48 C 65/2023-39 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 267 000 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v zákonné výši z žalované částky od [datum] do zaplacení z titulu nemajetkové újmy způsobené mu nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem v Děčíně pod sp. zn. 20 C 211/2008 (dále také jen„ posuzované řízení“). Žalobce uvedl, že posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] a žalobce se v něm domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši 127 800 Kč s příslušenstvím. Posuzované řízení skončilo dne [datum] a trvalo 14 let a 4 měsíce. V řízení byla opakovaně rušena rozhodnutí soudu I. stupně odvolacím soudem. Délka řízení byla dle žalobce naprosto nepřiměřená a byla způsobena výhradně postupem soudů, zejména dílčími obdobími nečinnosti a soudním ping-pongem. Žalobce svým chováním k délce řízení nikterak nepřispěl. Žalobce svůj nárok ve výši 267 000 Kč uplatnil u žalované podáním ze dne [datum], žalovaná však ke dni podání žaloby nárok žalobce neprojednala. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] učinila nesporné, že u ní žalobce dne [datum] nárok uplatnil. Žalovaná dne [datum] nároku žalobce vyhověla, konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 163 638 Kč. Žalovaná zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení a uvedla, že řízení trvalo od [datum] do [datum]. Žalovaná vyšla ze základní částky 19 000 Kč za rok řízení, přičemž výši zadostiučinění snížila o 25% z důvodu složitosti řízení a o 10% z důvodu četnosti rozhodování soudů. Řízení se dle žalované vyznačovalo vyšším stupněm skutkové i právní složitosti, bylo provedeno dokazování včetně opakovaného znaleckého zkoumání a množství listinných důkazů. Soud I. stupně rozhodoval ve věci samé třikrát, soud odvolací rovněž. K délce řízení přispěli i samotní účastníci svou procesní aktivitou, což nelze klást k tíži ani jim samotným, ale ani státu. Význam řízení pro žalobce žalovaná hodnotila jako běžný. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. 3. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to co do částky 163 638 Kč v důsledku plnění žalované ze dne [datum], soud proto postupoval podle § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení co do částky 163 638 Kč výrokem I. rozsudku zastavil. Předmětem řízení tak zůstala částka 103 362 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 163 638 Kč od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení z částky 103 362 Kč od [datum] do zaplacení. 4. V replice ze dne [datum] se žalobce vyjádřil k modifikačním kritériím aplikovaným žalovanou při výpočtu přiměřeného zadostiučinění. Dle žalobce posuzované řízení žádnou míru složitosti nevykazovalo, nýbrž šlo o zcela standardní spor, navíc případná složitost věci se na délce řízení podílela daleko v daleko menší míře než samotný postup soudů (tzv. soudní ping-pong). Vzhledem k tomu, že rozhodnutí soudu I. stupně byla odvolacím soudem rušena např. z důvodu nesprávného použití hmotného práva či procesního pochybení, nese za délku řízení odpovědnost stát. 5. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání výslovně souhlasili (žalobce podáním ze dne [datum] a žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] k žalobě). 6. Ze shodných tvrzení účastníků, která soud vzal za svá skutková zjištění, uplatnění nároku u žalované ze dne [datum] a stanoviska žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce nárok u žalované uplatnil dne [datum], že žalovaná nárok předběžně projednala dne [datum] a žalobci přiznala a vyplatila 163 638 Kč, což sdělila stanoviskem z téhož dne. V tomto stanovisku konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu soudu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. Výši odškodnění stanovila částkou 19 000 Kč za rok řízení, přičemž za první dva roky byla částka v poloviční výši. Tuto částku dále snížila o celkovou hodnotu 35 %, a to o - 25 % z důvodu složitosti řízení, o - 10 % z důvodu četnosti rozhodování soudů. 7. Na základě účastníky předložených či navržených listinných důkazů učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu: 8. Ze spisu Okresního soudu v Děčíně, sp. zn. 20 C 211/2008 zjištěno: [Obsah přílohového spisu] 9. Rozsudek odvolacího soudu ze dne [datum] byl žalobci doručen dne [datum] (zjištěno z doručenky datové zprávy na č.l. 429). 10. Ze shora uvedených listinných důkazů má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od podání návrhu dne [datum] do nabytí právní moci posledního rozhodnutí, resp. v tomto případě doručení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27.4.2022, č. j. 10 Co 248/2021-426, dne 13.6.2022, tedy 14 let a 3 měsíce. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. 11. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: 12. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 14. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona (u úřadu uvedeného v § 6) podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. 17. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1, § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobce u žalované svůj nárok uplatnil dne [datum] ve smyslu § 14 OdpŠk a proto věc mohla být před soudem ve smyslu § 15 OdpŠk projednána. 18. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu p