48 C 48/2022-26 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou na žalované domáhal odškodnění za majetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 17 000 000 Kč, která mu měla být způsobena v souvislosti s nesprávným úředním postupem Městského soudu v Praze (dále jen„ městský soud“) v řízení vedeném pod sp. zn. 13 Co 168/2020 (dále jen„ posuzované řízení“). V tomto řízení městský soud nepostupoval v souladu se zákonem, když proti usnesení ze dne 22. 5. 2020, č. j. 13 Co 168/2020-15, nepřipustil dovolání k Nejvyššímu soudu. Vzhledem k tomu, že tímto postupem městského soudu žalobce přišel o možnost zvrátit pravomocné odmítnutí žaloby, jejímž předmětem bylo zaplacení částky ve výši 17 000 000 Kč, žalobci vznikla tomu odpovídající majetková škoda. 2. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] k žalobě učinila nesporným, že žádost žalobce o odškodnění obdržela dne [datum]. Žádosti žalobce nebylo z její strany vyhověno, což žalobci sdělila stanoviskem ze dne [datum]. Žalovaná namítla, že v posuzovaném řízení nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí ani k nesprávnému úřednímu postupu. Uvedla, že o nesprávný postup může jít jen tehdy, pokud se neprojeví v obsahu rozhodnutí, jinak lze odpovědnost státu zvažovat jen z titulu nezákonného rozhodnutí. Po stručné rekapitulaci průběhu posuzovaného řízení uvedla, že žalobcem namítané nezákonné rozhodnutí odvolacího soudu nebylo zrušeno ani změněno, nejedná se tudíž o nezákonné rozhodnutí podle § 8 odst. 1 OdpŠk, přičemž žalovaná nemá pravomoc takové rozhodnutí soudu přezkoumávat z hlediska jeho zákonnosti. Žalovaná nárok žalobce posoudila jako nárok na náhradu nemajetkové újmy a v této souvislosti vznesla i námitku promlčení podle § 32 odst. 3 OdpŠk vzhledem k době od právní moci usnesení městského soudu v posuzovaném řízení a dnem kdy došlo k podání žaloby. 3. Soud ve věci rozhodl na základě účastníky navržených (předložených) listinných důkazů, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání (§ 115a o. s. ř.), neboť žalobce i žalovaná s takovým postupem vyslovili souhlas a věc je dostatečně objasněna listinnými důkazy. 4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce dne [datum] předběžně uplatnil svůj nárok u žalované, která mu stanoviskem ze dne [datum] nevyhověla. Tato shodná tvrzení účastníků soud vzal za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) Mezi účastníky bylo sporné, zda v posuzovaném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí nebo došlo k nesprávnému úřednímu postupu a pokud ano, zda je či není nárok žalobce promlčen. Žalovaná dále zpochybňovala nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši od [datum], když žalovaná má za to, že se v případném prodlení ocitla až od [datum]. 5. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp.zn. 17 C 22/2020, soud učinil následující skutková zjištění. Dne [datum] podal žalobce u zdejšího soudu žalobu o zaplacení částky ve výši 17 000 000 Kč s příslušenstvím. Zdejší soud vydal dne 3.4.2020 usnesení č. j. 17 C 22/2020-10, kterým žalobu odmítl. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne [datum] odvolání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 22.5.2020, č. j. 13 Co 168/2020- 15, usnesení zdejšího soudu potvrdil a poučil žalobce, že proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Žalobce podal proti usnesení Městského soudu v Praze dne [datum] dovolání, přičemž dovolací řízení bylo zdejším soudem usnesením ze dne 7. 12. 2020, č. j. 17 C 22/2020- 28, zastaveno, neboť žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení nebylo vyhověno a žalobce si k výzvě soudu zástupce pro dovolací řízení ve stanovené lhůtě nezvolil, když o následcích nevyhovění byl poučen. Dne [datum] Ústavní soud usnesením, sp. zn. II. ÚS 2416/20, odmítl ústavní stížnost žalobce jako zjevně neopodstatněnou. 6. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu posuzovaného řízení s tím, že rozhodnutí městského soudu je pravomocné a vykonatelné a nebylo v žádném k tomu předepsaném řízení zrušeno ani změněno. Řízení o dovolání žalobce bylo pravomocně zastaveno a ústavní stížnost proti témuž rozhodnutí městského soudu byla odmítnuta. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 8. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 9. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 10. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. 11. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 12. Podle § 8 odst. 3 OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. 13. Podle § 13 odst. 1 věty první OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. 14. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle odst. 3 citovaného ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 16. Podle § 26 OdpŠk platí, že pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem. 17. V řízení bylo učiněno nesporným, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). 18. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., je nutno, aby byly splněny tří podmínky: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody. 19. Soud dospěl k závěru, že odpovědnostní titul v souzené věci dán není ani z titulu žalobcem tvrzeného nesprávného úředního postupu ani nezákonného rozhodnutí. Žalobce tvrdil, že nesprávným úředním postupem je, že Městský soud v Praze v posuzovaném řízení postupoval chybně, když nepřipustil dovolání proti usnesení ze dne 22. 5. 2020, č. j. 13 Co 168/2020-15. Z § 237 a 238 o.s.ř. lze dovodit, že proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu I. stupně, kterým byla odmítnuta žaloba, je dovolání přípustné. Lze tak dospět k závěru, že poučení, které bylo v předmětném odvolacím usnesení dáno žalobci o možnosti podat dovolání, bylo nesprávné. Současně však platí, že odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu orgánu státu nezakládá úřední postup, který se následně projeví v obsahu rozhodnutí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 3199/2009, či sp.zn. 30 Cdo 1761/2016). Důvodem pro uplatnění nároku na náhradu škody podle OdpŠk a jediným v úvahu přicházejícím odpovědnostním titulem pak může být jen toto rozhodnutí. K vydání nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení však nedošlo, neboť žalobcem napadané usnesení městského soudu ze dne 22. 5. 2020, č. j. 13 Co 168/2020-15, nebylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno. Soudu v kompenzačním řízení předně nepřísluší věcně hodnotit či posuzovat postup soudů v posuzovaném řízení. K tomu slouží opravné prostředky, kterých žalobce využil, ale nebyl s nimi úspěšný. V posuzovaném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí nedošlo, pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, které žalobce za nezákonné označil a považuje, nikdy zrušeno ani změněno nebylo a platí o něm presumpce jeho správnosti (k této problematice srov. např. usnesení Nejv