19 C 76/2023-65 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se žalobou podanou dne [datum] domáhali přiznání přiměřeného zadostiučinění ve výši 1 107 333 Kč jako náhrady nemateriální újmy z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného Městským soudem v Brně sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvedli, že dne [datum] podali k Městskému soudu v Brně žalobu, jíž se domáhali vyklizení svých pozemků, zdržení se užívání pozemků a odstranění jiných staveb z pozemků vůči [anonymizováno] žalovaným. Dále uvedli, že Městský soud v Brně vydal dne [datum] rozsudek, který byl následně odvolacím soudem zrušen a vrácen soudu k dalšímu řízení. Soud prvního stupně pak vydal v pořadí druhý rozsudek dne [datum]. Žalobce i žalovaní se odvolali i proti druhému rozsudku. Odvolací soud tento následně v meritorní části potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba účastníci dovolání, které Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne [datum] odmítl. Žalobci uvedli, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR bylo žalobcům doručeno dne [datum]. Žalobci se domnívají, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a docházelo v něm k neodůvodněným průtahům, kdy tento postup je třeba hodnotit jako nesprávný úřední postup, v jehož důsledku vznikl žalobcům nárok na přiměřené zadostiučinění. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že u ní žalobci uplatnili přípisem ze dne [datum] nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, který vyčíslili ve výši 656 066,50 Kč pro každého z nich. Žalovaná uplatněný nárok v rámci mimosoudního projednání posoudila tak, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu v tom směru, že celková délka řízení nebyla přiměřená. Žalovaná dále uvedla, že žalovaným poskytla zadostiučinění v penězích ve výši 102 400 Kč pro každého z nich. 3. Dále žalovaná vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného nároku. Uvedla, že posuzované řízení skončilo ke dni [datum], kdy nabylo právní moci usnesení Nejvyššího soudu ČR. Předběžné projednání nároku bylo zahájeno [datum] a ukončeno [datum], kdy bylo právnímu zástupci žalobců doručeno stanovisko žalované, přičemž k plnění náhrady došlo u obou žalobců připsáním na účet [datum]. Žalovaná má tak za to, že žaloba, která byla u Obvodního soudu pro Prahu 2 podána dne [datum], byla podána opožděně, tedy po uplynutí promlčecí doby. Z důvodu vznesené námitky promlčení pak žalovaná navrhla v plném rozsahu žalobu zamítnout a přiznat náhradu nákladů řízení. 4. Účastníci učinili nespornými následující skutková tvrzení, vůči nimž soud již neprováděl dokazování: -) Žalobci [datum] uplatnili u žalované nárok na přiznání přiměřeného zadostiučinění ve výši 656 066,50 Kč pro každého z nich jako náhradu nemateriální újmy z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka]. -) Žalovaná dne [datum] právnímu zástupci žalobců doručila stanovisko, ve kterém uvedla, že celková délka řízení nebyla přiměřená a poskytla žalobcům zadostiučinění v penězích, a to ve výši 102 400 Kč pro každého z nich, ve zbylém rozsahu uplatněný nárok žalovaná odmítla, neboť považuje přiznané zadostiučinění za dostačující. 5. Z usnesení Nejvyššího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] má soud za prokázané, že tímto bylo odmítnuto dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Z vyznačené doložky právní moci je zřejmé, že rozhodnutí nabylo právní moci [datum]. Dále z usnesení plyne, že kromě dovolání žalobců bylo odmítnuto i dovolání žalovaných [anonymizováno 6 slov]. 6. Soud vycházel při rozhodování se skutkového stavu, jak vyplynul ze shora uvedených mezi účastníky nesporných tvrzení a provedeného dokazování. Provádění dalších důkazů nebylo s ohledem na námitku promlčení vznesenou žalovanou třeba. 7. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů: <i>8. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.</i> <i>9. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.</i> 10. Podle ust. § 13 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené8a) lhůtě. <i>11. Podle § 14 odst. 3 zákona platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.</i> <i>12. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.</i> <i>13. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.</i> <i>14. Podle třetího odstavce téhož ustanovení zákona v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.</i> <i>15. Podle § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.</i> <i>16. Podle § 35 odst. 1 zákona, promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle § 609 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.</i> <i>17. Podle § 610 odst. 1 obč. zák. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.</i> 18. V řízení bylo prokázáno, že žalobci svůj nárok u žalované předběžně uplatnili ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona). 19. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] vznesla námitku promlčení žalobci uplatněného nároku. Proto se soud před zkoumání odpovědnostního titulu žalované, nemajetkového újmy a jednotlivých kritérií pro stanovení výše zadostiučinění nejdříve zabýval námitkou promlčení. 20. Soud dospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou v rámci jejího vyjádření z [datum] je vznesena oprávněně. Nárok na náhradu nemajetkové újmy se podle zákona č. 82/1998 Sb. promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmy. Promlčecí doba pak neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu šesti měsíců. 21. V posuzovaném případě je pak zřejmé, že žalobci se o vzniku újmy dozvěděli pravomocným skončením posuzovaného řízení, to je dne [datum]. Žalovaná pak předběžně uplatněný nárok žalobců ze dne [datum] posuzovala po období 5 měsíců 10 dnů, když své stanovisko právnímu zástupci žalobců doručila dne [datum]. 22. Tím, že žalobci žalobu podali až dne [datum], tedy více než týden po uplynutí promlčecí doby, soudu nezbylo než přisvědčit námitce promlčení vznesené žalovanou a žalobu z tohoto důvodu zamítnout. Soudce se navíc neztotožnil s obrannými argumenty žalobců, že částečným plněním uplatněného nároku došlo ze strany žalované k uznání zbylé části uplatněného. Stejně tak soud nedospěl k závěru, že by uplatnění námitky promlčení bylo rozporu s dobrými mravy. 23. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítl (jak je uvedeno ve výroku I.) bez toho, aby bylo nutné posuzovat splnění dalších podmínek odpovědnosti státu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. 24. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozho