22 C 36/2019-156 — Obvodní soud pro Prahu 2

<b>Vyjádření a průběh řízení</b> Žalobkyně se domáhala po žalované žalobou ze dne [datum] shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná žalobkyni ničeho nehradila za užívání bytu v období od [anonymizováno] 2017 do [anonymizováno] 2019 a to i přes to, že nájem byl žalované vypovězen. Žalovaná se bránila, že má za to, že žalovaná je vlastnicí bytu, nikoli žalobkyně jako restituentka. Z důvodu insolvence žalované, pro kterou bylo insolvenční řízení zahájené dne [datum], bylo řízení přerušeno, o čemž byly strany vyrozuměny. Insolvence žalované skončila, a protože se strany nevyjádřily k výzvě soudu o rozhodnutí bez nařízení jednání, má se za to, že s tímto postupem souhlasily podle § 115a o. s. ř. Z usnesení [název soudu] [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] soud zjistil, že žalovaná splnila oddlužení a insolvenční soud ji přiznal osvobození od placení pohledávek. Podle § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. [ulice] podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. (2) [ulice] podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. (3) [ulice] podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. (4) Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, jestliže nedošlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že žalobkyně měla možnost uplatnit žalovanou pohledávku přihláškou do insolvence žalované, která skončila splněním oddlužení s výrokem o osvobození od placení pohledávek. Je tak zřejmé, že právo domáhat se žalované částky podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona zaniklo a žalobě nemůže být vyhověno. Z výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně přes upozornění na splnění oddlužení ze strany žalované nijak procesně nereagovala. Náklady žalované představují paušální náhradu nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za dvě vyjádření k věci ve výši 2 x 300 Kč, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.