46 C 51/2020-154 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 129 000 Kč s příslušenstvím eventuálně vydání ve výroku specifikovaného vozidla a náhrady škody. Svou žalobu zdůvodnil tím, že od [datum], kdy došlo v rámci trestního řízení k zajištění věci policejním orgánem nebylo do podání žaloby rozhodnuto o jeho propadnutí, zničení či vydání. Nebylo rozhodnuto ani na samotný návrh obhájce o vydání věci ze dne [datum]. Žalobci tak vznikla škoda na vozidle, které je více než 7,5 roku na odstavném parkovišti Policie ČR bez zajištění na otevřeném prostranství, kde se jeho škoda prohlubuje. Žalobce má za to, že vozidlo již nelze vydat ani jinak o něm rozhodnout, proto žalobci nezbylo než se svého práva domáhat žalobou. Výši škody žalobce vyčíslil porovnávací metodou shodných vozidel, jež jsou dostupné na veřejných portálech. V replice žalobce zdůraznil, že nenamítal průtahy v řízení, ale to, že soudy na všech stupních soudní soustavy ani Ústavní soud nerozhodly o vozidle a absence takového výroku má za následek nesprávný úřední postup či nesprávné rozhodnutí. Nesprávné rozhodnutí či nesprávný postup žalobce spatřuje v tom, že ve výroku o trestu nebylo dosud rozhodnuto, ač bylo policejním orgánem rozhodnuto tak, že se zajišťuje motorové vozidlo jako náhradní hodnota. Příčinnou souvislost žalobce spatřuje v absenci výroku o propadnutí majetku vozidla, když rozhodnutí nabylo právní moci a nelze o něm již více rozhodnout. 2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku dospěla k závěru, že nebyly naplněny podmínky pro vznik nároku dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“). Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaná uzavřela, že nezákonné rozhodnutí v řízení vydáno nebylo, z tohoto titulu pak žalobci škoda vzniknout nemohla. Žalovaná pak dospěla k závěru, že žalobce zamýšlel uplatnit nárok na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení, resp. z titulu průtahů v souvislosti s rozhodováním soudu o vydání či propadnutí věci, kdy žalovaná nesprávný úřední postup neshledala, navíc i v případě, že by k nesprávnému úřednímu postupu došlo, nebyla shledána příčinná souvislost. 3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobce konkludentně, když se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil / § 101 odst. 4 o.s.ř.; žalovaná vyslovila souhlas ve svém vyjádření k žalobě). 4. Na základě předložených důkazů soud zjistil následující skutečnosti. 5. Z podání žalobce ze dne [datum] adresovaného žalované je zřejmé, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na náhradu škody ve výši 129 000 Kč představující cenu vozidla, o jehož propadnutí či vrácení nebylo rozhodnuto. 6. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] vyplývá, že žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne [datum]. Žalovaná konstatovala, že k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce nedošlo, nárok na náhradu škody byl uplatněn předčasně, navíc absentuje příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou a nesprávným úředním postupem. 7. Z usnesení policejního orgánu [datum] plyne, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání pro spáchání zvlášť závažného zločinu vražda dle § 140 odst. 2, 3 písm. j) trestního zákoníku ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku a přečinu nedovolené ozbrojování dle § 279 odst. 1, 3 písm. a) trestního zákoníku. Dne [datum] bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání též pro zločin loupeže dle § 173 odst. 1 trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku, jak je patrno z usnesení policejního orgánu z uvedeného dne. 8. Ze seznamu zajištěných věcí ze dne [datum] plyne, že při domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor došlo k zajištění předmětného vozidla. 9. Z usnesení policejního orgánu ze dne [datum] plyne, že dle § 79e odst. 1 trestního řádu bylo vozidlo zajištěno jako jiná majetková hodnota. Dne [datum] podal proti usnesení žalobce stížnost, jak je patrno z jeho podání ze dne [datum]. Z usnesení [název soudu] ze dne [datum] je patrno, že napadené usnesení policejního orgánu bylo zrušeno. Z výzvy policejního orgánu ze dne [datum] se podává, že žalobce byl dle § 78 odst. 1 trestního řádu vyzván k vydání vozidla. Z protokolu o vydání z téhož dne je zřejmé, že žalobce vozidlo jako věc důležitou pro trestní řízení nevydal. Policejní orgán proto vozidlo odňal, jak plyne z příkazu k odnětí věci a protokolu o odnětí věci ze dne [datum]. 10. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce byl odsouzen pro zvlášť závažný zločin vraždy ve stádiu pokusu, zvlášť závažný zločin loupeže spáchaný ve spolupachatelství, přečin nedovoleného ozbrojování a přečin neoprávněného užívání cizí věci spáchaný ve spolupachatelství a byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu 3 roky a 22 let. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum] pak plyne, že rozsudek soudu prvního stupně byl částečně zrušen a bylo znovu rozhodnuto, nicméně žalobci byl uložen totožný trest. Nejvyšší soud pak svým usnesením ze dne [datum] odvolání obviněných odmítl. 11. Z usnesení [název soudu] ze dne [datum] vyplývá, že bylo rozhodnuto, aby předmětné vozidlo zajištěné na základě úředního záznamu o zajištění vozidla bylo dle § 80 odst. 1 trestního řádu žalobci vráceno. 12. Usnesením [název soudu] ze dne [datum] pak bylo usnesení soudu prvního stupně částečně zrušeno a znovu rozhodnuto tak, že předmětné vozidlo a svazek přináležejících klíčů se dle § 101 odst. 2 písm. a) trestního řádu zabírá. 13. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 26 zákona pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplat