43 C 79/2021-529 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Podanou žalobou se žalobci domáhali náhrady nemajetkové újmy, která jim měla vzniknout v důsledku nezákonných mimořádných opatření, kterými byla minimálně od 17. 9. do 23. 11. 2020, tzn. 68 dnů, nezákonně omezena jejich svoboda pohybu a pobytu, když se nesměli pohybovat bez zahaleného obličeje. Konkrétně se jednalo o mimořádné opatření žalované ze dne 17. 9. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-35 MIN/KAN, mimořádné opatření žalované ze dne 12. 10. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-36 MIN/KAN a mimořádné opatření žalované ze dne 19. 10. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-37 MIN/KAN, které bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2020, č. j. 18 A 59/2020, a to dnem 21. 11. 2020, kdy soud rozhodoval stále o tom samém návrhu a dle žalobců se proto závěr o nezákonnosti opatření ze dne 19. října vztahuje i na předchozí opatření. Po vydání rozsudku žalovaná vydala opatření s totožným odůvodněním, pro které soud předchozí opatření zrušil, a to mimořádné opatření žalované ze dne 16. 11. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-39 MIN/KAN, a mimořádné opatření žalované ze dne 20. 11. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-40 MIN/KAN, které bylo s účinností ode dne 24. listopadu 2020 zrušeno. Žalobci uplatnili svůj nárok na odškodnění za nemateriální újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů. Měli za prokázané, že v důsledku nezákonných opatření ministerstva, které byly pro nezákonnost zrušeny, jim vznikla podstatná újma na jejich lidské důstojnosti a právech tím, že byla omezena jejich možnost volného pohybu na území jejich vlasti. Vedle toho ale došlo k vážnému zásahu do práva na ochranu soukromého a rodinného života, práva na ochranu zdraví i dalších práv. Pokud by nebyla předmětná opatření vydána, tak by k újmě žalobců nedošlo. Je tak dána příčinná souvislost mezi opatřeními ministerstva a způsobenou újmou. Opatření obecné povahy se dle žalobců podle soudní praxe považuje ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. za rozhodnutí. Pokud by se nejednalo o nezákonné rozhodnutí, jednalo by se dle žalobců o nesprávný úřední postup. Účinkům nezákonných opatření se nebylo možné dle žalobců vyhnout. Zahalený obličej není v našich podmínkách ve veřejném prostoru normální. Má to dle žalobců též negativní dopady na bezpečnost, zdraví. Bez zahaleného obličeje se děti nemohly účastnit výuky na školách. Nošení skutečně efektivních prostředků ochrany před viry je nákladné. Stát žalobce těmito prostředky nevybavil. Roušky jsou dle žalobců symbolem svévole, popření zdravého rozumu a porušování lidských práv. Z uvedených důvodů žalobci primárně požadovali, aby se jim žalovaná omluvila a poskytla přiměřené zadostiučinění v penězích, a to ve výši 500 Kč každému z nich za každý den, kdy trvala nezákonná povinnost zahalování dýchacích cest a obličejů. Svůj nárok uplatnili u žalované dne 1. 1. 2021, přičemž žalovaná do dne podání žaloby nereagovala. 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, přičemž učinila nesporným předběžné uplatnění nároku. Žalovaná k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID- 19 způsobené novým koronavirem SARS-CoV-2 přijala mimo jiné mimořádná opatření. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 11. 2020, č. j. 18 A 59/2020-224, odmítl návrh na zrušení mimořádného opatření žalované ze dne 17. 9. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-35 MIN/KAN, a zrušil mimořádné opatření žalované ze dne 19. 10. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-37 MIN/KAN Nejvyšší správní soud posléze rozsudkem ze dne 8. 11. 2021, č. j. 8 As 265/2020-173, rozhodoval o kasační stížnosti odpůrců tak, že řízení částečně zastavil a částečně kasační stížnost zamítl. I kdyby byly dle žalované splněny předpoklady pro uplatnění nároku dle zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnostní titul, který by přicházel v úvahu, je pouze nezákonné rozhodnutí, nikoliv nesprávný úřední postup. Dále namítla absenci aktu individuální aplikace práva ve smyslu OdpŠk, jak plyne z ustanovení § 5 písm. a) OdpŠk. Odpovědnost za škodu by ve světle okolností posuzovaného případu přicházela v úvahu za předpokladu existence rozhodnutí vydaného ve správním řízení. Aby přicházela v úvahu aplikace ustanovení OdpŠk, muselo by dle žalované v posuzovaném případě existovat individuální rozhodnutí, tj. rozhodnutí, kterým správní orgán v konkrétním případě autoritativně upravuje právní poměry individuálně určených účastníků správního řízení, stojících