21 C 17/2022-86 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu se žalobce po žalované domáhal náhrady nemajetkové újmy, která mu dle jeho přesvědčení vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze nejprve pod sp. zn. 2 Cm 131/2004 a následně pod sp. zn. 2 Cm 112/2010. Žalobce za porušení svého práva na projednání věci v přiměřené době požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 413 000 Kč. V návrhu bylo uvedeno, že dne 6. 12. 2004 byla u Městského soudu v Praze vůči žalobci v tomto řízení podána panem [jméno] [příjmení] žaloba, v níž se žalobce v posuzovaném řízení domáhal zaplacení peněžité částky ve výši 13 mil. Kč a omluvy. Dále žalobce uváděl, že v průběhu posuzovaného řízení docházelo k opakovaným úpravám žaloby, přičemž usnesením ze dne 25. 6. 2010 vydaném pod č. j. 2 Cm 131/2004-344 byla část nároků, konkrétně požadavek na zaplacení částky 16 mil. Kč s příslušenstvím vyloučena k samostatnému řízení, které bylo nadále vedeno pod sp. zn. 2 Cm 112/2010. Toto vyloučené řízení následně pravomocně skončilo až rozhodnutím Vrchního soudu v Praze vydaným dne 26. 8. 2021 pod č. j. 3 Cmo 33/2020-1015, které nabylo právní moci dne 29. 9. 2021. Žalobce v této souvislosti poukazoval na to, že řízení o žalobním nároku na zaplacení částky nejprve 13 mil Kč a následně částky 16 mil. Kč, které bylo proti němu zahájeno podáním ze dne 6. 12. 2004 (původně vedené pod sp. zn. 2 Cm 131/2004, následně po vyloučení věci pod sp. zn. 2 Cm 112/2010), bylo pravomocně ukončeno až po 16 letech a 9 měsících, z čehož je tedy zřejmé, že trvalo nepřiměřenou dlouhou dobu, po kterou byl žalobce v dlouhodobé nejistotě ohledně výsledku sporu o zaplacení částky nejprve 13 mil. Kč a později 16 mil. Kč. Navíc žalobce upozorňoval i na to, že od října 2010, kdy došlo k vyloučení části předmětu k samostatnému projednání, běžela souběžně dvě řízení, což žalobce považoval za větší újmu. V průběhu řízení však k výzvě soudu žalobce upřesnil, že požadavek na náhradu nemajetkové újmy uplatněné v tomto řízení se výlučně týká jen nároků, které byly původně projednávány společně s dalšími nároky pod sp. zn. 2 Cm 131/2004 a později byly vyloučeny k samostatnému projednání pod sp. zn. 2 Cm 112/2010, tedy že se nejedná o odškodnění dvou řízení, ale pouze jednoho, ve kterém byla projednávána náhrada majetkové škody (náhrada škody, bezdůvodného obohacení a ušlého zisku). Žalobce dále zdůrazňoval, že s ohledem na zcela zjevně nepřiměřenou délku soudního řízení a okolnosti výše uvedené se domnívá, že je zcela důvodný jeho požadavek na náhradu nemajetkové újmy ve výši 28 000 Kč za každý rok řízení s odlišnou úpravou prvních dvou let předmětného řízení, to vše za situace, kdy ve vztahu k průběhu řízení žalobce vytýkal ve vztahu k postupu soudu to, že ve věci bylo vypracováno několik znaleckých posudků, přičemž závěry znalců se podstatným způsobem rozcházely, dle žalobce v důsledku toho, že soud nebyl v rámci posuzovaného řízení schopen řádně předmět řízení vymezit, a to za situace, kdy jako předmět řízení byla uplatněna náhrada škody za zničený podnik, přičemž podnik žalobce v posuzovaném řízení však nebyl v posuzovaném řízení řádně specifikován. Dále žalobce poukazoval i na to, že ani množství zpracovaných znaleckých posudků nemůže ospravedlnit nepřiměřenou délku soudního řízení, zejména za situace, kdy Městský soud v Praze nebyl schopen procesními postupy přimět žalobce v posuzovaném řízení, aby řádně svůj návrh specifikoval, ačkoliv k tomuto postupu byl Městský soud v Praze veden i v rámci zrušujícího rozhodnutí Městského soudu v Praze z roku 2017 s tím, že na nedostatečnou specifikaci podniku žalobcem v posuzovaném řízení opakovaně upozorňoval v průběhu celého řízení sám žalobce v tomto řízení v postavení žalovaného v řízení posuzovaném. Žalobce též v podané žalobě argumentoval i zvýšeným významem řízení pro svou osobu, který spatřoval ve výši peněžité částky. Poté, kdy však byl soudem v rámci jednání upozorněn na to, že s ohledem na skutečnost, že předmětem posuzovaného řízení je žaloba na plnění finanční částky, není s takovým řízením automaticky spojován zvýšený význam takovéhoto řízení pro stěžovatele, a to v tomto případě i v kontextu skutečnosti, že žalobce v tomto řízení (žalovaný v posuzovaném řízení), byl správce konkursní podstaty, který má být ze zákona v souvislosti se svou činností pojištěn, soud by se tedy v rámci řízení po výzvách učiněných ve vztahu k žalobci zabýval i otázkou tohoto povinného pojištění, žalobce za těchto okolností prostřednictvím svého právního zástupce při jednání soudu uvedl, že kritérium zvýšeného významu řízení pro žalobce v daném případě neuplatňuje. 