37 C 258/2022-61 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u [název soudu] (dále jen„ MS [obec]“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jako„ posuzované řízení“). 2. Žalobce uvedl, že posuzované řízení bylo zahájeno již dne [datum]. Žalobce následně ke dni [datum] přihlásili do posuzovaného řízení svoji pohledávku v celkové výši 8 295 000 Kč, kterou měl za zůstavitelem z titulu smlouvy o půjčce. Od zahájení posuzovaného řízení byly provedeny některé dílčí procesní kroky, nicméně k pravomocnému ukončení řízení, ani k pravomocnému vypořádání jednotlivých pohledávek přihlášených do řízení dosud nedošlo. V průběhu posuzovaného řízení došlo k opakovanému přeposílání spisu mezi soudem a soudním komisařem. Řízení bylo v podstatě celou dobu vedeno u soudu prvního stupně, opravný prostředek ve věci byl podán pouze jednou, a to dne [datum], přičemž k jeho vyřízení došlo ke dni [datum]. Průtahy řízení tedy nelze omluvit skutečností, že by v řízení bylo podáváno velké množství opravných prostředků, ale spíše naopak, skutečnost, že byl podán pouze jeden opravný prostředek, který byl vyřízen poměrně rychle, a přesto řízení trvá bezmála 21 let, je jasným důkazem toho, že délka posuzovaného řízení je zcela nepřiměřená. O skutečnosti, že dědictví je předluženo, bylo rozhodnuto až po téměř 10 letech od zahájení řízení, konkrétně dne [datum] O následné likvidaci dědictví pak bylo rozhodnuto dne [datum], přičemž usnesení o tomto nabylo právní moci dne [datum]. Přes všechny uvedené skutečnosti však likvidace dědictví není dosud pravomocně skončena, a ke dni podání této žaloby dosud nebylo žalobcům na jimi přihlášenou pohledávku uhrazeno ničeho. To přesto, že o likvidaci pozůstalosti bylo rozhodnuto již v roce [rok]. V době od právní moci usnesení o likvidaci dědictví mělo dojít ke zpeněžení majetku v pozůstalosti a rozvržení výtěžku mezi jednotlivé přihlášení věřitele. Přípisem soudního komisaře Mgr. [anonymizováno] ze dne [datum] byl žalobce informován o skutečnosti, že prodejem zůstavitelova majetku byl získán výtěžek v celkové výši 2 777 085,87 Kč. 3. V důsledku extrémně dlouhé doby, po kterou je posuzované řízení vedeno, vzniká žalobci zásadní újma na jeho právech. Žalobci je totiž tímto postupem znemožněno uspokojit alespoň část své pohledávky v rámci rozvrhu vypořádaného dědictví. Současně je mu tím znemožněno jakkoli disponovat se svými finančními prostředky v poměrně značné hodnotě, čímž tak přichází o další příjmy. Popsanou situaci žalobce považuje za zcela nepřípustnou v demokratickém právním státě, který má občanům prostřednictvím soudů zabezpečit právo na právní ochranu. Žalobci tedy vznikl nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nesprávný úřední postup, spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Průtahy v posuzovaném řízení, resp. nesprávný úřední postup soudu, ostatně zkonstatoval i sama žalovaný, a dokonce i příslušné soudy (zdejší soud a soud odvolací), a tedy právní titul žalobců na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je dán. Žalovaný poprvé zkonstatoval nesprávný úřední postup v rámci posuzovaného řízení ve stanovisku ze dne [datum], ve kterém současně dospěl k závěru, že za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v rámci posuzovaného řízení, je žalobci třeba přiznat zadostiučinění v penězích. Za období ode dne přihlášení pohledávky žalobce, tj. ode dne [datum], do dne [datum] bylo žalobci přiznáno peněžité zadostiučinění ve výši 40 500 Kč (dále jen„ prvé období“). Následně se otázka nesprávného úředního postupu, resp. průtahů v posuzovaném řízení dostala k posouzení zdejšímu soudu a soudu odvolacímu. Soudy obou stupňů se jasně shodly na průtažnosti posuzovaného řízení i na tom, že je třeba poškozeným účastníkům (přihlášeným věřitelům) přiznat zadostiučinění v penězích. Žalobce v této souvislosti zmínil rozsudek [název soudu] (dále jen„ [příjmení] [obec a číslo]“) ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem [název soudu] (dále jen„ MS [obec]“). Zjevně pod tíhou označených soudních rozhodnutí přiznal žalovaný žalobci přiměřené zadostiučinění za další období, dosud neodškodněné, a to právě ve výši stanovené těmito soudními rozhodnutími. Stanoviskem ze dne [datum] žalovaný opět zkonstatoval nesprávný úřední postup v rámci posuzovaného řízení a za další období, tj. ode dne [datum] do dne [datum], přiznal žalobci odškodnění ve výši 107 550 Kč (dále jen„ druhé období“). 