46 C 251/2022-44 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 351 000 Kč. Svou žalobu zdůvodnila tím, že její manžel [příjmení] [příjmení] a její syn [příjmení] [příjmení] byli [název soudu] pod sp. zn. [číslo jednací] stíháni pro přečin zpronevěry dle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství, přičemž byli rozsudkem ze dne 13. 10. 2021 obžaloby zproštěni. Manžel a syn byli stíháni neoprávněně, když údajné jednání obžalovaných bylo orgány činnými v trestním řízení nesprávně právně kvalifikováno a stíhání tak bylo nezákonné. Stíhání bylo zahájeno usnesením ze dne 11. 11. 2019 pro přečin zpronevěry dle § 206 odst. 1, 3 a zločin podvodu dle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku. Toto pak bylo státním zástupcem částečně zrušeno v rozsahu stíhání pro zločin podvodu. Stíhání trvalo bezmála 2 roky, obvinění byli ohroženi trestní sazbou 2-8 let a následně 1-5 let. Skutečnost, že manžel i syn byli ohroženi rizikem uznání viny, ačkoliv se ničeho protiprávního nedopustili, způsobovalo žalobkyni úzkosti, deprese a obecně značně ovlivnilo její zdravotní stránku. Žalobkyně musela sledovat, jak její manžel a syn trpěli úzkostmi, byli podráždění, uzavření. U syna došlo k takovým psychickým problémům, že musel vyhledat odbornou pomoc a byla mu předepsána medikace. V důsledku toho musel přerušit studia. Žalobkyně jako matka trpěla tím, že její dítě strádá v důsledku trestního stíhání., že tímto došlo k zásadnímu ovlivnění budoucnosti jejího syna. Žalobkyně celou situaci vnímala velmi citlivě i s ohledem na vlastní zdravotní problémy, kdy jí její manžel nedokázal být dostatečnou oporou, neboť byl v důsledku trestního stíhání uzavřený, komunikace s ním byla velmi obtížná. Náklady na právní zastoupení zhoršovaly ekonomickou situaci rodiny, což také nepřispělo poklidné rodinné atmosféře a vedlo ke zhoršení životní úrovně rodiny. Obavy žalobkyně byly umocněny také chováním příslušníků PČR při výslechu, kdy se vůči žalobkyni chovali z jejího pohledu značně nevhodně a z jejich přístupu měla pocit, že syn a manžel jsou předem odsouzeni. Celá situace se na žalobkyni podepsala fyzicky i psychicky, trpěla nespavostí, došlo u ní ke ztrátě chuti k jídlu a značnému úbytku váhy (cca 25 kg), zvýšil se jí krevní tlak, měla panické ataky, při nichž se bála opustit domov. Trestní stíhání se rozkřiklo po okolí, začali se jí vyhýbat sousedé, s nimiž měla předtím zcela bezproblémové vztahy. O stíhání se dozvěděli též rodiče žalobkyně, kteří měli za to, že má teď celá rodina nálepku zločinců. Trestní stíhání trvalo celkem 702 dnů (od 11. 11. 2019 do 13. 10. 2021), žalobkyně tak má za to, že přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu, která jí jím byla způsobena, činí 500 Kč denně, celkem tedy 351 000 Kč. Tuto částku považuje za přiměřenou s ohledem na veškeré negativní následky, které byly žalobkyni způsobeny nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení vůči jejímu manželu a synovi. 2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobkyně dne 17. 2. 2022 uplatnila z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“) ve výši 351 000 Kč spočívající v náhradě nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání. Žalovaná žádost žalobkyně projednala dne 27. 2. 2023 a konstatovala, že žalobkyně nebyla účastníkem řízení a žádost proto zamítla. V naříkaném řízení byli stíháni manžel a syn žalobkyně, žalobkyně sama trestně stíhána nebyla, právo na náhradu nemajetkové újmy jí tak nemůže vzniknout. Nárok žalobkyně tak není důvodný a náhrada nemajetkové újmy jí nenáleží. Navíc se jedná o nárok osobnostní povahy, který je nepřenosný na jinou osobu. 3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti. 4. Z podání žalobkyně nazvaného Žádost o náhradu škody ze dne 15. 2. 2022 je patrné, že žalobkyně uplatnila u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy, která jí byla způsobena nezákonným trestním stíháním manžela a syna vedeným [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Výši zadostiučinění pak vyčíslila za 702 dnů trestního stíhání částkou 351 000 Kč. 5. Ze stanoviska žalované ze dne 27. 1. 2023 plyne, že žalobkyně svůj nárok u žalované uplatnila dne 17. 2. 2022. Žalovaná ve stanovisku dospěla k závěru, že nárok žalobkyně není důvodný a náhrada nemajetkové újmy jí nebyla přiznána, neboť v naříkaném trestním stíhání byl stíhán její syn a manžel, nikoliv sama žalobkyně, právo na náhradu nemajetkové újmy jí tak nevzniklo. 6. Z usnesení [stát. instituce] ze dne [datum], čj. [anonymizováno] [číslo], je zřejmé, že proti [jméno] [příjmení] ([datum narození]) a [jméno] [příjmení] ([datum narození]) bylo zahájeno trestní stíhání pro přečin zpronevěry dle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku a zločin podvodu dle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku ve stádiu pokusu, kterých se měli dopustit ve spolupachatelství. 7. Z usnesení [anonymizována čtyři slova] [obec] ze dne 2. 3. 2020 vyplývá, že státní zástupce ke stížnosti obviněných rozhodl tak, že zrušil usnesení policejního orgánu ze dne 11. 11. 2019, jímž bylo zahájeno trestní stíhání obviněných pro zločin podvodu dle § 21 odst. 2 trestního zákoníku, § 23 trestního zákoníku a § 209 odst. 1, 4 odst. 4 písm. d) trestního zákoníku. Stížnost proti zahájení trestního stíhání pro přečin zpronevěry dle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku jako nedůvodnou zamítl. 8. Z rozsudku [název soudu] ze dne 13. 10. 2021, čj. [číslo jednací], plyne, že [příjmení] [příjmení] ([datum narození]) a [příjmení] [příjmení] ([datum narození]) byli zproštěni obžaloby, neboť v žalobě označený skutek není trestným činem. 9. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. V řízení byly předloženy pouze listinné důkazy, pravost a správnost nebyla namítána, soud proto neměl důvod z těchto listin při svém rozhodování nevycházet ani jim v rámci hodnocení důkazů přisuzovat nižší hodnotu. Důkazy na sebe logicky navazovaly, doplňovaly se a na jejich základě bylo lze si vytvořit ucelený skutkový závěr. 10. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. [název soudu] bylo vedeno trestní stíhání [jméno] [příjmení] ([datum narození]) a [jméno] [příjmení] ([datum narození]), které bylo zahájeno dne 11. 11. 2020 a skončeno zprošťujícím rozsudkem dne 13. 10. 2021. Žalobkyně trestě stíhaná nebyla. Žalobkyně dne 17. 2. 2022 uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené uvedeným trestním stíháním u žalované, ta o žádosti rozhodla stanoviskem vydaným po podání žaloby tak, že žalobkyni právo na náhradu nemajetkové újmy nevzniklo. 11. Soud posoudil věc po právní stránce podle následujících ustanovení právních předpisů: Podle § 1 odst. 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má t