21 C 35/2021-533 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky celkem 9 168 238,40 PLN se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 12. 1. 2018 do zaplacení, a to z titulu nesprávného úředního postupu státu. V žalobě bylo konkrétně uvedeno, že na žalobce byla postoupena dne 19. 11. 2020 [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov] (dále jen„ [anonymizována tři slova]“) pohledávka z titulu náhrady škody za [anonymizována tři slova] [stát. instituce], a to jednak ve výši 2 945 476,51 PLN a dále ve výši 3 422 305,10 PLN. Žalobce dále v žalobě uváděl, že téhož dne na něj byla též postoupena pohledávka z titulu náhrady škody za [anonymizována tři slova] [stát. instituce] i [právnická osoba] [anonymizována tři slova] (dále jen„ [anonymizováno]“), a to ve výši 2 795 555,02 PLN a dále ve výši 4 901,77 PLN. Zároveň bylo v žalobě uvedeno i to, že na žalobce byly výše uvedenými společnostmi na základě shora uvedených smluv postoupeny i pohledávky spočívající v úhradě ušlého zisku výše uvedených společností, a to taktéž v důsledku nesprávného úředního postupu České republiky. V souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem České republiky i vůči shora uvedeným společnostem bylo v žalobě poukazováno na to, že nárok na náhradu škody a ušlého zisku výše uvedeným společnostem [anonymizována tři slova] a [anonymizováno] vznikl v důsledku nesprávného úředního postupu orgánů činných v trestním řízení vedeném zejména Krajským státním zastupitelstvím v [obec] pod sp. zn. 1 KZN 4188/2016, přičemž v této souvislosti pak bylo upozorňováno i na nezákonnost rozhodnutí vydaného Vrchním státním zastupitelstvím v [obec] dne 14. 3. 2018 pod sp. zn. 8 VZN 288/2017-24. V žalobě bylo dále uvedeno i to, že nesprávnost úředního postupu a nezákonnost výše uvedeného rozhodnuté byly deklarovány Nálezem Ústavního soudu České republiky vydaným dne 12. 5. 2020 pod sp. zn. IV. ÚS 1355/18, v němž Ústavní soud České republiky konstatoval nesprávnost postupu orgánů činných v trestním řízení a nezákonnost výše uvedeného rozhodnutí. V této souvislosti bylo žalobcem zdůrazňováno, že byť [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno] nebyly účastníky řízení před Ústavním soudem (ústavní stížnost podala osoba odlišná od právních předchůdců žalobce), přesto závěry obsažené ve výše uvedeném rozhodnutí Ústavního soudu je třeba dle přesvědčení žalobce jednoznačně vztáhnout právě i ve vztahu ke společnostem [anonymizována tři slova] a [anonymizováno], kterým též v důsledku výše uvedeného nesprávného úředního postupu a nezákonného rozhodnutí vznikla škoda spočívající ve skutečné škodě i ušlém zisku, přičemž všechny tyto nároky pak tedy byly následně postoupeny výše uvedenými společnostmi na žalobce. Ve vztahu k postupu orgánů činných v trestním řízení vůči shora uvedeným společnostem ([anonymizována tři slova] a [anonymizováno]) pak žalobce uváděl, že dne 11. 11. 2016 vydala Policie ČR usnesení o zajištění peněžních prostředků [právnická osoba] [anonymizováno] na účtu vedeném na jméno této společnosti u [právnická osoba] a dále na účtu vedeném na jméno této společnosti u [anonymizována dvě slova] s tím, že peněžní prostředky na účtu [právnická osoba] Tedy byly zajištěny ve výši 2 945 476,51 PLN a u [anonymizována dvě slova] ve výši 3 422 305,10 PLN. Dále žalobce uváděl, že usnesením Policie ČR z téhož dne pak bylo rozhodnuto i o zajištění finančních prostředků [právnická osoba] u [právnická osoba] na účtu vedeném na jméno výše uvedené společnosti s tím, že finanční prostředky byly zajištěny ve výši 2 795555,02 PLN a dále že byly výše uvedeným usnesením zajištěny i finanční prostředky [právnická osoba], na účtu této společnosti vedeném u [právnická osoba], a to ve výši 4 901,77 PLN. Usnesení o zajištění výše uvedených finančních prostředků pak byla vydána v rámci trestního řízení s odůvodněním, že tyto peněžní prostředky měly být dle názoru Policie ČR užity ke spáchání trestného činu a zároveň měly být výnosem z trestné činnosti hospodářské povahy. V této souvislosti však bylo žalobcem poukazováno na to, že nicméně do dnešního dne výše uvedená domněnka Policie ČR nebyla doposud žádnému z poškozených prokázána a nebylo zahájeno ani trestní stíhání proti žádnému z poškozených, a to dle skutkových tvrzení žaloby ani v České republice, ani v cizině. Dále bylo v rámci skutkových tvrzení v žalobě uvedeno, že dne 12. 11. 