45 C 115/2022-80 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 60 000 Kč a náhrady majetkové újmy ve výši 17 946,72 Kč, způsobené mu v důsledku nezákonného trestního stíhání, vedeného u Okresního soudu v Teplicích pod sp.zn. 5 T 78/2020. Řízení byl zahájeno usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 7.7.2020, na jehož základě byl žalobce stíhán pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst.1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit v souvislosti s výkonem svého zaměstnání jako strážník [anonymizována tři slova] [obec]. Řízení pak skončilo rozsudkem Okresního soudu v Teplicích, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby a který nabyl právní moci dne 28.7.2021. V souvislosti s trestním stíháním vznikla žalobci majetková škoda, protože byl zastoupen obhájcem, který následně žalobci vyúčtoval jednotlivé úkony právní služby v celkové výši 17 946,72 Kč. Na žalobce mělo trestní řízení devastující vliv, kdy vše se dělo na malém městě a jeho pověst tak nejen přímo, ale i na sociálních sítích utrpěla újmu. Po celou dobu trestního řízení trval stav stresu a nejistoty, jenž byl mimo jiné způsoben i tím, že v případě odsouzení by byl žalobce nucen skončit ve svém zaměstnání u policie a to navíc zcela dehonestován. Současně žil žalobce po celou dobu ve stresu a nejistotě ohledně výsledku trestního řízení a to nejen ohledně svého zaměstnání, kdy v případě pravomocného odsouzení by samozřejmě o své zaměstnání přišel, neboť k jeho výkonu musí mít čistý trestní rejstřík. Žalobce uvedl, že trestní stíhání neměl být vůbec zahajováno, protože ve věci nebyly dány žádné indicie, nasvědčující trestnému činu ze strany žalobce. V této souvislosti označil žalobce postup orgánů činných v trestním řízení za formálně úřední a alibistický. V této souvislosti žalobce vyjádřil své přesvědčení, že celé řízení nemělo být vůbec zahájeno a pokud ano, celá věc měla skončit odložením případu a neměla být dále vůbec řešena v dalším přípravném řízení ani v řízení před soudem. Z trestního řízení je totiž seznatelné, že byl obviněn na základě nepodložených tvrzení osoby, jež měla v předmětné době v sobě 3 promile alkoholu, možná i drogy, a nevěděla víceméně o sobě ani co dělala. Postupem orgánů činných v trestním řízení, trvajícím od 31.12.2018 do 28.7.2021, tak vznikla žalobci nemajetková újma, k jejímuž odškodnění dle žalobce nepostačuje pouhé konstatování porušení práva, a kterou stanovil ve výši 60 000 Kč. Stav nejistoty a stresu spojeného s řízením měl trvalého nepříznivého působení do osobnostní a rodinné a majetkové sféry žalobce. Spor resp. jeho výsledek byl pro žalobce velmi významný s ohledem na jeho postavení u policie, kdy mezi požadavky na výkon policisty patří požadavky na zápisu prostý trestní rejstřík. V této souvislosti odkázal na stávající judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. rozsudek ze dne 7.9.2011, sp. zn. 30 Cdo 4385/2010, rozsudek ze dne 3.11.2010, sp. zn. 30 Cdo 3930/2009 nebo rozsudek ze dne 21.10.2010 sp.zn. 30 Cdo 3026/2009. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 15.9.2021, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 15.9.2021 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. ve výši 17.946,72 Kč na náhradu nákladů právního zastoupení a náhradu nemajetkové újmy, jejíž výši však nespecifikoval ani na výzvu žalované ze dne 26.7.2022. V rámci projednání žádosti žalobce dne 16.8.2022 žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada škody a přiměřeného zadostiučinění však nebyla žalobci poskytnuta v požadované výši. Žalovaná poskytla žalobci odškodnění ve výši 17.922,93 Kč, ve zbytku byla žádost žalobce zamítnuta. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že nárok na náhradu škody shledala důvodným do výše 15.246 Kč za obhajné, cestovné v celkové výši 1.466,93 Kč vč. DPH a promeškaný času v žalobcem požadované výši 1.210 Kč vč.DPH. Dále žalovaná odkázala na stávající judikaturu (zjm. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.3.2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010 nebo rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 4525/2017, nález Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1711/2015 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 8. