47 C 127/2023-54 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobci domáhali po žalované zaplacení částky ve výši 1 200 Eur a 56 718,48 Kč s příslušenstvím jakožto náhrady škody způsobené žalobcům v řízení vedeném u [název soudu] (dále jen„ obvodní soud“) pod sp. zn.: [spisová značka] s tím, že se v naříkaném řízení domáhali zaplacení částky ve výši 1 200 Eur s příslušenstvím po [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov]“). Uvedeného nároku se domáhali v souladu s ustanovením čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 z 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen„ nařízení“), dle kterého náleží cestujícím, jejichž let o délce přesahující 3 500 kilometrů byl zrušen, od operujícího leteckého dopravce finanční kompenzace újmy způsobené zrušením letu ve výši 600 Eur na jednoho cestujícího. Operující letecký dopravce se může v souladu s čl. 5 odst. 3 nařízení povinnosti k náhradě újmy cestujícím zprostit v případě, že ke zrušení letu došlo v důsledku mimořádné okolnosti, jejíž existenci nebyl operující letecký dopravce schopen zabránit ani při učinění veškerých přiměřených opatření. Takovou mimořádnou okolnost mohou představovat například nepříznivé povětrnostní podmínky, rozhodnutí řídících letového provozu či některé druhy stávky. Uvedli, že dne [datum] a [datum] se měli účastnit letu č. [číslo] [anonymizováno] a č. [označení] [číslo] ze [město] [jméno], Spojené státy americké, do [obec] s mezipřistáním ve [město] [anonymizována dvě slova] operovaného [právnická osoba]. Let č. [číslo] [anonymizováno] ze dne [datum] byl však bez předchozího upozornění zrušen, přičemž žalobci tak nestihli nastoupit na svůj přímo navazující let č. [označení] [číslo]. Žalobci byli následně přesměrováni na náhradní lety č. [čísla] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok], kterými dosáhli cílového místa určení se zpožděním více než 5 hodin. V průběhu naříkaného soudního řízení bylo zjištěno, že let č. [číslo] [anonymizováno] ze dne [datum] byl zrušen v důsledku generální stávky zaměstnanců [právnická osoba], organizované leteckou odborovou organizací. Společnost [název společnosti] tvrdila, že stávku zaměstnanců této společnosti je nutno považovat za mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení a rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze 4. 10. 2012 ve věci C -22/11, Finnair Oyj v . Timy Lassooy (dále jen„ C -22/11“), ve kterém Soudní dvůr Evropské unie konstatoval, že stávka zaměstnanců letiště je mimořádnou okolností ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení, přičemž by tak neměla být za újmu vzniklou žalobcům v důsledku zrušení letů odpovědná. Žalobci namítali, že i přes námitky stran rozdílné povahy stávky zaměstnanců letiště, na níž nařízení dopadá, ve srovnání se stávkou zaměstnanců operujícího leteckého dopravce, obvodní soud žalobu zamítl, a to aniž by měl stanovisko Soudního dvora Evropské unie k výkladu povahy stávky zaměstnanců operujícího leteckého dopravce. Žalobci se proti rozhodnutí obvodního soudu bránili odvoláním, avšak [název soudu] svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. J: [číslo jednací] zamítavý rozsudek obvodního soudu č. j.: [číslo jednací] potvrdil. K žalobcům podané ústavní stížnosti, jež byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, se Ústavní soud ČR vyjádřil tak, že unijní právo bylo aplikováno řádně. Dále žalobci uvedli, že dne [datum] vydal Soudní dvůr Evropské unie v řízení o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce rozsudek ve věci C -28/20, Airhelp Ltd. V. Scandinavian Airlines Systém SA (dále jen„ C -28/20“). Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku uvedl, že:„ Článek 5 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 z 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, musí být vykládán v tom smyslu, že stávkové hnutí zahájené na výzvu odborového svazu zaměstnanců provozujícího leteckého dopravce, při dodržení podmínek stanovených vnitrostátními právními předpisy, zejména jimi stanovené lhůty k oznámení, jež je určeno k prosazování požadavků zaměstnanců tohoto dopravce a k němuž se připojí kategorie zaměstnanců, kteří jsou nezbytní k uskutečnění určitého letu, nespadá pod pojem„ mimořádná okolnost“ ve smyslu uvedeného ustanovení.