jim byla způsobena újma nezákonným rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 21. 10. 2016 č. j. MPSV-2016/224954-923, sp. zn. SZ/MPSV-2016 [číslo], kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce – Krajská pobočka v Ostravě ze dne 29. 2. 2016 č. j. 20204/2016/OPA, kterým byl žalobci a) přiznán příspěvek na péči ve výši 800 Kč měsíčně od srpna 2015 (I. stupeň závislosti“) a dále též nesprávným úředním postupem dalších orgánů a Všeobecnou zdravotní pojišťovnou ČR. Žalobce a) byl účastníkem výše uvedeného řízení vedeného MPSV, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož mu vznikla újma. Rozhodnutí MPSV bylo pro nezákonnost zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Ads 210/2017-26 ze dne 15. 5. 2018. Žalobkyně b) byla nezákonným rozhodnutím MPSV přímo dotčena na svých právech, neboť je osobou, která o Žalobce a) pečuje (poskytovatel pomoci) a v případě přiznání příspěvku v II. a vyšším stupni závislosti by měla nárok na to, aby za ni hradil zdravotní pojištění stát a doba péče by se jí započítala do doby pojištění pro účely nároku na starobní důchod (náhradní doba pojištění) a dále proto, že jí bylo nezákonným rozhodnutím MPSV zasaženo přirozených práv, zejména lidské důstojnosti. Žalobkyně b) je též tzv. sekundární poškozenou a její nárok vyplývá mimo jiné z ustanovení § 2595 o.z. Dále v žalobě žalobci tvrdily, že došlo též k nesprávnému úřednímu postupu Krajského soudu v Ostravě, k nesprávnému úřednímu postupu Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, za jehož činnost ve správním řízení odpovídá Ministerstvo zdravotnictví, do jehož působnosti činnost Všeobecné zdravotní pojišťovny spadá. Pravomocné Nezákonné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno Rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Ads 210/2017-26 ze dne 15. 5. 2018. Žalobce a) uplatnil nárok na náhradu škody u Ministerstva spravedlnosti podáním ze dne [datum] (podání potvrzeno [datum]), avšak žádná náhrada vyplacena nebyla. Věcně bylo součástí žádosti i pochybení MPSV, potažmo VZP. Ke skutkovým okolnostem žalobci uvedli, že dne [datum] byla Úřadu práce - krajská pobočka v Ostravě doručena žádost žalobce a) o příspěvek na péči. Dne [datum] prvoinstanční správní orgán vydal rozhodnutí, kterým přiznal příspěvek na péči ve výši 800 Kč měsíčně od srpna 2015. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce a) odvolal. V průběhu odvolacího řízení bylo žalobci a) dne [datum] (účelově – pouhých 10 dní před vydáním nezákonného rozhodnutí MPSV) ze strany VZP ukončeno zdravotní pojištění v České republice s odůvodněním, že má bydliště v jiném členském státě Evropské unie, tj. v Chorvatsku, a v České republice nevykonává výdělečnou činnost ani není příjemcem důchodu ze systému důchodového pojištění. Žalobci tvrdili, že VZP tím, že nesprávně vyhodnotila příslušnost zdravotní pojišťovny a fakticky ukončila účast žalobce a) v systému veřejného zdravotního pojištění v ČR, postupovala nesprávně. VZP vyhodnotila postavení žalobce a) chybně, když ve skutečnosti byl tzv. státním pojištěncem podle § 7 odst. 1 písm. j) zákona č. 48/1997 Sb. VZP (potažmo MPSV, se kterým VZP jednala v součinnosti) se při ukončení zrušení zdravotního pojištění žalobce a) navíc dopustila diskriminace, když zdravotní pojištění zrušila v případě žalobce a) jiným postupem, než v případě žalobkyně b), které přes doložení změny bydliště, zdravotní pojištění v ČR VZP dodnes nezrušila. Bylo rovněž rozhodnuto o zastavení výplaty dávky od [datum] z důvodu, že žalobce a) nesplňuje podmínku pro výplatu dávky tím, že není účasten zdravotního pojištění v České republice (rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí č. j. 112142/2016/OPA ze dne 13. 12. 2016). Dne [datum] MPSV vydalo rozhodnutí, kterým zamítlo odvolání Žalobce 1 proti prvostupňovému rozhodnutí a prvostupňové rozhodnutí potvrdilo. Žalobce a) následně podal správní žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, který rozsudkem č. j. 18 Ad 2/2017-54 ze dne 1. 6. 2017 žalobu zamítl. Žalobce a) podal proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě kasační stížnost, o které Nejvyšší správní soud ČR rozhodl rozsudkem č.j. 9 Ads 210/2017-26 ze dne 15. 5. 2018 tak, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2017, č. j. 18 Ad 2/2017 – 54, ve výroku I. a II. zrušil a zrušil též rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 21. 