27 C 182/2023-181 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se podanou žalobou ze dne , datum, domáhali zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši , částka, s příslušenstvím pro každého z žalobců, která jim vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu v řízení později vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále také jako „řízení“). Nesprávný úřední postup soudu žalobce spatřoval jednak v nepřiměřené délce řízení, které trvalo 12 let, a jednak ve způsobení nemajetkové újmy nezákonným trestním stíháním. K výzvě soudu žalobci upřesnili, že se každý domáhá , částka, z titulu nepřiměřené délky řízení a , částka, coby zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání. Jejich tr. stíhání bylo zahájeno dne , datum, na základě rozhodnutí policejního orgánu č. j. , Anonymizováno, . Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. , Anonymizováno, byli oba žalobci zproštěni obžaloby pro zločin podplácení dle § 322 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. V počátku řízení byli oba žalobci omezeni na osobní svobodě po dobu 48 hodin. Poslední rozhodnutí bylo žalobci a) doručeno , datum, a žalobci b) , datum, . K dopadům nezákonné tr. stíhání uvedli, že jim bylo zasaženo do jejich soukromého a osobního života. V době tr. stíhání se setkávali s projevy odsouzení, pohoršení, úsměšky. Čelili dotazům na tr. stíhání i od obchodních partnerů, zákazníků, bankéřů a konkurenčních firem. To se projevilo v dodavatelsko odběratelských vztazích. Věc byla medializovaná. Trestní stíhání zasáhlo psychiku žalobců a jejich zdravotní stránku. Žalobci nesouhlasili s námitkou promlčení žalované a domnívají se, že je v rozporu s dobrými mravy. Žalobci se dovolávají co do počítání lhůt dopadu a významu rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1532/16, podle kterého je vždy nutno respektovat složitou situaci, v jaké se obvykle poškození ocitají a jejich právo na zvážení, zda a z jakých důvodů svá práva na zadostiučinění, příp. práva na náhradu škody uplatnit. Podle nich musí být v předmětné věci lhůta počítána nikoli od vyhlášení konečného rozhodnutí, nýbrž od doručení písemného vyhotovení konečného rozhodnutí. Žalobci uplatnili nároky u žalované dne , datum, .2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby z důvodu promlčení uplatněného nároku. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobci předběžně uplatnili dne , datum, své nároky na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Žalovaná však nároku na poskytnutí zadostiučinění nevyhověla, neboť byl promlčen s odůvodněním, že posuzované řízení pravomocně skončilo dne , datum, , lhůta pro uplatnění nároku u žalované uplynula dne , datum, , ale žalobci nárok u žalované uplatnili až dne , datum, .3. Soud ve věci rozhodl jen na základě účastníky navržených (předložených) listinných důkazů, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jako „o. s. ř.“), neboť žalobci i žalovaná s takovým postupem vyslovili souhlas.4. Soud provedl v řízení dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato skutková zjištění:5. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že dne , datum, bylo zahájeno trestní stíhání žalobců v trestním řízení později vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 6/2012.6. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , který nabyl právní moci ve vztahu k žalobcům dne , datum, , a to ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , byli žalobci zproštění obžaloby dle § 226 písm. b) tr. řádu pro spáchání zločinu podplácení dle § 332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (viz. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, ). Žalobci vč. jejich obhájců byli přítomni u veřejného zasedání u Vrchního soudu v Olomouci dne , datum, , na kterém došlo k vyhlášení rozsudku. Písemné vyhotovení konečného rozsudku bylo žalobci a) doručeno , datum, , žalobci b) , datum, (viz. zpráva Městského soudu v Brně ze dne , datum, a , datum, )7. Dále z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že nároky, jež byly předmětem této žaloby, žalobci uplatnili ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, u žalované dne , datum, . Žalovaná nárokům nevyhověla z důvodu, že je má za promlčené, což sdělila žalobci ve stanovisku ze dne , datum, (viz. stanovisko žalované ze dne , datum, ).8. Skutkový závěr se shoduje se shora popsanými skutkovými zjištěními.9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:10. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále také jako „OdpŠk“) odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.11. Podle ust. § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Dle odst. 3 téhož ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.12. Podle ust. § 32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.13. Podle ust. § 35 odst. 1 OdpŠk neběží promlčecí doba ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.14. V první řadě soud posuzoval, zda byl nárok žalobců uplatněn u žalované po uplynutí promlčecí lhůty dle § 32 odst. 3 OdpŠk.15. O nemajetkové újmě týkající se nepřiměřené délky řízení i nezákonného tr. stíhání se žalobci dozvěděli dne , datum, , tedy v den nabytí právní moci rozsudku odvolacího soudu, neboť promlčecí doba nároku na náhradu škody proti státu ze strany obviněného, který byl zproštěn obžaloby, počíná podle běžet dnem následujícím po dni, v němž zprošťující rozsudek nabyl právní moci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn 30 Cdo 962/2012). U vyhlášení konečného rozhodnutí dne , datum, u Vrchního soudu v Olomouci byli žalobci i přítomni. Ode dne následujícího žalobcům počala běžet šestiměsíční subjektivní promlčecí doba k uplatnění jejich nároku na náhradu nemajetkové újmy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 96/2011-I.). Dle judikatury je lhůta stanovená v § 32 odst. 3 OdpŠk lhůtou hmotněprávní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 639/2012). Žalobci uplatnili nárok u žalované až dne , datum, . Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že nároky žalobců byly u žalované uplatněny opožděně, a to oba nároky na náhradu nemajetkové újmy.16. Soud se dále zabýval argumentací žalobců, kteří důvodnost žaloby a nedůvodnost uplynutí promlčecí lhůty k uplatnění nároku opírají o nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1532/16 ze dne , datum, . V předmětném nálezu Ústavní soud uzavřel, že stěžovatelka si marné uplynutí promlčecí doby nezavinila. Stěžovatelka totiž před uplynutím promlčecí lhůty neměla k dispozici žádné odůvodnění svého zproštění obžaloby, a proto nemohla svůj nárok na náhradu újmy náležitě uplatnit. Zároveň skutečnost, že potřebné informace k uplatnění nároku (odůvodnění zprošťujícího rozhodnutí) stěžovatelka získala až po uplynutí šestiměsíční lhůty, bylo zapříčiněno výlučně státem samotným. Městský soud vypracoval a odeslal písemné vyhotovení rozsudku až osm měsíců po jeho vyhlášení. Ústavní soud nehodnotil, zda soud pochybil, nicméně to nemá vliv na skutečnost, že k marnému uplynutí lhůty došlo zejména v důsledku jednání státu, na které stěžovatelka neměla vůbec žádný vliv. Jinými slovy Ústavní soud zdůrazňuje, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu námitka promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje, ale mohou nastat situace, že uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Zdejší s