47 C 276/2022-23 — Obvodní soud pro Prahu 2

Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 12. 9. 2014, kdy byla žalovanému právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) poskytnuta zápůjčka ve výši 1 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 27. 9. 2014. Převzetí zápůjčky ve výši 1 000 Kč žalovaný potvrdil svým podpisem na potvrzení o předání peněžité částky z 12. 9. 2014. Žalobce uvedl, že nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany právního předchůdce žalobce, pokud by tedy soud došel k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná, je třeba posuzovat poskytnuté plnění žalovanému jako bezdůvodné obohacení. Žalobce se stal věřitelem předmětné pohledávky jejím postoupením na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017. Žalobce dopisem ze 17. 3. 2020 žalovaného písemně vyzval k vrácení dlužné částky, žalovaný však neuhradil ničeho. Žalovaný se k žalobě během řízení nijak nevyjádřil. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastnící se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce již v žalobě uvedl, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a žalovaný byl usnesením zdejšího soudu č. j.: 47 C 276/2022-18 z 1. 12. 2023 vyzván k vyjádření, zda souhlasí, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř., s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že nemá proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě soudu žádným způsobem nevyjádřil. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Z listinných důkazů předložených žalobcem (potvrzení o předání peněžité částky ve výši 1 000 Kč z 12. 9. 2014, obchodní podmínky [právnická osoba], předžalobní upomínky ze 17. 3. 2020 spolu s podacím archem z téhož dne, smlouvy o postoupení pohledávek z 21. 12. 2017) soud zjistil, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce, která je s ohledem na výše uvedené skutečnosti uvedené samotným žalobcem neplatná, a proto je třeba na poskytnuté plnění nahlížet jako na bezdůvodné obohacení, na základě kterého vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobci toto poskytnuté plnění, což však žalovaný do dnešního dne neučinil. Právně soud zjištěný skutkový stav posuzoval podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., neboť žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení plněním z neplatného právního úkonu a je povinen obohacení vydat. Žalovaný svým podpisem na potvrzení o předání peněžité částky z 12. 9. 2014 stvrdil, že mu byla předána částka ve výši 1 000 Kč, přičemž žalovaný dlužnou pohledávku žalobci doposavad neuhradil, a proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Pro úplnost soud uvádí, že předmětem žaloby nebyl poplatek za poskytnutí a zpracování zápůjčky. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 5, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.