14 C 96/2022-114 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně iniciovaly řízení o požadavku na zaplacení nemajetkové újmy v důsledku tvrzené nepřiměřené délky soudního řízení ve věci žaloby o určení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků , adresa, , projednávané před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 80 Cm 25/2013, jako soudem prvního stupně a následně před soudy vyšších instancí od prosince 2012 do 14. ledna 2022, tedy v trvání 9 let. Požadují tak částku 160 000 Kč.2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla k tomu, že předmětný nárok u ní uplatnily žalobkyně podáním doručeným žalované dne 14. 2. 2022. Jejich žádost byla žalovanou jako nedůvodná shledána ohledně peněžitého odškodnění. Žalovaná přiznala každé žalobkyni pouze odškodnění ve formě konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě jakožto odpovídající kompenzační prostředek plně způsobilý reparovat vzniklou nemajetkovou újmu. Odkázala na průběh posuzovaného řízení, jehož délka činila 8 let a 11 měsíců a též příslušnou judikaturu. Argumentovala dále, že řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy a také u Ústavního soudu. V meritu rozhodoval soud I. stupně jednou, odvolací soud dvakrát a Nejvyšší soud rovněž dvakrát. O ústavní stížnosti žadatelek musel rozhodnout Ústavní soud. V řízení nebyly výraznější průtahy, soudy postupovaly v zásadě v přiměřených lhůtách. Věc nebyla skutkově a právně zcela jednoduchá, kdy předmětem žaloby byl návrh na určení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků bytových jednotek, kterým byla první žalobkyně odvolána z funkce člena statutárního orgánu společenství. Žalovaná shledala délku řízení jako objektivně nepřiměřenou, avšak v daném případě jsou přítomny okolnosti, které nemajetkovou újmu žalobkyň podstatně snižují a zpochybňují. V prvé řadě žalobkyně se na délce řízení fakticky podílely výraznou procesní aktivitou, přičemž svých procesních práv využívaly až obstrukčním způsobem. Zejména první žalobkyně jako advokátka si musela být vědoma, že soud zatěžuje skutečnostmi, které s předmětem sporu nesouvisí a útočí jimi na členy výboru žalovaného. Zejména poslední dva roky řízení jdou na vrub žalobkyním, a to v souvislosti s podáním dovolání a po rozhodnutí Nejvyššího soudu s podáním ústavní stížnosti. Druhé dovolání žalobkyň bylo totiž Nejvyšším soudem odmítnuto nikoli pro nepřípustnost, ale pro vady, pro které nebylo lze v dovolacím řízení pokračovat, kdy Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelek z důvodu, že neobsahuje údaj o tom, v čem stěžovatelky spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání a není v něm vymezen dovolací důvod; v dovolání byla hlavní námitkou pouze nepřezkoumatelnost. Ústavní stížnost žalobkyň byla odmítnuta zčásti pro nepřípustnost, ve zbytku pro zjevnou neopodstatněnost s tím, že závěr dovolacího soudu, že dovolání neobsahuje údaj o tom, v čem stěžovatelky spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, resp. neobsahuje vymezení dovolacího důvodu, není svévolný a odpovídá obsahu podaného dovolání. Druhé dovolání a ústavní stížnost žalobkyň byly tedy zřejmě dopředu marnými mimořádnými opravnými prostředky. A zejména samotný význam řízení pro žalobkyně je více než pochybný, kdy funkční období první žalobkyně ve výboru společenství vlastníků uplynulo již dne 11. 11. 2015 a po dvou a půl letech řízení tedy žalobkyně nemohly ani případný procesní úspěch ve sporu smysluplně využít a řízení bylo pro žalobkyně bez významu. Odkázala dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3076/2012, dle něhož konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění, předpokládanou ustanovením § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. a rozsudek ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1684/2010, jímž Nejvyšší soud ČR vyložil, že na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce, přičemž peněžní satisfakce připadá v úvahu tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené nemajetkové újmě adekvátní. Uvedené konstatování je tak dostačující formou satisfakce vzniklé nemajetkové újmy bez náhrady v penězích.3. Soud ve věci již jednou rozhodl, a to rozsudkem 14 C 96/2022–70 ze dne 1. června 2023, avšak v odvolacím řízení Městský soud v Praze předmětný rozsudek zdejšího soudu zrušil pro vady řízení a přikázal zdejšímu soudu tyto vady odstranit. Uvedl, že soud prvního stupně nevěnoval pozornost žalobnímu návrhu, jeho petitu a objasnění otázky, čeho se žalobkyně a) žalobkyně b) domáhají a přehlédl, že jejich žalobní návrh je nevykonatelný a nepokusil se o odstranění této vady postupem podle § 43 odstavec 1 o.s.