22 C 248/2022-41 — Obvodní soud pro Prahu 2

Žalobkyně se domáhala odvolání nepravdivého tvrzení místopředsedy [název soudu] ve stížnosti ze dne [datum], dle kterého měla žalobkyně obvinit předsedu senátu [název soudu], že se dopustil korupčního jednání. Žalobkyně ve stížnosti na Mgr. [anonymizováno] žádné takové obvinění nevznesla a jednala jménem zastoupené. Dne [datum] požádala žalobkyně o nápravu, avšak mimosoudní řešení bylo žalovanou odmítnuto. Nepravdivým tvrzením byla snížena profesní čest a vážnost žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že právo na ochranu osobnosti je subjektivním soukromým právem absolutní povahy a závěr žalované o promlčení měla za nesprávný. Žalovaná žalobu neuznala, neboť nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Žalovaná též namítla, že se jedná o nárok na náhradu újmy při výkonu veřejné moci, který je promlčen, neboť stížnost byla vyřízena dne [datum]. Nesporným při jednání dne [datum] účastníci učinili skutečnost, že žalobkyně podáním dne [datum], doručeným dne [datum] [název soudu] požádala o omluvu za tvrzení, že měla obvinit předsedu senátu [název soudu] z korupčního jednání. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda žalobkyně obvinila ve stížnosti předsedu senátu [název soudu], že se dopustil korupčního jednání, nebo se jedná o nepravdivé tvrzení, a zda byla předmětným tvrzením poškozena profesní čest a vážnost žalobkyně. Soud má ve stručnosti za prokázané, že stížností ze dne [datum] žalobkyně jako obhájkyně [jméno] [příjmení] si stěžovala na chování soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení], které měla za neetické (viz stížnost ze dne [datum]). Dne [datum] Mgr. [jméno] [příjmení], místopředseda [název soudu], stížnost vyhodnotil jako zcela nedůvodnou, kdy poukázal, že údajné neetické chování soudkyně bylo adekvátní vypořádání se s argumentací obsaženou stížnosti ze dne [datum]. [anonymizována tři slova] v závěru vyřízení stížnosti označil obsah„ shora uvedené stížnosti obžalované“ za minimálně nevhodný a hrubě urážlivý vůči soudu, pokud obhájkyně obviňuje předsedu [název soudu] z korupčního jednání bez jakéhokoliv konkrétního důkazu. Takové jednání obhájkyně je nepochybně v rozporu s pravidly profesionální etiky, jejichž dodržování vyžaduje ustanovení § 17 zákona č. 85/1996 Sb. Shora uvedenou stížností je zřejmě míněna nikoli stížnost na chování soudkyně ze dne [datum], ale právě stížnost ze dne [datum], o které bylo rozhodováno pod sp. zn. [spisová značka] (viz vyřízení stížnosti ze dne [datum]). Dne [datum] požádala žalobkyně o omluvu za křivé nařčení a tvrzení o obvinění [anonymizována dvě slova] [název soudu] z korupčního jednání žádala vzít zpět. Přiložila stížnost ze dne [datum]. Toto podání žalobkyně je nutno jako chápat jako žádost o odškodnění za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci - [anonymizována tři slova] v [obec] při vyřízení stížnosti. Nejednalo se o nesouhlas s vyřízením stížnosti, ale požadavek o satisfakci od státu (viz žádost o omluvu ze dne [datum]). Mezi účastníky nebylo sporu, že žádost o omluvu byla doručena [název soudu] dne [datum]. Soud shrnuje, že se žalobkyně minimálně dne [datum] dozvěděla o způsobu vyřízení stížnosti, který se jí měl dotknout, a kterým měla být snížena profesní čest a vážnost žalobkyně. Téhož dne se žalobkyně dozvěděla o své újmě i skutečnosti, že za tuto újmu odpovídá stát. Ve věci bylo nadbytečné provádět další dokazování, když i bez něj lze učinit závěr o nedůvodnosti nároku. <b>Soud případ posoudil po právní stránce následovně.</b> Podle § 13 odst. 1 věty první zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle § 32 odst. 3 věty první OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vzhledem k tomu, že žalovaná namítla promlčení nároku, zabýval se soud předně důvodností této námitky. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dne [datum] se žalobkyně ohradila proti tvrzení, které ji mělo přivodit újmu. Pokud dne [datum] požádala stát o satisfakci, měl stát 6 měsíců podle § 15 odst. 1 OdpŠk na projednání nároku. Skutečnost, že žalobkyně uplatnila nárok u nesprávné organizační složky (Česká republika [název soudu]) na tom ničeho nemění, neboť [název soudu] měl tuto žádost postoupit správné organizační složce ([země] – [stát. instituce]) jako příslušnému ústřední správnímu úřadu. Po dobu projednání nároku se promlčecí doba stavěla podle § 35 odst. 1 OdpŠk, maximálně však na 6 měsíců. Dalších 6 měsíců plynula promlčecí doba, kdy posledním dnem pro uplatnění nároku u soudu podle § 32 odst. 3 věty první OdpŠk bylo [datum]. V případě, že se žalobkyně domáhala satisfakce až dne [datum] je nárok žalobkyně na satisfakci promlčen. Z aktuální rozhodovací činnosti soud poukazuje na přiléhavý rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], který ve stručnosti vyložil, že stejně jako v projednávané věci je nutno posuzovat nárok jako odpovědnost státu za škodu při výkonu veřejné moci nikoli podle občanského zákoníku, když uvedení dehonestujících pasáží v odůvodnění rozhodnutí orgánu veřejné moci může založit odpovědnost státu za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, jedná-li se o neoprávněný zásah do práv tím dotčeného subjektu. K tomuto nesprávnému úřednímu postupu můžu dojít i ve vztahu osobě vystupující v řízení v procesním postavení zástupce účastníka řízení. Uplatní se proto speciální úprava OdpŠk. Osobnostní práva žalobkyně se samozřejmě nepromlčují, ale promlčuje se právo žádat reparaci - odčinění újmy na těchto právech. S ohledem na shora uvedené důvody soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 1 o. s. ř. úspěchem žalované, která má nárok dle § 151 odst. 3 o. s. ř. na náhradu hotových výdajů ve výši 900 Kč za vyjádření k věci, přípravu a účast na soudním jednání podle § 1 odst. 3 písm. a), b), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.