28 C 88/2023-41 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované v záhlaví uvedené částky jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1, sp.zn. 24 C 22/2014. Žalobce uvedl, že žaloba byla k tomuto soudu podána dne [datum], kdy se žalobce domáhal zaplacení částky 1 771 383 Kč s příslušenstvím za učiněné investice do nájemního bytu a částky 72 569 Kč z titulu přeplatku na nájemném, přičemž co do druhého nároku byla žaloba vzata zpět. Podle přesvědčení žalobce se v řízení po extrémně dlouhou dobu projednávalo jeho osvobození od soudních poplatků, kterého se nakonec domohl až v rámci dovolacího řízení po více jak 6 letech od podání žaloby. Žalobce má za to, že i další průběh řízení před podkladovým soudem vykazoval průtahy, když po zrušení rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem a následnému vrácení spisu ([datum]) proběhlo další jednání zcela bezdůvodně až dne [datum]. Žalobce je názoru, že se řízení nebylo jakkoli složité, a to právně ani procesně. Za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu požaduje žalobce zadostiučinění v peněžité formě. Při stanovení jeho výše by přitom mělo být přihlédnuto ke skutečnosti, že žalobce je staršího věku a soudní řízení pro něj představovalo zvýšenou zátěž a stres. V této souvislosti žalobce zmínil, že trpí úzkostnou poruchou, pro kterou byl opakovaně hospitalizován v psychiatrické léčebně. S ohledem na okolnosti případu je žalobce přesvědčen, že by základní částka zadostiučinění měla být stanovena na 40 000 Kč za každý rok trvání řízení. Za celkové odpovídající zadostiučinění proto považuje částku ve výši 320 000 Kč. Jelikož byla žalobci v rámci předběžného projednání jeho nároku ze strany žalované přiznána částka 106 000 Kč, domáhá se zaplacení zbývající části svého nároku v tomto řízení. 2. Žalovaná nárok žalobce neuznala a navrhla, aby byla žaloba zamítnuta. Ve svém vyjádření k žalobě učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 320 000 Kč. Žalovaná žádost projednala dne [datum], kdy konstatovala, že v podkladovém řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 106 000 Kč. Podle žalované trvalo namítané řízení 9 let a 10 měsíců, přičemž za tuto dobu byly zjištěny opakované prodlevy zejména v postupu soudu I. stupně a též před Nejvyšším soudem ČR. Pokud jde o stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, vycházela žalovaná ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení (1 250 Kč za jeden měsíc). K navýšení základní částky nepřistoupila, neboť k tomu nejsou dány zvláštní důvody, když řízení v trvání 10 let nelze označit za extrémně dlouhé, ani nebyly shledány další okolnosti odůvodňující navýšení základní částky. Podle žalované je naopak třeba výši zadostiučinění snížit o 10 % z důvodu procesní složitosti řízení, neboť žaloba byla podána k věcně nepříslušnému soudu a došlo též na rozhodování žádosti o osvobození od soudních poplatků, a to napříč soudy všech stupňů. Další snížení o 10 % je třeba provést s ohledem na počet stupňů soudní soustavy podílejících se na rozhodování, když meritorně dvakrát rozhodoval soud prvního stupně, dvakrát soud odvolací a nyní je věc rozhodována Nejvyšším soudem. V rámci řízení o osvobození žalobce od soudních poplatků bylo také rozhodováno na všech stupních soudní soustavy. Jelikož žalovaná považuje dosud poskytnuté zadostiučinění ve výši 106 000 Kč za dostačující, žalobu má za nedůvodnou. 3. Vzhledem k tomu, že žalobce i žalovaná souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žalovaná výslovně; žalobce konkludentně, když se nevyjádřil k výzvě učiněné usnesením č.j. 28 C 88/2023-34), postupoval soud podle ustanovení § 115a o.s.ř. 4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce u žalované uplatnil nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 24 C 22/2014 ve výši 320 000 Kč. Dále nebylo sporné, že žalobkyně poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 106 000 Kč, což mu sdělila svým stanoviskem ze dne [datum]. [Obsah přílohového spisu] 6. Závěr o skutkovém stavu věci koresponduje se shora uvedenými zjištěními plynoucími z obsahu podkladového spisu, na které soud na tomto místě ve stručnosti plně odkazuje. 7. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. 8. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne [datum], Cpjn 206/2010 soud posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobená připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008). 9. Soud v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR, která stanoví, že se odškodňuje celková délka řízení, vyšel z toho, že řízení trvalo od [datum], tedy od podání žaloby, do data [datum], tj. do pravomocného skončení dovolacího řízení. Celkem proto doba podkladového řízení činila 10 let a 4 měsíce. Předmětem podkladového řízení byla