ř. Odvolací soud však soudu podepsanému nevytkl nesprávnost jeho právních hodnocení ohledně posouzení věci v souvislosti s učiněným závěrem o nedůvodném požadavku žalobkyň na nemajetkovou újmu v relutární formě.4. Soud vyzval žalobkyně k odstranění vady žaloby. Na toto žalobkyně reagovaly a upravily žalobní petit tak, že každá z nich požaduje po žalované částku 80 000 Kč jako relutární satisfakci.5. Nesporným mezi stranami bylo, že nárok u žalované byl před podáním žaloby uplatněn dne 14. 2. 2022.6. Z připojeného spisu č.j. 80 Cm 25/2013 Městského soudu v Praze se podává následující průběh, a to žaloba podaná dne 11. 2. 2013, obou žalobkyň , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, proti žalované, , právnická osoba, , , adresa, , o určení neplatnosti usnesení shromáždění Společenství vlastníků jednotek , adresa, z 28. 11. 2012.. Referát na čísle listu 5, ze dne 14. 2. 2013, aby spis byl předložen místopředsedovi , tituly před jménem, , jméno FO, k rozhodnutí řešitele. Když spis je předkládán s tím, že se jedná o určení neplatnosti usnesení shromáždění SVJ, které je v obchodním rejstříku zapsané pod , Anonymizováno, a dle rozvrhu práce věc spadá do senátu , tituly před jménem, , jméno FO, . Na to rozhodnuto usnesením ze dne 8. 3. 2013, číslo listu 6, že soud vyzývá navrhovatelku 2), aby ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení doložila soudu originál nebo úředně ověřenou kopii plné moci udělené advokátce , tituly před jménem, , jméno FO, . K tomu reakce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 4. 4. 2013, že byla podána elektronickou formou žaloba. Dosud však nebyly vyzvány k zaplacení soudního poplatku, žádá se, v jakém stadiu se řízení nachází. Reakce žalobkyně 1) ze dne 11. 4. 2013, došlá soudu 18. 4. 2013, že zasílá originál plné moci. Plná moc na čísle listu 10. Výzva soudu na čísle listu 11 z 24. 4. 2013, že se vyzývávají navrhovatelé k zaplacení soudního poplatku 2 000 Kč. Soudní poplatek zaplacen 14. 5. 2013. Výzva navrhovateli b), aby zaplatil poplatek 2 000 Kč, výzva z 21. 5. 2013. Na to reakce žalobkyně a), že soudní poplatek již byl zaplacen a že se platí podle poměru účastenství na věci, oba navrhovatelé žalují společně a nerozdílně, proto jsou povinni k zaplacení soudního poplatku společně a nerozdílně, navrhuje proto zrušení usnesení z 21. 5. 2013. Sdělení soudu ohledně placení soudních poplatků, datované 9. 3. 2013 a zasláno , tituly před jménem, , jméno FO, , respektive doručeno 1. 8. 2013. Usnesení soudu, číslo listu 19, ze dne 21. 10. 2013, že řízení se vůči žalobkyni b) zastavuje pro nezaplacení soudního poplatku. Odvolání do usnesení, číslo listu 23, ze strany žalobkyně 1). Předložení věci k rozhodnutí o odvolání Vrchnímu soudu v Praze 26. 11. 2013, číslo listu 25. Usnesení Vrchního soudu v Praze, číslo listu 27, ze dne 20. 5. 2014, že se odvolání odmítá a usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se řízení vůči žalobkyni b) nezastavuje. Spis vrácen soudu prvního stupně 5. 6. 2014. Usnesení, číslo listu 30, ze 7. 8. 2014, že soud vyzývá žalovaného, aby se do 20 dnů písemně vyjádřil k žalobě. Vyjádření žalovaného k žalobě došlé soudu 11. 9. 2014. Referát z 6. 1. 2015, že se nařizuje jednání na den 20. 4. 2015. Vyjádření žalovaného k žalobě z 11. 3. 2015. Výzva žalovanému z 30. 3. 2015, číslo listu 53, aby doložil soudu procesní plnou moc udělenou advokátce , tituly před jménem, , jméno FO, . Právní moc zaslaná 31. 3. 2015. Replika na vyjádření žalovaného ze dne 6. 4. 2015, číslo listu 63. Protokol o jednání z 20. 4. 2015, číslo listu 92. S vyhlášeným usnesením, že se odročuje na neurčito za účelem poskytnutí účastníkům lhůty k doplnění a rekapitulaci jejich důkazních návrhů. Vyjádření žalobkyň na základě usnesení soudu došlé k Městskému soudu v Praze 7. 5. 2015. Vyjádření žalovaného k vyjádření žalobců, datované 27. 5. 2015. Replika žalobkyň datovaná 23. 6. 2015. Vyjádření žalovaného z 6. 8. 2015, číslo listu 126. Referát soudu ze 17. 8. 2015 k nařízení jednání na 23. 11. 2015. Replika žalobkyň na vyjádření žalovaného z 28. 8. 2015. Protokol o jednání z 23. 11. 2015, číslo listu 134 s vyhlášeným usnesením, že se odročuje na 8. 2. 2016 k provádění dokazování listinnými důkazy a výslechy. Podání žalovaného z 21. 1. 2016, číslo listu 137. Replika ze dne 5. 2. 2016 žalobkyň. Protokol o jednání 8. 2. 2016, číslo listu 145, s odročením na 16. 5. 2016 za účelem dokončení