48 C 19/2023-26 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 489 752,94 Kč s odůvodněním, že žalovaná žalobkyni poskytovala právní služby, v důsledku čehož vznikla žalobkyni škoda. Jelikož žalobkyně i žalovaná měly zájem narovnat svá dosavadní sporná práva a povinnosti, uzavřely dne [datum] dohodu o narovnání, v níž se dohodly, že dosavadní sporná práva a povinnosti mezi stranami zanikají a nahrazují se novým závazkem žalované uhradit žalobkyni částku 489 752,94 Kč. Žalobkyně a žalovaná se zároveň v této dohodě dohodly, že dluh bude žalovanou hrazen přednostně prostřednictvím zápočtů na pohledávky žalované na úhradu odměny za poskytování právních služeb žalobkyni. Následně však došlo k ukončení spolupráce mezi žalobkyní a žalovanou a žalovaná tak přestala žalobkyni poskytovat právní služby. V návaznosti na to žalovaná dne [datum] prohlášením uznala dluh vůči žalobkyni ve výši 489 752,94 Kč dle § 2053 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), uznala vůči žalobkyni dluh ve výši 489.752,94 Kč, co do důvodu i výše a zavázala se jej žalobkyni uhradit. Žalovaná však na úhradu dluhu žalobkyni neuhradila ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu předžalobní upomínkou zaslanou dne [datum], avšak bezúspěšně. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě a toto procesní stanovisko potvrdila vyjádřením ze dne [datum], žalovaná se k výzvě soudu učiněné usnesením ze dne 1.2.2023, č.j. 48 C 19/2023- 20, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřila a ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila. 4. K doručování výzvy k vyjádření se k žalobě, jakož i výzvy podle § 115a o.s.ř. soud poukazuje na to, že žalované doručoval coby žalované fyzické osobě, neboť i když původ nároku povstává z výkonu advokacie, žalovaná v tomto řízení jako advokát nevystupuje a není na místě jí doručovat do DS advokáta. Nadto, žalovaná byla v období od [datum] do [datum] vyškrtnuta ze seznamu advokátů. V důsledku toho soud žalované za situace, kdy nemá zřízenu DS, doručoval coby fyzické osobě na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 6. Z dohody o narovnání mezi účastnicemi ze dne [datum] má soud za prokázané, že si účastnice ujednaly narovnání dosavadních sporných práv a povinností vztahujících se k poskytování právních služeb žalovanou žalobkyni ve sporu se [právnická osoba], s.r.o., [IČO], vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10, v důsledku jehož vedení vznikla žalobkyni povinnost uhradit třetím osobám částku 489 752,89 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni a to prostřednictvím zápočtů na pohledávky žalované coby advokáta na úhradu odměny za poskytnuté právní služby žalobkyni. Z uznání dluhu ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná uznala, že má vůči žalobkyni dluh ve výši 489 752,89 Kč z důvodu obsaženém v dohodě o narovnání ze dne [datum] v souvislosti se sporem žalobkyně se [právnická osoba], s.r.o., [IČO], vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10. Ke dni uznání dluhu dosud nebyl dluh uhrazen, přičemž žalovaná dluh uznala a zavázala se jej žalobkyni uhradit. Z výzvy k úhradě dlužné částky 489 752,94 Kč ze dne [datum] a doručenky datové zprávy ze dne [datum] má soud za prokázané, že se žalobkyně na žalovanou písemně obrátila a vyzvala ji k úhradě žalované částky nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy, přičemž k doručení došlo dne [datum]. 7. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle následujících právních předpisů. 8. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 9. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Podle § 1903 odst. 1 věty první o.z. dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. 11. Podle § 24 odst. 1 věty první zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. 12. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná písemně uznala, že má vůči žalobkyni dluh ve výši žalované částky, a to tak, že byla uvedena jeho přesná výše i právní důvod. Soud má za splněné formální zákonné náležitosti kladené na listinu uznání dluhu, která tak měla za následek vznik vyvratitelné právní domněnky toho, že dluh ve výši žalované částky v den uznání, tedy dne [datum]. K platnému uznání dluhu podle § 2053 o.z. je kromě obecných náležitostí kladených na právní jednání třeba, aby tento jednostranný právní úkon dlužník učinil písemnou formou, vyjádřil v něm příslib zaplacení dluhu a uvedl důvod a jeho výši (tedy uznal dluh co do důvodu a výše). K jeho platnosti zákon pouze vyžaduje, aby dlužník jednostranně písemně přislíbil (zavázal se), že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu a výše; podmínkou jeho platnosti není uvedení konkrétního data, dokdy dluh zaplatí. Pro vznik vyvratitelné domněnky existence dluhu je údaj o tom, kdy má dlužník plnit, nadbytečný. 13. V procesní rovině vznik vyvratitelné domněnky uznání dluhu nachází svůj odraz v ustanovení § 133 o.s.ř., které určuje, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. Zákon tím vyslovuje obecnou zásadu, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, a že tedy pouhá třeba i závažná pochybnost o tom, zda skutečnost v právní domněnce stanovená existuje, nestačí k tomu, aby nebyla považována za prokázanou. Nejvyšší soud již opakovaně formuloval a odůvodnil závěr, že jestliže uznání dluhu založilo vyvratitelnou domněnku, podle které se má za to, že závazek v době uznání trval, pak v řízení, v němž se věřitel (žalobkyně) domáhá splnění tohoto závazku, spočívá důkazní břemeno ohledně neexistence závazku na dlužníku (žalované). Z uvedeného pak vyplývá, že skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle § 133 o.s.ř. skutečnost za prokázanou (srov. například závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25.10.2000, sp. zn. Cdo 2854, zveřejněný v časopise Obchodní právo, ročník 2001, číslo 1, str. 29, dále též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.2.2001, sp. zn. 32 Cdo 633/2000, zveřejněný v časopise Obchodní právo, ročník 2001, číslo 7, str. 20, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7.5.2003, sp. zn. 29 Odo 180/2003, zveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 7 ročník 2003, pod číslem 113, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.8.2004, sp.zn. 32 Odo 1160/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.2.2006, sp.zn. 33 Odo 1028/2004, či z pozdější doby rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23.9.2010, sp.zn. 32 Cdo 170/2010, nebo ze dne 29.2.2016, sp.zn. 29 Cdo 1370/2014). 14. V řízení tak mohou nastat jen dvě možné situace, tedy že buď platí skutečnost, které svědčí vyvratitelná domněnka, za prokázanou, anebo vyšel v řízení najevo její opak (obsah domněnky byl vyvrácen důkazem opaku, tj. důkazem, že skutečnost je v konkrétním případě právě opačná, než jak ji uvádí domněnka). Jelikož se žalovaná ve věci nijak nevyjádřila, soud tak má a musí mít skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, ve smyslu § 133 o.s.ř. za prokázanou a podle toho rozhodnout spor mezi účastníky. Z tohoto důvodu soud shledal podanou žalobu po právu a v celém rozsahu jí vyhověl, jak uvedeno ve výroku I. 15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podmínky § 142a o.s.ř. byly splněny. Úspěch ve věci měla žalobkyně, které soud přiznal náhradu nákladů účelně vynaložených na hájení práva u soudu proti neúspěšné žalované. Tyto náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku za zahájení řízení ve výši 19 591 Kč a ve dvou režijních paušálech po 300 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89