“. S ohledem na výše uvedené má žalobce za to, že jak obvodní soud, tak Ústavní soud postupovaly nezákonně, neboť přistoupily k výkladu unijního práva v rozporu s jak unijním, tak vnitrostátním právem. Konečně žalobce citoval judikaturu Ústavního soudu ČR – nález z 8. 12. 2015 sp. zn. III. 2390/15 a nález z 24. 5. 2017 sp. zn. III. ÚS 2857/15 s tím, že závěry v nich obsažené doléhají i na případ žalobců a v jejich věci tak došlo k porušení práva na spravedlivý proces a práva na zákonného soudce, neboť v posuzovaném řízení nedošlo ze strany soudních orgánů k položení předběžné otázky. Se zřetelem na výše uvedené se žalobci domáhali náhrady škody, jež jim vznikla vydáním nezákonných rozhodnutí v naříkaném řízení, když jak rozsudek obvodního soudu, tak městského soudu, jakož usnesení Ústavního soudu ČR o odmítnutí ústavní stížnosti lze dle žalobců za taková rozhodnutí považovat. Škoda žalobců spočívá v nepřiznání nároku na kompenzaci dle čl. 7 odst. 1, písm. c) Nařízení ve výši 1 200 Eur (600 Eur pro každého z nich) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 600 EUR od [datum] do zaplacení, v nepřiznání nároku na náhradu nákladů soudního řízení v celkové výši 34 252,68 Kč, a to za celkem 7 úkonů poskytnuté právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, účast na soudním jednání u obvodního soudu dne [datum], sepis odvolání, účast na soudním jednání u [název soudu] dne [datum] a sepis ústavní stížnosti), dále 3 178 Kč představující žalobci zaplacený soudní poplatek v naříkaném řízení za podání žaloby a za podání odvolání a částku ve výši 19 287,80 Kč, kterou žalobci dne [datum] uhradili [právnická osoba] na náhradě nákladů soudního řízení vedeného před [název soudu] a [název soudu]. 2. Žalovaná ve svém vyjádření ze [datum] potvrdila, že u ní žalobci dne [datum] uplatnili svůj nárok na náhradu škody ve výši 600 Eur s příslušenstvím pro každého znich a dále částky 56 718,48 Kč podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), jež jim měla vzniknout z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepoložení předběžné otázky Soudnímu dvoru EU v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Namítala, že v projednávané věci chybí odpovědnostní titul státu za škodu, jakožto základní podmínka pro přiznání náhrady škody, neboť nezákonným rozhodnutím je rozhodnutí, které nabyde právní moci a následně je pro nezákonnost zrušeno či změněno a k vydání takovéhoto rozhodnutí v projednávané věci nedošlo. Nesprávným úředním postupem pak není postup orgánu státu, jenž směřuje k vydání rozhodnutí, neboť nesprávný úřední postup by se projevil právě v nezákonnosti rozhodnutí, proto ve věci nelze shledat ani nesprávný úřední postup ze strany soudů. Konečně uvedla, že jí nepřísluší přezkoumávat vydaná soudní rozhodnutí, když přezkum takových rozhodnutí je možný pouze na základě podaných řádných nebo mimořádných opravných prostředků. Uvedené sdělila žalobci ve svém stanovisku z [datum]. Na svém stanovisku setrvala a navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout. 3. Protože byly splněny předpoklady podle § 115a o. s. ř., rozhodl soud ve věci samé bez nařízení jednání. 4. Na základě nesporných skutečností a z listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav: 5. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobci u žalované uplatnili svůj nárok na náhradu škody dne [datum] (zjištěno z žádosti o náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím ze [datum]; stanoviska žalované z [datum]). 6. Mezi účastníky nebylo sporu ani o skutkovém stavu věci. Rozsudkem [název soudu] č. j.: [číslo jednací] z [datum rozhodnutí] byla zamítnuta žaloba zdejších žalobců vůči [právnická osoba] jakožto operujícímu leteckému přepravci, jíž se domáhali pro každého z nich zaplacení 600 Eur s příslušenstvím jako náhrady škody za zrušení letu přesahujícího 3 500 km. Obvodní soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že ke zrušení letu žalobce a následné dosažení jeho cílové destinace po přesměrování se zpožděním delším než 5 hodin se stalo v příčinné souvislosti s mimořádnou okolností, kterou byla stávka pilotů [právnická osoba] bezprostředně postihující její provoz, přičemž obvodní soud dospěl k závěru, že této okolnosti nebylo možné zabránit, i když žalovaná přijala všechna přiměřená opatření, která na ni bylo lze v nastalé situaci požadovat a jedná se tedy o mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 Nařízení Evropského