28 C 49/2023-94 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky jakožto přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 5 C 261/2009. Žalobce uvedl, že celková délka podkladového řízení činila 13 let, 7 měsíců a 19 dní, což je doba zjevně nepřiměřená. Podle přesvědčení žalobce podkladový soud v průběhu řízení opakovaně vyhovoval návrhům na odročení jednání ze strany žalovaného, přičemž sám ve věci, která nebyla nikterak složitá, konal deset ústních jednání. Svůj první rozsudek soud I. stupně vydal po více jako deseti letech od zahájení řízení. Věc nebyla nikterak složitá a žalobce se na délce řízení žádným způsobem nepodílel. Význam předmětu řízení pro žalobce byl vyšší, neboť původní žalobce, do jehož práv nynější žalobce nastoupil, byl osobou vysokého věku a s ohledem na tuto skutečnost měl Obvodní soud pro Prahu 3 k věci přistupovat s větší prioritou, tedy tak, aby věc byla přednostně vyřizována, což nečinil. Žalobce se předběžně se svým nárokem na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v celkové výši 342 000 Kč obrátil na žalovaného, tento však žalobci uhradil toliko částku 137 700 Kč, což žalobce nepovažuje za dostatečné odškodnění, a proto nárokuje ještě zbytek uplatněné částky. 2. Žalovaná ve svém vyjádření nečinila spornou skutečnost, že u ní žalobce předběžně dne [datum] uplatnil nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 5 T 261/2009 ve výši 342 000 Kč. Žalovaná po projednání dané žádosti dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému postupu, neboť délka podkladového řízení nebyla přiměřená a žalobci poskytla přiměřené zadostiučinění ve výši 137 700 Kč. Dále žalovaná stručně zkonstatovala průběh posuzovaného řízení s tím, že toto bylo zahájeno dne [datum] původním žalobcem, který v průběhu řízení zemřel a do jeho práv vstoupil žalobce nynější, přičemž řízení není dosud pravomocně skončeno. Řízení se podle žalované vyznačuje celkovou výraznou nekoncentrovaností, byly v něm shledány určité prodlevy, přičemž první rozhodnutí ve věci samé bylo vyneseno až po deseti letech od jeho zahájení a následně bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost, tedy lze uzavřít, že podkladové řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Při stanovení výše zadostiučinění vycházela žalovaná ze základní částky 18 000 Kč za rok trvání řízení s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta náhrada poloviční. Základní částku žalovaná celkem ponížila o 40 %, a to o 30 % z důvodu složitosti řízení a o 10 % z důvodu podílu žalobce na délce řízení. Řízení je určitým způsobem co do skutkové i právní složitosti obtížnější, bylo provedeno obsáhlé dokazování včetně znaleckého zkoumání, výslechu znalce i řady svědků. V průběhu řízení došlo k rozšíření žaloby, byl opakovaně podán návrh na přerušení řízení, neúspěšně probíhala i mimosoudní jednání a byla podána nedůvodná námitka podjatosti soudce. Současně bylo rozhodováno o opravných prostředcích do rozhodnutí procesní povahy. Také původní žalobce v průběhu řízení zemřel a na jeho místo nastoupil žalobce nový (nynější žalobce) a následně zemřel i původní žalovaný. Z tohoto důvodu je řízení nyní přerušeno do skončení pozůstalostního řízení. Ve věci samé bylo rozhodováno soudy na dvou stupních soudní soustavy, soud I. stupně rozhodoval ve věci jednou a odvolací soud také jednou. Žalobce se na délce řízení částečně podílel, a to opakovanými žádostmi o odročení jednání a neúspěšnými mimosoudními jednáními, což rovněž mělo na délku řízení vliv. Význam předmětu řízení pro žalobce žalovaná hodnotila jako běžný a dospěla k závěru, že přiznané odškodnění je odškodněním dostačujícím. 3. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce se předběžně se svým nárokem na náhradu nemajetkovou újmu ve výši 342 000 Kč za nepřiměřené řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 5 C 261/2009 obrátil na žalovanou dne [datum]. Tato po projednání této žádosti dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a žalobci na nemajetkové újmě poskytla přiměřené zadostiučinění ve výši 137 700 Kč, což mu sdělila svým stanoviskem. [Obsah přílohového spisu] 5. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. 6. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 soud posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008). 7. Soud v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR, která stanoví, že se odškodňuje celková délka řízení, vyšel z toho, že řízení trvalo od [datum], tedy od podání žaloby původním podkladovým žalobcem do data [datum], tj. do rozhodnutí soudu v této věci, neboť řízení není dosud pravomocně skončeno. Celkem proto doba podkladového řízení činila 14 let a 5 měsíců. Předmětem podkladového řízení byla žaloba na plnění představující nárok na obvyklé nájemné. 8. K jednotlivým krité