2. V rámci doplňujícího vyjádření k žalobě, poté, kdy [stát. instituce] v rámci mimosoudního projednání věci vyplatilo žalobci částku 141 000 Kč, vzal žalobce částečně žalobu o částku 141 000 Kč zpět. O tomto částečném zpětvzetí žaloby bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 vydaným dne 5. 10. 2022 pod č. j. 21 C 17/2022-65. 3. Žalobce se však zároveň vyjádřil i k výši plnění poskytnutého žalovanou, které považoval za nepřiměřeně nízké. V tomto doplňujícím vyjádření žalobce zdůraznil, že zásadně nesouhlasí s ponížením základní částky odškodnění o 55 %, kdy tuto modifikaci žalobce interpretoval tak, že on rozhodně ve výše uvedeném rozsahu nezavinil průtahy v řízení a poukazoval na to, že délka řízení byla primárně ovlivněna tím, že žalobce v posuzovaném řízení svůj podnik řádně nespecifikoval, v důsledku čehož byly v průběhu posuzovaného řízení opakovaně vypracovávány znalecké posudky, pro které však nebyl dostatek podkladů pro stanovení výše tvrzené škody a ušlého zisku. 4. Žalovaná v rámci vyjádření k žalobě konstatovala, že v rámci mimosoudního projednání požadavku žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze nejprve pod sp. zn. 2 Cm 131/2004 a následně pod sp. zn. 2 Cm 112/2010 dospěla k závěru, že celková doba řízení byla zcela zjevně nepřiměřená a že za těchto okolností tedy přiznala žalobci odškodnění za jemu vzniklou nemajetkovou újmu v celkové výši 141 000 Kč. V souvislosti s výší odškodnění žalovaná uvedla, že s ohledem na skutečnost, že řízení ve vztahu k žalobci trvalo 16 let a 8 měsíců, vyšla ze základní částky odškodnění 20 000 Kč za jeden rok řízení, s výjimkou prvních dvou let, kdy vyšla z částky poloviční, přičemž základní částku odškodnění snížila celkově o 55 %, a to o 35 % z důvodu složitosti řízení, o 10 % z důvodu četnosti rozhodování soudů a o 10 % z důvodu podílu žalobce na délce řízení, to vše za situace, kdy v obecné rovině shledala význam řízení pro žalobce jako běžný, neboť se jednalo o finanční plnění, s nímž ani podle ustálené judikatury není spojován zvýšený význam řízení jako je tomu např. ve věcech trestních, opatrovnických, pracovněprávních, ve věcech osobního stavu, či ve věcech týkajících se života a zdraví. Vyplacenou částku 141 000 Kč tedy žalovaná považovala za částku zcela odpovídající konkrétním okolnostem případu a průběhu posuzovaného řízení, a proto navrhovala, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta. 5. Obsahem přílohového spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 2 Cm 131/2004 vzal soud za prokázané, že dne 8. 12. 2004 byla u Městského soudu v Praze podána žaloba žalobcem [jméno] [příjmení] proti třem žalovaným, a to [celé jméno žalobce], správci konkursní podstaty, úpadce [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], dále proti [jméno] [příjmení] a dále proti společnosti [právnická osoba] V rámci podané žaloby byl uplatněn požadavek na náhradu škody, vydání bezdůvodného obohacení a nárok na poskytnutí zadostiučinění v penězích a ve věci bylo žádáno vydání mezitímního rozhodnutí. Součástí žaloby byl i návrh na vydání předběžného opatření, jímž by byla prvnímu žalovanému uložena povinnost zpřístupnit nemovitosti specifikované v návrhu, dále bylo žádáno, o uložení povinnosti snášet užívání předmětných nemovitostí žalobcem, neubytovávat v nemovitostech třetí osoby a nešířit informace vztahující se k podnikatelské činnosti žalobce, s výjimkou informací poskytovaných soudům a státním orgánům. Ve vztahu k druhému žalovanému byl vznesen požadavek na vyklizení nemovitostí specifikovaných v návrhu a nešíření informací vztahujících se k podnikatelské činnosti žalobce, s výjimkou informací poskytovaných soudům a státním orgánům a ve vztahu ke třetímu žalovanému bylo žádáno o uložení povinnosti vyklidit v návrhu specifikované nemovitosti a zdržet se poskytování informací vztahujících se k podnikatelské činnosti žalobce, s výjimkou informací poskytovaných soudům a státním orgánům. Dne 8. 12. 2004 zároveň došlo k úhradě soudního poplatku. Dne 8. 12. 2004 bylo pod č. j. 2 Cm 131/2004-19 rozhodnuto o návrhu na vydání předběžného opatření, a to tak, že návrh byl zamítnut. Do tohoto rozhodnutí se odvolal žalobce dne 23. 12. 2004. Dne 10. 1. 2005 byla žalobci v tomto řízení (prvnímu žalovanému v řízení posuz