2018 vydalo [stát. instituce] pod sp. zn. [spisová značka] přípis, jímž uložilo všem bankovním institucím, které držely peněžní prostředky (v projednávané věci [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno]) na území České republiky, aby všechny tyto peněžní prostředky poukázaly na bankovní účet Regionální prokuratury v [obec], a to za situace, kdy zároveň byly banky informovány o tom, že polská prokuratura převzala šetření trestní věci, rozhodla o těchto peněžních prostředcích jako o věcných důkazech a požádala o jejich odevzdání. Na splnění výše uvedeného pokynu pak [stát. instituce] trvalo, a to přestože bylo bankovními institucemi upozorněno na to, že rozhodnutí Regionální prokuratury v [obec] není pravomocné a urgovalo splnění příkazu, v důsledku čehož pak bankovní instituce nakonec příkaz vykonaly. V této souvislosti pak bylo v žalobě dále uvedeno, že polská prokuratura dne 25. 4. 2018 potvrdila obdržení peněžních prostředků zajištěných na účtech v ČR. V této souvislosti tedy bylo žalobcem zdůrazňováno, že tímto nesprávným úředním postupem ve formě vydání výše uvedeného přípisu došlo ke škodě na straně poškozených [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno], a to navíc za situace, kdy rozhodnutí polské prokuratury, o které se přípis Krajského státního zastupitelství v [obec] opíral, nebylo v té době pravomocné, ani předběžně vykonatelné. Dále bylo zdůrazňováno, že i v případě, pokud by toto rozhodnutí polské prokuratury bylo vykonatelné, nemělo by bez dalšího právní účinky na území České republiky. Dále žalobce uváděl, že mimo to elektronicky vedené peněžní prostředky nemohou být věcným důkazem podle českého ani evropského práva, přičemž i pokud by výklad, že elektronicky vedené peněžní prostředky mohou být věcným důkazem, obstál, bylo zdůrazňováno, že zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, předpokládá přesný postup, který spočívá toliko v propůjčování, nikoliv prostém odevzdání věcných důkazů zahraničním justičním orgánům. V této souvislosti pak bylo upozorňováno na to, že nesprávnost postupu Krajského státního zastupitelství v [obec] byla deklarována následně právě rozhodnutím Ústavního soudu vydaným dne 12. 5. 2020 pod sp. zn. IV. ÚS 1355/18, a to v důsledku ústavní stížnosti, kterou proti postupu Krajského státního zastupitelství v [obec] podaly [právnická osoba] of [právnická osoba] a [právnická osoba], tedy společnosti, vůči nimž bylo v rámci shora uvedeného trestního řízení postupováno zcela shodně jako v případě [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno]. V této souvislosti pak bylo žalobcem zdůrazňováno, že ačkoliv právní předchůdci žalobce nebyli účastníky řízení o předmětné ústavní stížnosti, závěry, které Ústavní soud uvedl ve vztahu k nesprávnému úřednímu postupu vůči stěžovatelům v ústavní stížnosti, plně dopadají právě i na výše postup proti právním předchůdcům žalobce. Žalobce dále v žalobě v obecné rovině uváděl i to, že kromě skutečné škody, kterou požaduje v důsledku nesprávného úředního postupu a vydání nezákonného rozhodnutí, a to ve výši finančních prostředků převedených v důsledku nesprávného úředního postupu do Polské republiky, požaduje i náhradu ušlého zisku [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno]. Ve vztahu k tomuto požadavku bylo pouze obecně uváděno, že došlo i ke vzniku škody výše uvedeným společnostem v podobě ušlého zisku, který však žalobce nikterak nevyčíslil, přičemž v tomto směru v obecné rovině žádal pouze o vypracování znaleckého posudku. V neposlední řadě pak žalobce v žalobě uváděl i to, že se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy se obrátil nejprve na [stát. instituce], které však k mimosoudnímu plnění náhrady škody a ušlého zisku následně nepřistoupilo. 2. V rámci doplňujících skutkových tvrzení pak žalobce upřesnil, že škoda vznikla právě v důsledku nesprávného úředního postupu v rámci trestního řízení vedeného u Krajského státního zastupitelství v [obec] pod sp. zn. [spisová značka], když dovozoval, že pokud by finanční prostředky shora uvedených společností nebyly v důsledku nesprávného pokynu a urgence tohoto pokynu odeslány do Polské republiky, nebyly by v současné době peněžní prostředky nárokované v žalobě již nadále zajištěny, přičemž tento závěr byl žalobcem dovozován ze závěrů o akceptaci trvání zajištění majetku podle trestního řádu s tím, že dle rozhodovací činnosti Ústavního soudu není neakceptovatelné dlouhodobé zajištění finanční prostředků, a proto žalobce vyjadřoval přesvědčení, že zajištění finančních prostředků výše uvedených společností by nepochybně bylo již zrušeno, neboť by jinak docházelo k po