50 C 51/2023-42 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou ze dne 7. 3. 2023 se žalobce domáhal zaplacení celkové částky 333 345 Kč s příslušenstvím coby odškodnění újmy způsobené žalobci nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení, které bylo vedeno u [název soudu] [město] (dále jen„ OS“) pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvedl, že soudní řízení trvalo po dobu 16 let a 1 měsíců se stručným uvedením průběhu řízení, přičemž délka byla dána postupem státních orgánů, když například byla opakovaně vydávána rozhodnutí, která následně byla pro závažné vady rušena. Žalobce stejně jako další účastníci řízení nejednali obstrukčně a nepodávali zjevně bezúspěšné návrhy. Žalovaní pociťovali vedení sporu tak, jako by jej vedli sami, nikoli sdíleně. Dlouhodobá nejistota ve vlastnických vztazích řešených v posuzovaném řízení vytvářela nejen majetkovou, ale i citovou nejistotu ohledně provozování další sportovní letecké činnosti. 2. V podání ze dne 17. 4. 2023 žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne 24. 5. 2022 uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 465 000 Kč, a to coby nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení. Žádost žalobce byla ze strany žalované částečně shledána důvodnou a žalovaná tak poskytla žalobci odškodnění za nepřiměřenou délku trestního řízení ve výši 141 750 Kč. Žalovaná dále stručně popsala průběh řízení. Ve vztahu k tvrzené nepřiměřené délce řízení uvedla, že celková délka činila 10 let a 9 měsíců, což je dle žalované nepřiměřené. S ohledem na částečné vyhovění žádosti žalovaná uvedla, že je poskytnuté zadostiučinění přiměřené, a proto navrhla zamítnutí žaloby. <b>Skutková zjištění:</b> 3. Z nesporných tvrzení účastníků ve spojení s listinnými důkazy (tj. stanovisko žalované ze dne 20. 2. 2023) vzal soud za prokázané, že žalobce se dne 24. 5. 2022 obrátil na žalovanou se svou žádostí o odškodnění. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žádosti žalobce bylo částečně vyhověno, když mu žalovaná přiznala peněžité zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 141 750 Kč. Mezi stranami bylo dále nesporné, že žalovaná na základě svého stanoviska tuto částku plnila. 4. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná). 5. Ze spisu vedeného u OS pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení): -) Žaloba ze dne 7. 12. 2005. -) Usnesení ze dne 17. 12. 2007 dle § 107 odst. 1, 2 o. s. ř. -) Usnesení o ustanovení znalce ze dne 18. 12. 2009. -) Dne 20. 3. 2012 usnesení o připuštění změny žaloby. -) Dne 12. 10. 2012 usnesení o ustanovení znalce. -) Dne 23. 8. 2013 vydán první rozsudek ve věci, kterým se návrh žalobce na určení vlastnictví zamítá. -) Rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 10. 12. 2013, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně v napadené části potvrzen. -) Podáno dovolání, o kterém dne 5. 5. 2016 rozhoduje Nejvyšší soud, který zrušil rozsudek soudu druhého stupně i prvého stupně a věc vrátil k dalšímu řízení. -) Dne 24. 10. 2016 usnesení o zastavení řízení proti některým ze žalovaných. -) Dne 22. 12. 2016 odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvého stupně. -) Dne 6. 8. 2018 vydán druhý rozsudek. -) Podáno odvolání proti rozsudku, 27. 6. 2019 odvolací soud rozhodl ve věci, který rozsudek prvního stupně částečně potvrzuje a částečně mění, proti tomuto rozsudku bylo podáno dovolání. -) Dne 28. 7. 2021 rozhodl Nejvyšší soud, zrušil rozsudek odvolacího soudu. -) Dne 8. 2. 2022 rozhodl odvolací soud. -) Dne 27. 9. 2022 opět rozhoduje Nejvyšší soud o dovolání a dovolání -) odmítl. Právní moc nastala 26. 10. 2022. -) Rozsudek [název soudu] ze dne 20. prosince 2022, rozsudek Okresního soudu se v odstavci 1 mění tak, že žaloba na určení se zamítá, žalovaná je povinna nahradit náklady řízení. -) Stanovisko žalované ze dne 20. 2. 2023. 6. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. <b>Právní úprava:</b> 7. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení. 8. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. 9. Podle § 13 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 10. Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 11. Podle § 31a odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. <b>Právní posouzení dané věci:</b> 12. Jak uvedeno shora, žalobce se domáhal peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného trestního řízení. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy. 13. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřená délka řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011). 14. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ([číslo] Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení. 15. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou