45 C 233/2022-29 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí náhrady majetkové újmy ve výši 42 380 Kč, způsobené mu v řízení, vedeném u Okresního soudu Praha – západ pod sp.zn. 12 Nc 10/2019. Předmětem uvedeného řízení byla úprava styku mezi nezletilým synem žalobce a matkou nezletilého. Rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 15.8.2019 pod č.j. 12 Nc 10/2019-179 byl mimo jiné nezletilý svěřen do péče matky, přičemž otci bylo uloženo, aby hradil výživné na nezl. [příjmení] [celé jméno žalobce] měsíčně částkou ve výši 17.000 Kč, a to vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky nezletilého. K odvolání obou rodičů bylo rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j. 101 Co 26/2020-449 ze dne 29.9.2020, který nabyl právní moci dne 12.11.2020, výživné nezletilého změněno tak, že s účinností od 1.2.2019 do právní moci předmětného rozsudku měl otec přispívat na výživu nezletilého částkou 34.000 Kč měsíčně a s účinností právní moci tohoto rozsudku částkou 17.000 Kč měsíčně. Na základě rozsudku ze dne 15.8.2019 pod č.j. 12 Nc 10/2019-179 byly na majetek žalobce vedeny dvě exekuce, kdy jedna byla zastavena Usnesením Krajského soudu v Praze č.j. 17 Co 76/2020-72 ze dne 16.6.2020, druhá Usnesením Okresního soudu Praha – západ č.j. 207 EXE 7317/2019-74 ze dne 27.11.2020 Odvolacím soudem, který zastavil exekuční řízení vedené pod sp. zn. 150 EX 2042/19 bylo konstatováno, že exekuční návrhy byly podány před vykonatelností předmětného rozsudku ze dne 15.8.2019 pod č.j. 12 Nc 10/2019-179, neboť v tomto směru pochybil soud I. stupně, který při vyznačení doložky právní moci vycházel z předběžné vykonatelnosti výroku rozsudku o povinnosti otce uhradit dlužné výživné, ačkoliv v rozporu s ustálenou judikaturou v tomto rozhodnutí chybělo poučení o předběžné vykonatelnosti a byl si vědom podaného odvolání ze strany matky i otce, tedy suspenzivních účinků ve vztahu k nabytí právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí. Následně s poukazem na ukončení zastoupení žalobce byl exekuční titul opětovně doručován přímo otci, ačkoliv byl řádně před ukončením zastoupení doručen jeho tehdejší právní zástupkyni, a od tohoto„ nového“ doručení stanovil soud I. stupně nově (nesprávně) předběžnou vykonatelnost rozhodnutí. Po zahájení exekučního řízení, došlo ze strany nalézacího soudu k opravě v datu právní moci a vykonatelnosti exekučního titulu (z 16.9.2019 na 2.1.2020), kdy nová doložka byla vyznačena dne 17.1.2020. Žalobce tak v důsledku nesprávného úředního postupu soudu vynaložil náklady na zastavení obou exekucí, a to v exekučním řízení sp. zn. 150 EX 2042/19 ve výši celkem 17.580 Kč za tři úkony právní služby + 3 režijní paušály v celkové výši 900 Kč a v exekučním řízení sp. zn. 150 EX 1869/19 ve výši celkem 6.000 Kč za 4 úkony právní služby + 3 režijní paušály v celkové výši 900 Kč. Další procesní pochybení ze strany obecných soudů spatřoval žalobce v postupu obecných soudů v rozporu s ust. § 158 odst. 3 a 4 o.s.ř., tj. při režimu doručování rozsudku, kdy písemné vyhotovení rozsudku Krajského soudu v Praze 10 č.j. 101 Co 26/2020-449 ze dne 29.9.2020, mělo být doručeno účastníkům řízení nejpozději dne 29.10.2020 (neboť dne 29.9.2020 se ve věci konalo jednání, na kterém byl tento rozsudek vyhlášen), avšak doručení nastalo až dne 12.11.2020. Tímto (dle žalobce) zbytečným prodlením ve věci vznikla žalobci škoda ve výši 17.000 Kč, neboť podle rozsudku odvolacího soudu byl žalobce v období od 1.2.2019 do právní moci předmětného rozsudku odvolacího soudu povinen hradit zpětně zvýšené výživné ve výši 34.000 Kč měsíčně. Pokud by obecné soudy postupovaly v souladu s § 158 odst. 4 o.s.ř. a rozsudek odvolacího soudu byl účastníkům řízení doručen nejpozději dne 29.10.2020 a rozsudek odvolacího soudu tak nabyl právní moci ještě v říjnu 2020, byl by žalobce povinen za měsíc listopad 2020 zaplatit výživné pouze ve výši 17.000 Kč namísto 34.000 Kč. Žalobce podal dne 9.11.2020 stížnost na prodlení ve vyhotovení písemného rozsudku odvolacího soudu. Přípisem Krajského soudu v Praze dne 25.11.2020 mu bylo sděleno, že spis byl soudu I. stupně vrácen dne 26.10.2020. Kdyby soud I. stupně doručoval účastníkům včas, žalobci by povinnost hradit zvýšené výživné v listopadu 2020 nevznikla. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 26.2.2021, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 26. 2. 