10 C 123/2024-50 — Obvodní soud pro Prahu 2

1 Žalobce se domáhal po žalované náhrady škody v podobě obhajného ve výši 125 957 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu nesprávného úředního postupu. Žalobu odůvodnil tím, že obžaloba byla dne 7. 7. 2020 podána k nepříslušnému Městskému soudu v Praze, který ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 8. 1. 2021, č. j. , právnická osoba, , když následně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. , Anonymizováno, , bylo v neveřejném zasedání rozhodnuto tak, že podle § 257 odst. 1 písm. a) trestního řádu se napadený rozsudek zrušuje a za použití § 17 odst. 1 a 18 odst. 1 trestního řádu se věc přikazuje k projednání Krajskému soudu v Hradci Králové. Řízení před nepříslušným Městským soudem v Praze se konalo od 7. 7. 2020 do 8. 1. 2021. V důsledku, čeho požaduje náhradu nákladů za obhajobu před nepříslušným Městským soudem v Praze, neboť řízení se vůbec nemělo před Městským soudem v Praze vést. Nárok u žalované uplatnil dne 29. 5. 2024. Žalovaná ve svém stanovisku ze dne 20. 6. 2024 odmítla poskytnout jakékoliv plnění.2 Při jednání právní zástupce žalobce žalobu doplnil, že se dále domáhá náhrady škody z titulu nezákonného rozhodnutí, které spatřuje ve zrušení rozsudku Městského soudu v Praze.3 Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě učinila nesporným, že žalobce u žalované uplatnil nárok dne 29. 5. 2024. Dále uvedla, že žalobou uplatněný nárok zcela neuznává s tím, že ve věci není dán odpovědnostní titul. Žalovaná zejména odkázala na obsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2023 vydaného v řízení pod sp. zn. 8 Tdo 150/2023, kterým bylo odmítnuto dovolání žalobce. Z předmětného usnesení Nejvyššího soudu, konkrétně z bodu 62 a 63 jeho odůvodnění vyplývá, že místně příslušnými byly oba soudy, a proto úkony prováděné před každým z nich nemohly být z tohoto důvodu zpochybněny, a tedy ani považovány za provedené místně nepříslušným soudem; nejsou tudíž nezákonné.“ Dále se v odůvodnění tohoto rozhodnutí uvádí, že „za situace, kdy oba soudy byly místně příslušné, určil (Vrchní soudu v Praze) příslušnost druhého z nich, šlo sice o nadbytečný postup, nikoliv však zásadně nesprávný. Proto oba soudy prováděly dokazování v souladu se všemi zákonnými požadavky nutnými pro procesní správnost prováděných důkazů v průběhu hlavních líčení. Žalovaná dále uvedla, že v daném případě chybí základní předpoklad odpovědnosti státu za škodu, a sice odpovědnostní titul, neboť v žalobcem namítaném postupu soudu nelze spatřovat nesprávný úřední postup, tak jak je definován v § 13 zákona a současně v této věci nedošlo k vydání rozhodnutí, které by vykazovalo základní znak nezákonného rozhodnutí dle § 8 odst. 1 zákona, kterým je nabytí právní moci s tím, že by takové rozhodnutí bylo následně pro svou nezákonnost zrušeno či změněno.4 Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované uplatnil, a to dne 29. 5. 2024.5 Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2021, č. j. , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalobce byl uznán vinným za zvlášť závažný zločin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku a jednak za zvlášť závažný zločin vraždy dle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. a), písm. j) trestního zákoníku. Z výrokové části rozsudku bylo dále zjištěno, že v době od 21. 4. 2019 do 8. 8. 2019 v , adresa, , a jinde, v úmyslu obohatit se na úkor poškozené , jméno FO, , se dohodli s poškozeným , jméno FO, , na tom, že od něj prostřednictvím společnosti , právnická osoba, . koupí za částku 200 000 Kč společnost , právnická osoba, ., a následně dne 13. 5. 2019 uzavřel druhý obžalovaný , jméno FO, na pobočce , právnická osoba, . v , adresa, , jméno FO, „Smlouvu o převodu obchodního podílu“, na základě které se společnost patřící obžalovanému žalobci, , právnická osoba, ., stala vlastníkem společnosti , právnická osoba, ., a následně obžalovaní využili k padělání smlouvu označenou jako „Kupní smlouva práva na užívání nemovitosti“, kterou dne 3. 5. 