27 C 8/2022-159 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 7. 1. 2022 domáhala náhrady škody, která jí měla být způsobena v důsledku třech nezákonných usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Odboru hospodářské kriminality, [číslo jednací] ze dne 8. 1. 2010, kterými bylo rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků na účtu žalobkyně č. [bankovní účet] vedeném u [anonymizováno] [právnická osoba] ve výši 1 200 000 Kč s příslušenstvím, č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba] ve výši 1 200 000 Kč s příslušenstvím a č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba] ve výši 1 200 000 Kč s příslušenstvím, a jednak v souvislosti s nesprávným úředním postupem, který žalobkyně spatřovala v nepřiměřené délce zajištění peněžních prostředků. K zajištění došlo v souvislosti s trestnou činností manžela žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno], narozeného [datum], jehož trestní stíhání bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 18. 1. 2010, [číslo jednací]. [anonymizováno] [jméno] [jméno] byl zproštěn obžaloby rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 4. 2018, č. j. [číslo jednací] O zrušení zajištění peněžních prostředků na účtech žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl usnesením ze dne 25. 6. 2018, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 10. 7. 2018. Žalobkyně tvrdila, že usnesení o zajištění peněžních prostředků byla nezákonná, neboť pro jejich vydání nebyly splněny zákonem stanovené podmínky, konkrétně vyšší stupeň pravděpodobnosti, že daný majetek je nástrojem či výnosem z trestné činnosti. Žalobkyně využila všech zákonem předvídaných prostředků, aby dosáhla jejich zrušení. K nepřiměřené délce zajištění žalobkyně uvedla, že zajištění trvalo nepřiměřenou dobu, šlo o neproporcionální zásah do vlastnického práva. Trestní věc nebyla dle žalobkyně nijak zvlášť složitá, což plyne již z podání obžaloby přibližně 7 měsíců po zahájení trestního stíhání. Délka řízení byla zapříčiněna především postupem odvolacího soudu, přičemž k nápravě došlo až zásahem Nejvyššího soudu. Žalobkyně poukázala i na vyloučení dvou soudců odvolacího soudu rozhodnutím Nejvyššího soudu. Žalobkyně i její manžel k délce řízení nijak nepřispěli ani nezatěžovali orgány činné v trestním řízení nadbytečnými či zbytečně obsáhlými podáními. Žalobkyně podala proti usnesení o zajištění peněžních prostředků stížnost jako zákonem předvídaný opravný prostředek a dále žádala o zrušení předmětného zajištění. Zvýšený význam spatřovala v povaze trestního řízení. Žalobkyně v souvislosti s oběma odpovědnostními tituly žádala náhradu škody ve výši 28 884,50 Kč spočívající v nákladech na právní zastoupení v řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí o zajištění. K předběžné uplatnění nároku žalobkyně uvedla, že jej u žalované uplatnila dne 3. 7. 2021 2. V doplnění žaloby ze dne 2. 1. 2023 v reakci na výzvu soudu žalobkyně specifikovala, které úkony vykonal právní zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a které [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. Při jednání soudu dne 23. 2. 2023 žalobkyně upřesnila, že se domáhá náhrady škody v celkové výši 17 692 Kč za úkony právní služby pod bodem 6 písm. a) až e) svého vyjádření ze dne 2. 1. 2023 a pod bodem 8 písm. a) až b) svého vyjádření ze dne 2. 1. 2023 z titulu nezákonného zajištění finančních prostředků na účtech žalobkyně. Náhrady škody za úkony právní služby pod bodem 8 c) až f) ve výši 11 192,50 Kč vč. DPH se domáhá z titulu nesprávného úředního postupu nepřiměřené délky řízení spočívajícího v nepřiměřené délce zajištění finančních prostředků na účtech žalobkyně. 3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Učinila nesporným, že žalobkyně u ní dne 3. 7. 2021 uplatnila žalovaný nárok. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 18. 3. 2022. Žalovaná uplatněnému nároku nevyhověla z důvodu absence odpovědnostního titulu jako první podmínky k vyvození odpovědnosti státu. Dle žalované žalobkyní označená rozhodnutí nesplňují definiční znaky nezákonného rozhodnutí dle zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť byla vydána po udělení souhlasu dozorovým státním zástupcem a nebyla pro nezákonnost zrušena ani změněna. K jejich zrušení došlo po zproštění manžela žalobkyně obžaloby. V postupu orgánů činných v trestním řízení neshledala ani nesprávný úřední postup, a to ani z pohledu nepřiměřené délky zajištění. V závěru odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4462/2017. 4. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o uplatnění nároku žalobkyně u žalované dne 3. 7. 2021, která po mimosoudním projednání žádosti nevyhověla z důvodu absence odpovědnostního titulu státu. 5. Ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn [spisová značka], soud v rozsahu potřebném pro posouzení a rozhodnutí věci zjistil, že policejním orgánem bylo vydáno usnesení ze dne 18. 1. 2010, kterým bylo zahájeno trestní stíhání [anonymizováno] [jméno] [jméno] z důvodu podezření ze spáchání zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Stížnost [anonymizováno] [jméno] [jméno] proti zahájení trestního stíhání byla usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 15. 3. 2010 [číslo jednací], zamítnuta. Usnesením policejního orgánu ze dne 8. 1. 2010 čj. [anonymizováno] [číslo] policejní orgán zajistil peněžní prostředky ve výši 1 200 000 Kč s příslušenstvím a účtu č. [bankovní účet] vedeném u [anonymizováno] [právnická osoba], majitelka účtu žalobkyně. Proti tomuto usnesení žalobkyně podala stížnost ze dne 22. 1. 2010, která byla doručena policejnímu orgánu dne 25. 1. 2010. Usnesením policejního orgánu ze dne 8. 1. 2010 čj. [anonymizováno] [číslo] policejní orgán zajistil peněžní prostředky ve výši 1 200 000 Kč s příslušenstvím na účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba], majitelka účtu žalobkyně. Proti tomuto usnesení žalobkyně podala dne 22. 1. 2010 stížnost, která byla doručena policejnímu orgánu dne 25. 1. 2010. Usnesením policejního orgánu ze dne 8. 1. 2010 čj. [anonymizováno] [číslo] policejní orgán zajistil peněžní prostředky ve výši 1 200 000 Kč s příslušenstvím na účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba], majitelka účtu žalobkyně. Proti tomuto usnesení žalobkyně podala dne 22. 1. 2010 stížnost, která byla doručena policejnímu orgánu dne 25. 1. 2010. V odůvodnění všech usnesení o zajištění finančních prostředků je uvedeno, že pro posouzení důvodnosti zajištění finančních prostředků v této fázi trestního řízení rozhodující především skutečnost, zda tyto pochází z předmětné trestné činnosti a tato skutečnost je podporována předloženým spisovým materiálem. Současně je nutno připomenout, že dosud opatřené důkazy toliko pouze nasvědčují skutečnostem, že peněžní prostředky na účtu banky jsou výnosem z trestné činnosti, když ve věci již zahájené trestní stíhání je nutné považovat za nezákonné, ale současně je nutno poznamenat, že v tomto stadiu trestního řízení nemůže být závěr o případné vině obviněného konečný a nemusí být ani hodnověrný. Usneseními Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 2. 2010 byly stížnosti žalobkyně zamítnuty. Usnesení nabyla právní moci dne 10. 2. 2010. Mezi listinami poskytnutými policejnímu orgánu [právnická osoba] [anonymizováno] dne 15. 1. 2009 byla mj. kopie knihy akcionářů o převodech akcií č.: [číslo], držitel [anonymizováno] [jméno] [jméno]. Akcie na obchodní jméno [právnická osoba] měly jmenovitou hodnotu 10 000 Kč, akcionář [příjmení] [příjmení], akcie ze dne 1. 3. 1994. Dne 2. 8. 2010 Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem podalo ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem na obviněného [příjmení] [jméno] [jméno] obžalobu. Žalobkyně žádala o uvolnění peněžních prostředků na všech třech účtech žádostí ze dne 1. 11. 2010, která byla doručena Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 3. 11. 2010. V odůvodnění žalobkyně uvádí, že do dnešního dne nebylo právnímu zástupci doručeno byť jediné rozhodnutí soudu dotýkající se vyřízení stížnosti proti rozhodnutím o blokaci účtu. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 1. 2011, č. j. [číslo jednací], byla žádost žalobkyně zamítnuta s odkazem na obecnost žádosti a nutnost zajistit peněžní prostředky, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že tyto prostředky jsou výnosem z trestné činnosti. Proti tomuto usnesení žalobkyně podala stížnost, o které rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. 3. 2011, č. j. [číslo jednací], tak, že ji zamítl z důvodu, že důvody zajištění trvají. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9. 2011, č. j. [číslo jednací], byl obžalovaný zproštěn obžaloby s tím, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl obžalován. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4. 2012, č. j. [číslo jednací], byl z podnětu odvolání krajského státního zástupce napadený rozsudek zrušen a věc vrácena Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2012, č. j. [číslo jednací], byl Ing. [jméno] [jméno] opětovně zproštěn obžaloby