10. 2016, č. j. MPSV- 2016/224954-923, sp. zn. SZ/MPSV-2016 [číslo], a věc se vrátil Ministerstvu práce a sociálních věcí k dalšímu řízení. Řízení vedené Ministerstvem práce a sociálních věcí nebylo ke dni podání žaloby skončeno. Žalobci se domáhali přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, a to v podobě duševních útrap z nejistoty výsledku řízení o přiznání příspěvku na péči v důsledku více než čtyři roky trvajících řízení a v podobě zásahu do jejich přirozených práv, a to zejména lidské důstojnosti. Průtahy v řízení oba žalobce nad míru stresují. Nejistota konečného rozhodnutí, značně snižuje lidský komfort a v domácnosti žalobců navozuje často více stresových situací. Žalobci se dále domáhali přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v podobě zásahu do přirozených práv, zejm. snížení lidské důstojnosti a vážnosti žalobců ve společnosti v důsledku nezákonného rozhodnutí MPSV a nezákonného rozsudku Krajského soudu v Ostravě a následně v důsledku úplného odebrání příspěvku na péči a zrušení účasti ve veřejném zdravotním pojištění ČR. Závažnost vzniklé újmy je vysoká, neboť oba žalobci prožívají mučivé pocity, strach a utrpení a pocit ponížení, prožívali roky v nejistotě, zda budou mít další den co jíst, kde budou spát (byli čtyřikrát z důvodu neplacení vypovězeni z nájmu), jak opatří léky, jak opatří nezbytné hygienické prostředky, které žalobce a) nutně potřebuje v souvislosti s obsedantně kompulzivní poruchou, měli a mají strach o holý život. Žalobkyně b) byla a je nucena opatřovat finanční prostředky žebráním před kostelem. Řízení o příspěvku na péči měla pro oba žalobce značný význam, z tohoto důvodu měli za to, že je na místě přiznání zadostiučinění v penězích. Na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z důvodu délky řízení žádali žalobci pro každého z nich částku 88 000 Kč. Na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za zásah do přirozených práv žádali žalobci pro každého z nich částku 200 000 Kč. Žalobce a) dále tvrdil, že mu byla v důsledku nezákonného rozhodnutí MPSV a nesprávného úředního postupu výše uvedených orgánů způsobena újma na zdraví, přičemž následky újmy na zdraví jsou trvalého rázu. Po rozsudku krajského soudu došlo úplné agonii žalobce a) a musel být dlouhodobě hospitalizován od [datum]. Ke zhoršení zdravotního stavu došlo nejen zhoršením stupně invalidity ze III. na IV. stupeň, ale došlo k úplné paralyzaci funkčních schopností žalovaného, kdy je vyloučena možnost rehabilitace, schopnost péče o sebe a žalovaný je odkázán na úplnou péči. Došlo tak ke 100% poškození funkčních schopností bez možnosti nápravy. Na náhradě nemajetkové újmy na zdraví žádal žalobce a) částku 11 801 600 Kč a žalobkyně b) částku 11 801 600 Kč. Pokud by Úřad práce – Krajská pobočka v Ostravě a MPSV zjistily úplně skutkový stav, řízení by bylo ukončeno v zákonné lhůtě, žalobcům by nevznikla nemajetková újma v podobě duševních útrap trvajících již více než 4 roky a zásahu do jejich přirozených práv a újmy na zdraví žalobce a). Pokud by nebylo nezákonného rozhodnutí MPSV, nevznikly by žalobcům výše uvedené útrapy z nejistoty, porušení lidské důstojnosti a nebylo by nevratně poškozeno zdraví žalobce a). Žalobce a) ztratil v důsledku nesprávného úředního postupu VZP způsobilost splnit podmínku pro účast ve veřejném zdravotním pojištění v ČR. Pokud by nebylo nezákonného rozhodnutí MPSV, žalobci a) by nemohlo být zrušeno zdravotní pojištění v České republice, neboť by byl příjemcem dávky v takovém stupni, který odůvodňuje status tzv. státního pojištěnce (§ 7 odst. písm. g) zákona o veřejném zdravotním pojištění). Žalobci by se neocitli bez prostředků, Žalobce a) by měl možnost čerpat léčbu a nedošlo by ke zhoršení jeho zdravotního stavu tak, že je jeho zdraví nevratně poškozeno. Status tzv. státního pojištěnce byl dán rovněž skutečností, že zdravotní pojištění za žalobce a) platil stát od [datum] z titulu invalidity III stupně bez nároku na důchod do zrušení zdravotního pojištění [datum]. 2. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobci uvedli, že se po žalovaném státu, jehož jménem v řízení jednají čtyři výše uvedené organizační složky státu, domáhají: žalobce a): 11 801 600 Kč za újmu na zdraví (ztížení společenského uplatnění) způsobenou žalobci a) nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Úřa