2019 uzavřela poškozená , jméno FO, se společností , právnická osoba, ., tehdy zastoupenou , jméno FO, , a z této smlouvy vyňali poslední list obsahující závěrečné obecné smluvní ustanovení, podpisy a ověřovací doložky , Anonymizováno, , adresa, , a tento list použili do listiny označené jako „Smlouva kupní“, na základě které měla , jméno FO, prodat nemovitost na adrese v , adresa, společnosti , právnická osoba, ., patřící tehdy , jméno FO, za částku 2 500 000 Kč, a poté, po předchozím uvážení v úmyslu usmrtit poškozené , jméno FO, a , jméno FO, , ve snaze zabránit prozrazení podvodu při převodu shora uvedené nemovitosti a s cílem získání majetkové prospěchu v souvislosti s převodem uvedené nemovitosti a s cílem získání majetkového prospěchu v souvislosti s převodem uvedené nemovitosti, vylákal obžalovaný žalobce poškozenou , jméno FO, a poškozeného , jméno FO, na schůzku, k níž došlo dne 6. 6. 2019 na parkovišti u obce , adresa, , kam poškození přijeli osobním automobilem, následně tímto vozidlem jeli dle jeho instrukcí za vozidlem, se kterým na schůzku obžalovaný žalobce přijel a dojeli k rekreačnímu objektu na adrese , adresa, , kterou si obžalovaný žalobce předchozí den pronajal, přičemž zde v blíže nespecifikované době od 6. 6. 2019 do 7. 6. 2019 usmrtil oba poškozené, poté jejich ostatky odvezl na silniční most spojující obce , adresa, vedoucí přes vodní nádrž , adresa, , kdy těla poškozených hodil do vodní nádrže , adresa, . Následně v úmyslu dokončit podvodný převod předmětné nemovitosti dne 14. 6. 2019 obžalovaný , jméno FO, zajistil na poště v , adresa, ověření kopie shora uvedené „Smlouvy kupní“, zároveň téhož dne obžalovaný , jméno FO, připravil formulář označený jako „Návrh na vklad práva do katastru nemovitostí“, obžalovaný žalobce jej poté opatřil falešnými podpisy poškozené , jméno FO, a , jméno FO, , a dne 15. 6. 2019 falešný návrh na vklad společně s falešnou „Smlouvou kupní“ odeslal obžalovaný , jméno FO, z pošty v , Anonymizováno, , Anonymizováno, na pracoviště , právnická osoba, , Anonymizováno, . , adresa, , kam byly listiny doručeny dne 17. 6. 2019 a na základě těchto bylo zahájeno řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí, ale k zápisu vkladu do katastru nemovitostí nedošlo v důsledku zásahu policie, kdy dne 8. 8. 2019 byla předmětná nemovitost zajištěna jako nástroj trestné činnosti, a dále obžalovaný žalobce sepsal dne 1. 8. 2019 u notářky , tituly před jménem, , jméno FO, , , adresa, , „Notářský zápis“, na jehož základě s jediným společníkem společnosti , právnická osoba, ., stala společnost , právnická osoba, ., a dalším jednatelem této společnosti se stal obžalovaný , jméno FO, , načež notářský zápis a další potřebné listiny doručil dne 1. 8. 2019 na pracoviště , Anonymizováno, k provedení zápisu v obchodním rejstříku, a v případě zápisu „Smlouvy kupní“ a převodu nemovitosti by způsobili poškozené , jméno FO, škodu v celkové výši nejméně 22 078 110 Kč.6 Z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2021, č. j. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2021, č. , hodnota, , právnická osoba, , Anonymizováno, se zrušuje a věc se přikazuje k projednání Krajskému soudu v , adresa, s odůvodněním, že v souladu s publikovanou judikaturou má obžalovaný možnost vznést námitku místní příslušnosti soudu až do doby, než se soud prvního stupně odebere k závěrečné poradě (rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. , právnická osoba, /84-21 v Bulletinu NSČR, Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1787/2016). Námitka byla dodána do datové schránky nalézacího soudu dne 5.1.2021 ve 12:34:22 (č.l. 3926/sv. 12), přičemž procesní soud se k poradě odebral až dne 8. 1. 2021 v 11.55 hodin (č.l. 3956/sv. 13). Námitka byla tedy podána včas. Právo vytknout nepříslušnost dosud jednajícího soudu má jen obžalovaný, nikoli jiná osoba. Z obsahu námitky bez pochybností plyne, že byla podána obžalovaným , jméno FO, prostřednictvím jeho obhájce. Námitka byla tedy podána oprávněnou osobou. Pro určení místní příslušnosti soudu se užijí zákonná hlediska, uvedená v ustanoveních § 18 až § 22 tr. řádu. Podle ustanovení § 18 odst. 1 tr. řádu platí, že řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Podle odst. 2 téhož ustanovení pak nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo. Základním hlediskem je tedy místo spáchání činu, a bylo-li v řízení zjištěno místo spáchání trestného činu, pak další dvě kritéria pro stanovení místní příslušnosti soudu, obsažená v ustanovení § 18 odst. 2 tr. řádu, se neuplatní. Ve věci je vedeno společné řízení ve smyslu § 20 odst. 1 tr. řádu, když v případě spoluobžalovaných jde o obviněné,