mimo organizační strukturu veřejné správy. Žalovaná je přesvědčena, že mimořádné opatření nutno hodnotit jako jiný právní přepis, jak platí ostatně i u obsahově totožných opatření vydaných vládou dle zákona č. 204/2000 Sb., zákon o krizovém řízení a o změně některých zákonů. Náhradu škody způsobenou právním předpisem však dle ustanovení OdpŠk uplatňovat nelze. Dále žalovaná namítla absenci aktivní věcné legitimace žalobců. Možnost domáhat se náhrady škody ve smyslu OdpŠk je dle žalované vázána na podmínku účastenství dotčené osoby v řízení, musí se v řízení rozhodovat konkrétně o jejich právech a povinnostech. Významný je přitom procesní stav účastenství, který zde je v době vydání opatření obecné povahy, od nějž se odvíjí uplatňování nároku na náhradu škody. V případě mimořádných opatření žalované se však o tento případ nejedná. Byla-li totiž mimořádná opatření vydána v beznávrhovém řízení, bez účastníků řízení, není a nemůže z povahy věci být ani osoba aktivně legitimovaná k náhradě škody způsobené dotčenými mimořádnými opatřeními dle OdpŠk. Touto osobou pak dle žalované není a nemůže být dokonce ani osoba, která by se správní žalobou domáhala zrušení mimořádných opatření. 3. Za situace, kdy byla žaloba podána k nadepsanému soudu celkem 94 žalobci, přičemž někteří ze žalobců nezaplatili k výzvě soudu soudní poplatek ze žaloby a někteří vzali žalobu v plném rozsahu zpět, nadepsaný soud průběžně ve vztahu k příslušným žalobcům řízení částečně zastavoval. Naposledy tak učinil na jednání konaném dne 26. 5. 2023, kde zastavil řízení ve vztahu k žalobci b) [celé jméno žalobce] a žalobkyni ss) [celé jméno žalobkyně]. 4. Žalobci současně podáním ze dne 5. 12. 2022 vzali žalobu částečně zpět, a to tak, že předmětem žaloby byla po zpětvzetí pouze náhrada nemajetkové újmy za zásah do práv žalobců v důsledku mimořádného opatření žalované ze dne 19. 10. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-37 MIN/KAN, kterým byla omezena práva žalobců ode dne 21. října 2020 do 17. listopadu 2020, a to ve výši 14 208,90 Kč s příslušenstvím. Usnesením nalézacího soudu ze dne 13. 3. 2023, č. j. 43 C 79/2021-484, bylo proto řízení ve vztahu ke zbývajícím žalobcům co do částky 19 791,10 Kč a co do požadované omluvy částečně zastaveno. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Žalovaná přípisem ze dne 20. 4. 2020, č. j. MZDR 16160/2020-2/MIN KAN žalobkyni a) k její žádosti ze dne 15. 4. 2020 sdělila, že požadovanými studiemi ani jinými podklady týkajícími se dopady nošení roušek nedisponuje. Mimořádným opatřením ze dne 17. 9. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-35 MIN/KAN, byl všem osobám s účinností ode dne 18. září 2020, od 0:00 hod. do odvolání mimořádného opatření zakázán pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa) jako je respirátor, rouška, ústenka, šátek, šál nebo jiné prostředky, které brání šíření kapének, a to a) ve všech vnitřních prostorech staveb, mimo bydliště nebo místo ubytování (např. hotelový pokoj), b) v prostředcích veřejné dopravy. Mimořádným opatřením ze dne 16. 11. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-39 MIN/KAN, byl všem osobám s účinností ode dne 18. listopadu 2020, od 00:00 hod. do dne 20. listopadu 2020 do 23:59 hod. zakázán pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa) jako je respirátor, rouška, ústenka, šátek, šál nebo jiné prostředky, které brání šíření kapének, a to a) ve všech vnitřních prostorech staveb, mimo bydliště nebo místo ubytování (např. hotelový pokoj), b) v prostředcích veřejné dopravy, c) na nástupišti, v přístřešku a čekárně veřejné dopravy, d) v motorových vozidlech, ledaže se v motorovém vozidle nachází pouze osoby z jedné domácnosti, e) na všech ostatních veřejně přístupných místech v zastavěném území obce, kde dochází na stejném místě a ve stejný čas k přítomnosti alespoň 2 osob vzdálených od sebe méně než 2 metry, nejedná-li se výlučně o členy domácnosti. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 11. 2020, č. j. 18 A 59/2020-224, odmítl návrhy navrhovatelů c) a d), kterými se domáhali zrušení mimořádného opatření odpůrce ze dne 17. 9. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-35 MIN/KAN (výrok I.) a ve výroku I. zrušil mimořádné opatření ze dne 19. 10. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-37 MIN/KAN, a to dnem 21. 11. 2020. Přípisem ze dne 1. 1. 2021 právní zástupce žalobců uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/98 Sb. způsobené nezákonnými mimořádnými opatřeními obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ze dne 17. září 2020, č. j. MZDR 15757/2020-35 MIN/KAN, ze dne 12. 10. 2