2021 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 42.380 Kč z titulu nesprávného úředního postupu, spočívajícího jednak v nesprávně vyznačené doložce vykonatelnosti v řízení vedeném u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 12 P 127/2020, jednak v opožděném zaslání rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 29. 9.2020, č. j. 101 Co 26/2020. K projednání žádosti žalobce došlo dne 10. 1. 2023. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo ve smyslu ust. § 13 z. č. 82/1998 Sb. k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v chybném vyznačení doložky vykonatelnosti na vydaném rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 15. 8. 2019, č. j. 12 Nc 10/2019-179; 12 P a Nc 45/2019 a 12 P a Nc 46/2019 a následně vymáhané ve dvou exekučních řízeních, vedených u Exekutorského úřadu v Kladně pod sp. zn. 150 EX 2042/2019 a 150 EX 1869/19. Obě exekuční řízení byla zastavena a žalobci tak měla vzniknout škoda spočívající v náhradě právního zastoupení v exekučních řízeních. Žalovaná žalobci přiznala náhradu škody v celkové výši 15.090 Kč a současně se žalovaná žalobci omluvila. V souvislosti s exekučním řízením vedeným pod sp. zn. 150 EX 2042/19 vznikla žalobci škoda v celkové výši 9.690 Kč bez DPH. Požadovaná výše nákladů právního zastoupení nebyla přiznána v žádané výši, neboť žalobce opomněl, že v souvislosti s náklady exekučního řízení je dle ust. § 11 odst. 2 písm. e) přiznávána odměna v poloviční výši. Byla tak přiznána odměna za 3 úkony právní služby po 2.930 Kč a 3 režijní paušály po 300 Kč. V souvislosti s exekučním řízením vedeným pod sp. zn. 150 EX 1869/19 vznikla žalobci škoda v celkové výši 5.400 Kč bez DPH spočívající v odměně za 3 úkony právní služby po 1.500 Kč a 3 režijních paušálech po 300 Kč. Nebyla přiznána odměna za úkon ze dne 10. 4. 2020 – vyjádření, neboť tento nebyl v rámci exekučního spisu dohledán, ani nijak doložen. Co se týče tvrzeného nesprávného úředního postupu spočívajícího v nedodržení zákonné lhůty k odeslání rozsudku soudem I. stupně, tento žalovanou shledán nebyl a tato rovněž sporovala příčinnou souvislost mezi tvrzením vznikem škody a tvrzeným titulem. Žalovaná v této souvislosti citovala jednak ust. § 158 odst. 4 občanského soudního řádu, ale i na něj navazující komentářovou literaturu a doplnila, že vypracovaný rozsudek odvolacího soudu vyhlášený dne 29. 9. 2020 byl soudu I. stupně doručen dle podacího razítka dne 30. 10.2020. V rámci referátníku byl dán pokyn k jeho vypravení a doručení. K vypravení rozhodnutí účastníkům řízení došlo dne 11. 11. 2020. Tato doba není nikterak nepřiměřená. Nadto je nutné vzít v potaz, že se jednalo o období spojené s restrikcemi v důsledku pandemie Covid 19, kdy byl omezen současně i chod soudů. V předmětném případě tak nebyl shledán nesprávný úřední postup a nebylo tak na nároku ničeho plněno. Nadto žalovaná namítla nedostatek příčinné souvislosti s tvrzenou škodou a případným postupem, neboť soud mohl za účelem vypracování písemného odůvodnění rozhodnutí požádat i o prodloužení lhůty k vypracování písemného vyhotovení rozhodnutí, tudíž by i žalobci tvrzená škoda vznikla i v případě, kdy by soud žádal o prodloužení lhůty. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů. 3. Žalobce vzal žalobu před prvním jednáním zpět, a to co do částky 23 880 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 15.090,00 Kč od 16.1.2023 do zaplacení, a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8.790,00 Kč od 27.8.2021 do zaplacení, když částku 15.090,00 Kč žalovaná již žalobci uhradila v rámci předběžného projednání nároku, částku 8 790 Kč žalobce nadále nepožadoval. 4. Žádostí o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nesprávný úřední postup obecných soudů ze dne 26.2.2021, žádal žalobce náhradu škody v celkové výši 42.380 Kč z titulu nesprávného úředního postupu, spočívajícího jednak v nesprávně vyznačené doložce vykonatelnosti v řízení vedeném u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 12 P 127/2020, jednak v opožděném zaslání rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 29. 9.2020, č. j. 101 Co 26/2020. 5. Sdělením Ministerstva spravedlnosti z 1.3.2021, o přijetí žádosti žalobce o odškodnění. 6. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 10.1.2023 byl nárok žalobce vypořádán a žalobci byla poskytnuta náhrada škody ve výši 15 090 Kč a současně byla vyslovena omluva. 7. Výzvou ze d