37 C 197/2022-38 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Předmětem řízení bylo nárok žalobce zaplacení částky 15 820 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 820 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce uvedl, že jakožto jednatel žalovaného uhradil za žalovanou dluh dodavateli [jméno] [příjmení] – [příjmení] [příjmení] [příjmení], [IČO], za opravu služebního automobilu [anonymizována dvě slova], [registrační značka] (dále jen„ automobil“) na základě faktury č. [anonymizováno] [číslo] vystavené dodavatelem. Žalobce uváděl, že v období od [datum] do [datum] byl jednatelem žalované (vlastníka automobilu) a uvedený automobil užíval. Protože žalobce uhradil shora specifikovanou částku za žalovanou ze svého soukromého účtu a žalovaná nereagovala na předžalobní výzvu ze dne [datum] přesto, že o úhradě dluhu žalobcem dozvěděla již v den předmětné platby, požadoval žalobce vrátit částku 15 820 Kč s příslušenstvím zpět s odůvodněním, že se jedná o bezdůvodné obohacení. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Žalovaná uvedla shodně s žalobcem, že automobil byl v jejím vlastnictví a v období od [datum] do [datum] užíval automobil žalobce jakožto jednatel žalované. Žalovaná však nebyla nikterak informována o servisu předmětného automobilu a poukázala na standardní proces při vyúčtování plateb činěných jednateli žalované. Taktéž poukázala na to, že dle jejího názoru není z faktury vystavené na servis automobilu zřejmé, kdo byl objednatel servisu automobilu, za jakých podmínek byla smlouva o dílo uzavřena, kdo předal předmětný automobil zhotoviteli, komu byla předána a zaslaná faktura a nadto nebylo prokázáno, že předmětný servis proběhl. Dále doplnila, že automobil byl prodán dne [datum] [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], s tím, že součástí této smlouvy byla i příloha, kde byly uvedeny závady automobilu, které měly být z části předmětem servisu automobilu v červnu [rok]. V závěru svého doplnění odporu žalovaná namítla promlčení pohledávky žalobce z titulu bezdůvodného obohacení. 3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění. 4. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků vzal soud za zjištěné, že žalobce byl v období od [datum] do [datum] jednatelem žalované a v té době užíval automobil, který byl ve vlastnictví žalované. Úplný výpis z obchodního rejstříku vedeného [název soudu] společnosti [osobní údaje žalované] (žalovaná) s údaji platnými ke dni [datum] soud neprováděl, neboť sloužil k prokázání tvrzení o tom, že žalobce byl ve výše uvedené době jednatelem žalované, které bylo mezi účastníky nesporné. 5. Z daňového dokladu [anonymizováno] [číslo] má soud za zjištěné, že dne [datum] vystavil dodavatel [jméno] [příjmení] – [příjmení] [příjmení] [příjmení], [IČO], žalované jakožto odběrateli fakturu (daňový doklad) za materiál a práci na automobilu částku 15 820 Kč včetně DPH. Datum uskutečnění zdanitelného plnění bylo určeno dne [datum] a datum splatnosti dne [datum]. [příjmení] úhrady byla stanovena převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] a konstantním symbolem [číslo]. 6. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí platby společnosti [právnická osoba] vzal soud za zjištěné, že z účtu žalobce byla ve prospěch bankovního účtu č. [bankovní účet] provedena dne [datum] platba v částce 15 820 Kč pod variabilním symbolem [číslo] a konstantní symbolem [anonymizováno]. 7. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutkový závěr. V červnu [rok] nechal žalobce opravit u dodavatele [jméno] [příjmení] – [příjmení] [příjmení] [příjmení], [IČO], automobil, který byl ve vlastnictví žalované. Za provedenou opravu a servis automobilu uhradil žalobce dne [datum] ze svého bankovního účtu ve prospěch bankovního účtu dodavatele částku v částce 15 820 Kč. 8. Ke shora uvedenému soud dodává, že další navržené důkazy neprováděl, a to pro nadbytečnost. 9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. 10. Podle § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) platí, že promlčecí lhůta trvá tři roky. 11. Podle § 621 OZ platí, že okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. 12. Podle § 619 OZ platí, že jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. 13. Jak bylo uvedeno shora, žalobce se svojí žalobou domáhal vydání bezdůvodného obohacení. Soud má nicméně za to, že před zkoumáním naplnění podmínek stanovených OZ pro vydání bezdůvodného obohacení je nejprve nezbytné zabývat se námitkou promlčení tvrzeného nároku žalobce, kterou vznesla žalovaná. Uplatní-li totiž účastník v civilním řízení soudním námitku promlčení, velí zásada hospodárnosti řízení, aby soud nejprve posoudil, zda je námitka důvodná, a pokud tomu tak je, aby žalobu zamítl, aniž by se zabýval otázkou splnění hmotněprávních podmínek pro vydání bezdůvodného obohacení. 14. Připomíná se, že v obecné rovině institut promlčení slouží právní jistotě tím, že„ majitele práv“ podněcuje k jejich prosazování, a tedy k realizaci zásady vigilantibus iura. Uplatnění práv působí k vyjasnění právních poměrů, jejichž řešení, právě i v důsledku liknavosti oprávněných, může být značnou zátěží nejen pro strany právních vztahů, ale i pro další, třetí osoby včetně veřejného sektoru (viz TICHÝ, L. Obecná část občanského práva. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 352). 15. Právo na vydání bezdůvodného obohacení, upravené v § 2991 a násl. OZ, se promlčuje v kombinované promlčecí lhůtě. Subjektivní promlčecí lhůta vyplývá ze spojení § 619 a § 621 a § 629 OZ, zatímco objektivní promlčecí lhůta je zakotvena v § 638 OZ. Subjektivní a objektivní promlčecí lhůta nejsou navzájem provázány – počínají, běží a končí nezávisle na sobě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4744/2017). Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí uplynutím té promlčecí lhůty, jejíž běh skončí dříve. Proběhne-li tedy marně subjektivní promlčecí lhůta, není významné, že objektivní promlčecí lhůta dosud neskončila, a naopak (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3561/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 5328/2015). 16. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčuje nezávisle na své splatnosti, která se odvíjí od výzvy k plnění adresované ochuzeným obohacenému v souladu s § 1958 odst. 2 OZ. Může se tedy promlčet dříve, než se stane splatným (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2202/2012, nebo nověji usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 29 Cdo 577/2019). 17. Z § 621 OZ se pak podává, že pro počátek subjektivní promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení je rozhodující moment, kdy se oprávněný dozví všechny okolnosti, které jsou relevantní pro uplatnění tohoto práva u soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 5328/2015). 18. V projednávané věci pak z provedeného dokazování soud zjistil, že nejpozději dne [datum] žalobce věděl o tom, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jeho vydání, jakož i o rozsahu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Platba za provedenou opravu dotčeného automobilu totiž byla realizována z účtu žalobce, a to pod konstantním a variabilním symbolem uvedeném na faktuře servisu. Je tak zřejmé, že žalobce musel nejpozději ke dni [datum] být obeznámen s obsahem této faktury, jakož i skutečností, že byla vystavena na žalovanou. Podal-li proto žalobu až dne [datum], učinil tak až poté, co bylo jeho právo promlčeno, tj. po uplynutí lhůty stanovené v § 629 odst. 1 OZ. Soudu proto nezbylo, nežli výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítnout, aniž by se dále zabýval otázkou, zda skutečně bezdůvodné obohacení na straně žalované vzniklo. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1962 Sb, občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) tak, že přiznal žalované, který měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebách k účelnému bránění svého práva. 20. Náklady žalované tvoří náklady na právní zastoupení. Tarifní hodnota daného sporu činila 15 820 Kč. Právní zástupkyně žalované učinila ve věci 3 úkony po 1740 Kč dle § 7 odst. 5 a § 11 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci samé ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum]) za které žalované náleží náhrada nákladů řízení společně s 3 x 300 Kč paušálu dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Dále jsou náklady žalované tvořeny požadovaným cestovným (v podání ze dne [datum]) z [obec] do [obec] a zpět cestou na jednání dne [datum] dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., vozem Hyundai [registrační značka], průměrná spotřeba 6 l na 100 km. Cena benzinu automobilového 95 oktanů činí 514,18 Kč (ve výši 41,20 Kč/litr