28 C 19/2022-31 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky, jakožto přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 259/2001. Žalobkyně uvedla, že délka tohoto řízení činila celkem 7 607 dnů a jedná se tak o dobu zjevně nepřiměřenou. V řízení se vyskytly značné průtahy, přičemž do řízení nebyl zapojen mezinárodní prvek, tudíž se nejednalo o věc skutkově složitou. Žalobkyně se na jeho délce žádným způsobem nepodílela. Žalobkyně při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vyšla ze stanoviska Nejvyššího soudu, tedy ze základní částky 15 000 Kč až 20 000 Kč za rok trvání řízení. 2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobkyně mimosoudně uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy, která jí měla vzniknout v souvislosti s nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 259/2001 dne 27.7.2022. Žalovaná po projednání žádosti o odškodnění dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívající v nepřiměřené délce řízení a žalobkyni poskytla zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které považovala za dostačující. Žalovaná stručně popsala průběh podkladového řízení a uvedla, že toto trvalo celkem 20 let a 9 měsíců, ve věci bylo rozhodováno 2x soudem I. stupně. Věc nebyla nikterak obtížná a řízení bylo po dobu 19 let a 6 měsíců přerušeno z důvodu probíhajícího konkurzu na majetek žalované v podkladovém řízení. Význam předmětu řízení pro žalobkyni hodnotila žalovaná jako marginální, neboť žalobkyně přihlásila svou pohledávku ve výši 162 116 Kč s příslušenstvím do konkurzního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 77 K 59/2002 dne 17. 4. 2022, přičemž tato byla dne [datum] správcem konkurzní podstaty popřena co do důvodu i výše. Následné incidenční řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 39 Cm 137/2003 skončilo pro žalobkyni neúspěchem, neboť její incidenční žaloba byla zamítnuta rozsudkem ze dne [datum], s právní mocí [datum]. Nejpozději tedy tento den žalobkyně nemohla být v nejistotě ohledně výsledku řízení, když žaloba na určení pravosti pohledávky byla v plném rozsahu zamítnuta, neboť žalobkyně neprokázala existenci své pohledávky. Žalovaná je proto závěru, že žalobkyni nemohla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení nemajetková újma takové intenzity a nebylo zasaženo do uvedených práv žalobkyně, aby bylo namístě přistoupit k finanční satisfakci. V této souvislosti žalovaná odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. III. ÚS 1320/2010 a Nejvyššího soudu ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3076/2012 a ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1684/2010. 3. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobkyně se předběžně se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 297 616 Kč z důvodu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 259/2001, obrátila na žalovanou dne [datum]. Tato po projednání dané žádosti dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a jako odškodnění poskytla žalobkyni konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. 4. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a o. s. ř. 5. Soud provedl dokazování spisem Městského soudu v Praze, sp. zn. 15 cm [číslo]. Z tohoto spisu se podává, že žalobkyně podala k Městskému soudu v Praze žalobu dne [datum] a jejím předmětem bylo zaplacení částky 162 116 Kč s příslušenstvím z titulu pojistného plnění. Přípisem ze dne [datum] byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku. Platební rozkaz byl ve věci vydán dne [datum]. Žalovaná proti platebnímu rozkazu podala odpor dne [datum]. Dne [datum] soud činil dotaz na poštu z důvodu reklamace zásilky doručované žalované. Na to bylo poštou reagováno dne [datum], kdy byla reklamace zásilky vyřízena. Žalobkyně se k odporu žalované vyjádřila dne [datum] se sdělením, že na žalovanou byl dne [datum] prohlášen Městským soudem v Praze konkurz, přičemž řízení bylo vedeno pod sp. zn. 77 K 59/2002. Od data 4.3.2002 do data [datum] soud kontroloval stav konkurzního řízení na žalovanou. Konkurz byl zrušen dne [datum] pro nedostatek majetku k úhradě nákladů konkurzu. Usnesením ze dne [datum] bylo rozhodnuto o pokračování v řízení. Přípisem ze dne [datum] dal soud podnět rejstříkovému soudu k výmazu společnosti žalované z obchodního rejstříku. Poté podle úředního záznamu z [datum] soud čekal na výmaz společnosti žalované z obchodního rejstříku. Z úředního záznamu ze dne [datum] se podává, že žalovaná byla vymazána z obchodního rejstříku dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] bylo řízení zastaveno. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. [Obsha přílohového spisu] 7. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. 8. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne [datum], Cpjn 206/2010 soud posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají pův