48 C 23/2022-121 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhal po žalované částky 204 180 Kč, požadované coby náhrada nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným rozhodnutím vydaným v nedůvodném trestním stíháním v řízení vedeném posléze u Okresního soudu Plzeň-město pod sp.zn. 2 T 84/2017. Žalobce uvedl, že usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, Městské ředitelství policie [obec], Územní odbor služby kriminální policie a vyšetřování, 3. odd. OOK SKPV č.j.: KRPP [číslo] [číslo] ze dne [datum] bylo vůči němu zahájeno trestní stíhání pro pokračující přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2, písm. a) trestního zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13.5.2020, č.j. 2 T 84/2017-1020, byl poté žalobce obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu. K odvolání žalobce byl tento rozsudek zrušen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 8. 2020, č.j. 6 To 159/2020-1051, kterým současně žalobce zprostil obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu. Řízení pravomocně skončilo dne [datum]. K uplatnění nároku u žalované žalobce uvedl, že předběžně nárok uplatnil dne [datum], přičemž žalovaná nárok žalobce projednala stanoviskem ze dne [datum], kdy konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, žalobci se omluvila, což považovala za postačující zadostiučinění. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] učinila nesporným, že žalobce u ní nárok na náhradu nemajetkové újmy 184 500 Kč uplatnil dne [datum]. Žalovaná předběžné projednání ukončila tak, že za dostačující formu kompenzace nemajetkové újmy shledala konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovení omluvy, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne [datum]. Po stručné rekapitulaci předmětného trestního řízení žalovaná poukázala na to, že tvrzená nemajetková újma musí být žalobcem dostatečně tvrzena, ale rovněž i prokázána, což v tomto případě žalovaná shledala pouze v minimální míře. Žalobce se ve své žádosti pouze obecně vyjadřoval ve smyslu nemajetkové újmy a zásahu do jeho osobního života, avšak nijak nedoložil příčinnou souvislost a skutečný vznik nemajetkové újmy v souvislosti s vedeným trestním stíháním proti jeho osobě. Dále žalovaná poukázala na právní moc zprošťujícího rozsudku, uplatnění nároku žalobcem u žalované a v této souvislosti na běh promlčecí doby a okamžik podání žaloby. Žalovaná měla za to, že nárok žalobce v době podání žaloby byl již promlčen a námitku promlčení nároku vznesla. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. 3. Soud věc projednal a rozhodl o ní při nařízeném jednání. S ohledem na vznesenou námitku promlčení, soud seznámil účastníky se svým předběžným právním názorem a dal rovněž účastníků na srozuměnou, že dokazování bude s ohledem na to vedeno pouze v rozsahu potřebném pro posouzení důvodnosti námitky promlčení a jejího případného rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti soud rovněž při jednání dne [datum] poskytl účastníkům prostor pro jejich vyjádření. Soud zamítl všechny důkazy, které byly navrženy k prokázání konkrétního rozsahu a intenzity nemajetkové újmy, neboť námitka promlčení vznesená žalovanou byla důvodná. V souladu se závěry vyjádřenými ve stanovisku bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 26. 4. 1983, sp. zn. Sc 2/83, publikované pod č. 29/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k nimž se aktuální rozhodovací praxe dovolacího soudu nadále hlásí (z recentní judikatury srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.5.2021, sp.zn. 25 Cdo 3497/2020) soud primárně posuzoval důvodnost námitky promlčení, neboť je-li nárok promlčen, nelze žalobci právo přiznat a pozbývá smyslu zabývat se předpoklady odpovědnosti státu za škodu. 4. Soud ve věci nakonec dokazování neprováděl, neboť všechny rozhodné skutečnosti potřebné pro právní posouzení důvodnosti námitky promlčení byly mezi účastníky nesporné, a to na základě jejich shodných tvrzení v žalobě, resp. vyjádření k žalobě. 5. Mezi účastníky byl nesporný průběh předmětného trestního řízení tak, že usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, Městské ředitelství policie [obec], Územní odbor služby kriminální policie a vyšetřování, 3. odd. OOK SKPV č.j.: KRPP [číslo] [číslo] ze dne [datum] bylo vůči žalobci zahájeno trestní stíhání pro pokračující přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle § 346 odst. 2, písm. a) trestního zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13. 5. 2020, č.j. 2 T 84/2017-1020, byl žalobce obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu. Na základě odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 3. 8. 2020, č.j. 6 To 159/2020-1051, rozsudek okresního soudu zrušil a sám rozhodl tak, že žalobce se zprošťuje obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Mezi účastníky bylo dále nesporné uplatnění nároku u žalované a stanovisko žalované, a to tak, že žalobce u žalované nárok uplatnil, a to výzvou k poskytnutí odškodnění ze dne [datum], kdy se na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou zahájením a vedením trestního stíhání domáhal částky 184 500 Kč. Žalovaná na toto reagovala stanoviskem ze dne [datum], v němž žalobci potvrdila, že nárok uplatnil dne [datum], a pokud jde o nemajetkovou újmu v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v předmětném trestním řízení, žalovaná konstatovala, že k vydání nezákonného rozhodnutí došlo, přičemž s ohledem na okolnosti případu žalovaná považovala konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvu za dostatečné zadostiučinění za porušení práva. Nesporným mezi účastníky bylo i to, že dopis žalované ze dne [datum] (č.l. 115) byl žalobci doručen, přičemž z ní vyplývá, že žalovaná obdržela podání žalobce dne [datum] týkající se uplatnění odškodnění nemajetkové újmy v souvislosti s předmětným trestním řízením s tím, že uvedla, že obecná lhůta je 6 měsíců od podání žádosti pro vyřízení, nicméně v některých případech jí není možné dodržet s tím, že dále žalovaná uvádí, že pokud by k prodlevě došlo, informuje žalobce, že po dobu mimosoudního projednávání, nejdéle po dobu 6 měsíců, se s poukazem na § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. zastavuje běh promlčecích lhůt. Současně žalobce poučila o možnost podat žalobu k soudu. 6. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými nespornými skutkovými zjištěními a na které proto soud pro stručnost odkazuje. Bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobce bylo pravomocně skončeno dne [datum]. Nárok u žalované žalobce uplatnil dne [datum], přičemž v potvrzení přijetí žádosti žalovaná žalobce stručně poučila o běhu šestiměsíční promlčecí doby. Nárok žalobce žalovaná v šestiměsíční lhůtě neprojednala, projednala jej až dne [datum]. Žaloba soudu došla dne [datum]. 7. Z důkazů jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. 8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: 9. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 10. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. 11. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. 12. Podle § 32 odst. 3 věta OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. 13. Podle § 35 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. 14. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). 15. Žalobce se v tomto řízení domáhal poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Soud posoudil tento nárok v podobě požadovaného zadostiučinění ve výši 204 180 Kč s příslušenstvím jakožto nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí – usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce coby obviněného ze dne [datum], přičemž se má za to, že toto rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno zprošťujícím rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 8. 2020, č.j. 6 To 159/2020-1051, který nabyl prá