4. S ohledem na uvedené byl žalobce přesvědčen, že za prvé období trvání posuzovaného řízení mu bylo zjevně poskytnuto peněžité zadostiučinění pouze částečné. Nárok poškozených věřitelů na peněžité zadostiučinění definovaly soudy obou stupňů až v kalendářním roce 2020 O konkrétní výši peněžitého zadostiučinění, v jaké by mělo poškozeným věřitelům, a tedy i žalobci, náležet, takto neměl žalovaný v době vydání stanoviska pro prvé období žádné povědomí. Žalovaný proto poskytl za prvé období zadostiučinění za způsobenou újmu v částce podstatně nižší, než k jaké dospěly soudy a než jakou sám žalovaný přiznal za druhé období. Žalobci by však za prvé období trvání posuzovaného řízení mělo být přiznáno zadostiučinění v téže výši, samozřejmě s výjimkou prvních dvou let řízení, za které se zadostiučinění přiznává v rozsahu jedné poloviny, jako jim bylo přiznáno za druhé období. Žalobce tak byl přesvědčen, že mu za prvé období svědčí nárok na doplacení peněžitého zadostiučinění, které mu bylo dosud přiznáno a vyplaceno jen z části. 5. Vyčíslení nároku žalobce by mělo vycházet z označeného rozsudku MS [obec] a současně ze stanoviska žalovaného pro druhé období, která jsou co do výše přiznaného peněžitého zadostiučinění v souladu. [název soudu] při určení výše přiměřeného zadostiučinění vyšel ze základní částky 18 000 Kč za každý rok trvání posuzovaného řízení, což za dobu trvání prvého období, tedy za dobu 10 let a 8 měsíců, dává částku ve výši 192 000 Kč. Výslednou částku následně soud snížil o 40 % z důvodu složitosti věci, a dále o 20 % z důvodu sdílené újmy žalobců. Toto snížení s ohledem na sdílenou újmu ovšem není dle žalobce v jeho případě na místě aplikovat. Za každý měsíc posuzovaného řízení má takto být poškozeným věřitelům (tj. žalobci) přiznána částka ve výši 900 Kč. Žalobci tedy mají za to, že za prvé období jim každému svědčí nárok na peněžité zadostiučinění ve výši 104 400 Kč (při snížení na polovinu za první dva roky řízení), dosud mu však bylo přiznáno a vyplaceno zadostiučinění pouze částečné, a to v částce 40 500 Kč. Žalobce proto požadoval doplacení částky 63 900 Kč. 6. Takto formulované nároky žalobce uplatnil u žalovaného žádostí ze dne [datum], žalovaný však jeho nárok odmítl, resp. nepovažoval žádost žalobce za důvodnou, a to s odůvodněním, že tyto žádosti byly ve smyslu § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. podány po uplynutí promlčecí lhůty. Takovou argumentaci považoval žalobce s ohledem na skutečnost, že posuzované řízení dosud pravomocně neskončilo, za nepřiléhavou. 7. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení byl žalovaným konstatován několikrát. Žalovaný pak namítl, že věřitel zůstavitele se dle současné právní úpravy (§ 117 odst. 1 z. ř. s.) i dle předchozí právní úpravy (§ 175b o. s. ř.) stává účastníkem řízení až dnem vydání, resp. nabytí právní moci usnesení o nařízení likvidace. Do té doby není účastníkem řízení, popř. je účastníkem řízení pouze ve specifických případech, které v posuzovaném řízení nenastaly. V projednávaném případě bylo usnesení o nařízení likvidace dědictví vydáno dne [datum] a nabylo právní moci dne [datum]. Do té doby nebyl žalobce dle platné právní úpravy vůbec účastníkem řízení a nenáleží jim žádný nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu. Nemajetková újma způsobená nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení může dle zcela konstantní judikatury [název soudu] (dále jen„ NSČR“) vznikat pouze a jenom účastníkům řízení. Žalobce tedy od doby, kdy přihlásil do dědického řízení svou pohledávku, do doby vydání rozhodnutí o nařízení likvidace dědictví nebyl účastníkem dědického řízení a nemá nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé za toto období. Skutečnost, že mu ze strany žalovaného byla za toto období poskytnuta náhrada ve výši 40 500 Kč, by tak měla být pro žalobce dostatečným odškodněním. Dále žalovaný namítl, že v případě, že se žalobce žádostí, resp. žalobou podanou v roce 2022 domáhá náhrady újmy, která mu vznikla od roku 2002 do roku 2012, je nutno jejich žádost považovat též za promlčenou, a to s odkazem na § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., kdy žádost, resp. žaloba byla podána dávno po uplynutí šestiměsíční promlčecí lhůty. 8. Při jednání konaném dne [datum] žalobce k obraně žalovaného doplnil, že na rozdíl od náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím, u které