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2256/2011) a doplnila, že trestní stíhání žalobce bylo vedeno pro trestný čin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a trestný čin zneužití pravomoci dle § 329 odst. 1 a) trestního zákoníku. Řízení trvalo celkem 1 rok, což není délkou nepřiměřenou, neboť orgány činné v trestním řízení postupovaly plynule. Žalobce neuvedl žádné konkrétní, týkající se následků trestního stíhání do jeho osobnostní sféry a prokazující nemajetkovou újmu. Z toho důvodu mu bylo poskytnuto„ pouhé“ konstatování, že nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žalobce na základě usnesení o zahájení trestního stíhání Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, Územní odbor [obec], oddělení obecné kriminality ze dne 7.7.2020, č.j. KRPU- 5988-81/TČ-2019-040971-KP, došlo k porušení práva žalobce nebýt trestně stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Současně se žalovaná žalobci za vydání nezákonného rozhodnutí a s tím související porušení práva se žalobci omluvila. Poskytnuté zadostiučinění nemajetkové újmy proto považuje za zcela dostatečné. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů. 3. Žalobce doplnil, že během řízení byl pod silným psychickým tlakem, neboť 20 let pracoval jako policista, a hrozilo mu ukončení pracovního poměru z důvodu porušení právních povinností, což by ohrozilo nejen jej, ale i existenci jeh rodiny, měl hypotéku na byt, závazky – úvěr na auto, řešil finanční zajištění a možné existenční problémy. Pokud by byl potrestán, přišel by o zbrojní průkaz, přišel by o práci v oboru, kde měl zkušenosti. Měl problémy se spaním, měl neklidné spaní, a pokud usnul tak měl děsivé sny, bolesti hlavy a krku a zad, které neustávaly ani v noci, byl vyčerpaný, fyzicky slabý, zhubnul, byl ztuhlý, neustále rozrušený, ve dne polehával, vynervovaný s obtížným soustředěním, kdy jej vlastní tělo nutilo myslet neustále na tuto věc, léky si kupoval volně prodejné nebo je měl od kolegů. Po dobu trestního řízení se nemohl věnovat svým dvěma synům (7 let a 3 roky) ani své manželce. Ponížilo jej, když mu bezdůvodně vzali otisky, DNA a zařadili jej do databáze„ zločinců“, těch zločinců, u kterých se on sám podílel na jejich stíhání, biologický materiál zařazený do této databáze přitom není možné vymazat. V zaměstnání mu bylo trestní řízení neustále předhazováno, nebylo to příjemné, stresovalo jej to, ze stresu jej bolel žaludek a občas zvracel, nejedl. Celá trestní věc se probírala rovněž na stránkách města Krupky a na facebooku, kde byly zveřejněny informace z trestního spisu. Žalobce vnímal zvláště úkorně celé řízení i proto, že si nedokázal vysvětlit, že PČR jeho obvinění postavila na opilecké výpovědi„ poškozené“, která si vlastně nepamatovala nic a dle jejího sdělení to teprve druhý den dávala dohromady, co jí kdo řekl. Tvrzení žalované, že ji údajně udeřil, přitom byla nepravdivá již jen z toho důvodu, že by žalobce ženu nikdy neuhodil. Začal se obávat, aby nebyl obviněn znovu, když byl takto bezdůvodně obviněn. V obci [obec] (malém městě) přitom všichni věděli, že trestní stíhání žalobce probíhá, protože„ poškozená“ byla příbuznou známého politika, který dal najevo svůj zájem na vyšetření celé věci a odsouzení žalobce. Ten však v důsledku kauzy nakonec odstoupil z kandidátky. Žalobce dále polemizoval s tvrzeními žalované, uvedenými v protokolech z líčení, ohledně probírání dané kauzy na sociálních sítích, průběhu celé události, která byla předmětem trestního stíhání. 4. Žalobce vzal žalobu opakovaně částečně zpět, a to nejprve 19.3.2023 co do částky 17 922,93 Kč, uhrazené mu žalovanou, poté při ústním jednání 24.3.2023 co do částky 23,79 Kč a požadované omluvy. 5. Mezi účastníky nebylo sporu potud, že žalobce uplatnil dne 15.9.2021 u žalované nárok na náhradu škody za náklady na obhajné ve výši 17.946,72 Kč a zadostiučinění nemajetkové újmy, způsobené nezákonným trestním stíháním v blíže nespecifikované výši. 6. Sdělením Ministerstva spravedlnosti ze dne 20.9.2021 byl žalobce informován, že žalované bylo doručeno podání z 15.9.2021, kterým žalobce uplatnil náhradu dané škody. 7. Výzvou Ministerstva spravedlnosti ze dne 26.7.2022