45 C 248/2023-32 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhala na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 100 000,- Kč, způsobené jí v řízení sp. zn. , Anonymizováno, před Městským soudem v Praze. K uvedené věci žalobkyně uvedla, že jakožto věřitelka společnosti , právnická osoba, . v likvidaci řádně přihlásila dne 26. srpna 2002 svoji pohledávku ve výši 224 654,08 Kč do konkursu, prohlášeného na majetek uvedené společnosti 13. června 2002. Dne 21. listopadu 2022 bylo vyvěšeno na úřední desce soudu rozvrhové usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2022 č. j. , Anonymizováno, , v němž je stanovena míra uspokojení věřitelů na 10, 2837400560091 %. Toto usnesení nabylo právní moci dne 22. prosince 2022. Žalobkyně obdržela na základě výše uvedeného usnesení po jeho právní moci částku ve výši 23 102,84Kč, v tuto dobu tak byla ukončena nejistota žalobkyně ohledně plnění. Celková doba konkurzního řízení je vůči žalobkyni více než dvacet let. Konkurzní řízení není skončeno. Žalobkyně se na délce řízení nijak nepodílela. Žalobkyně navrhla srovnání s jiným případem odškodnění délky řízení v témže řízení s tím, že ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 465/2014, následně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Co 188/2019 bylo poškozené, která přihlásila do řízení přihlášku ve výši přesahující 500 000,- Kč, přiznána částka . ve výši 71 500,- Kč (to představuje 45, 995 Kč za den řízení). Soud měl v daném případě vycházet ze základní částky 100 000,- Kč, která byla ponížena o 70%. Žalobkyně podala dne 11. dubna 2023 žádost o odškodnění nemajetkové újmy vzniklé jí průtahy řízení, kdy žádala částku přesahující 100 000,- Kč. Žalovaná vydala dne 9. května 2023 stanovisko, které bylo žalobkyni doručeno 14. června 2023. Stanoviskem žalovaná uznala, že doba řízení je nepřiměřená, avšak jako postačující satisfakci shledává konstatování porušení práva. S ohledem na to navrhla žalobkyně, aby soud žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.2. Žalovaná nárok uplatněný žalobkyní neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že u ní žalobkyně dne 9.5.2023 podala žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za nepřiměřenou délku řízení sp. zn. , Anonymizováno, před Městským soudem v Praze. Obdobné žádosti podalo od roku 2019 několik desítek dalších žadatelů. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a dospěla k závěru, že délka řízení je nepřiměřená. Proto poskytla žalobkyni zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení, což považuje s ohledem na okolnosti daného případu za dostatečné. Při hodnocení přiměřenosti délky konkurzního řízení, je třeba vzít na zřetel specifikum tohoto řízení. Na rozdíl od většiny jiných soudních řízení, konkurzní řízení nesměřuje k vyřešení sporu mezi stranami, ale k uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku. Ústřední roli nemá v konkurzním řízení soudce, ale správce konkurzní podstaty, na jehož úkony není možno nahlížet s ohledem na platné zákony jako na úkony soudu nebo orgánu státu. Správce konkurzní podstaty je soukromou osobou, která činí úkony v konkurzním řízení vlastním jménem a na svou odpovědnost. Soud zejména vykonává dohled nad činností správce a schvaluje významné úkony správce, což, jak vyplynulo ze zkoumaného spisu, soud řádně činil. Je sporné, zda jednotlivé úkony správce směřující ke zjištění, sepsání a zpeněžení konkurzní podstaty lze s ohledem na uvedené přičítat státu k tíži při hodnocení přiměřenosti délky konkurzního řízení. Pouze na první fázi konkurzního řízení (od podání návrhu na prohlášení konkurzu do vydání usnesení o prohlášení konkurzu) je možno nahlížet jako na typické soudní řízení, v němž soud rozhoduje o vyřešení sporu a v němž činnost, respektive nečinnost soudu lze přičítat státu k tíži. V daném případě trvala tato první fáze 2 měsíce, což je délka přiměřená. Druhá fáze konkurzu, vlastní konkurzní řízení, je ovlivňována řadou okolností subjektivních a objektivních. Délka konkurzu je z pohledu subjektivního ovlivněna chováním účastníků řízení, kterými jsou konkurzní věřitelé a úpadce a také chováním třetích osob dotčených řízením, kterými jsou zejména dlužníci úpadce. Ke složitosti tohoto konkrétního řízení tedy přispěl fakt, že zde bylo velké množství konkursních věřitelů, přičemž velká část z nich jsou občany Slovenské republiky, což je spojeno se složitější kooperací věřitelů a správce konkurzní podstaty či konkurzního soudu. Především bylo konkurzní řízení komplikováno probíhajícími incidenčními spory vedenými Městským soudem v Praze, které čítaly celkem 1.032 sporů s celkovou částkou dosud neskončených řízení o sporných pohledávkách ve výši 1.486.029,80,- Kč. Přes uvedenou mimořádnou složitost je třeba objektivně celkovou délku řízení (přes 20 let) hodnotit jako nepřiměřenou. Sama žalobkyně stížnost na průtahy ani návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu nepodávala. V předmětném konkurzním řízení vystupuje značné množství věřitelů, kdy vzhledem k jejich konkurenci lze očekávat velmi nízkou procentuální výtěžnost pro každého z nich, kdy lze očekávat plnění jen v bagatelní výši. Naopak délka řízení může pro věřitele přinášet i pozitivní efekt v podobě vyššího zůstatku pro jeho osobu daného snížením množství věřitelů ohledně těch osob, ohledně nichž bylo řízení zastaveno pro neexistenci jejich právního nástupce. V daném případě se při mimořádně vysoké konkurenci věřitelů jedná o částku bagatelní, pokud vůbec nějakou. Pro nepatrný význam věci svědčí i skutečnost, že řada konkurzních věřitelů v dané věci ani nepodala žalobu na určení popřené pohledávky, tam kde byla pohledávka popřena v plné výši či částečně, nebo svou žalobu na určení popřené pohledávky vzali i zpět. Předmětné konkurzní řízení pak není jediným způsobem vymožení pohledávky, když se dále celá řada stejných konkurzních věřitelů připojila se svými nároky rovněž do adheze v rámci trestního řízení vedeného proti členům managementu úpadce vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40T 14/2014. Na základě výše uvedeného žalovaná poskytla žalobkyni zadostiučinění ve formě konstatování, že došlo k porušení jejího práva na přiměřenou délku řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , Anonymizováno, , avšak nebyl shledán důvod pro poskytnutí zadostiučinění v penězích, neboť konstatování porušení práva se v dané věci jeví jako dostačující. V této souvislosti žalovaná uvedla, že s jejím právním závěrem se ztotožnily i soudy, které rozhodovaly o žalobách o zadostiučinění za nepřiměřenou délku předmětného konkurzního řízení jiných konkurzních věřitelů v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30.1.2020, č.j. 25C 161/2019, který byl potvrzen rozsudkem odvolacího soudu, Městského soudu v Praze ze dne 28.7.2020, č.j. 30Co 144/2020,, Anonymizováno, dále rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8.12.2020, č.j. 19C 98/2020, který byl potvrzen rozsudkem odvolacího soudu, Městského soudu v Praze ze dne 28.7.2020, č.j. 30Co 61/2021, dále rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23.11.2020, č.j. 43C 60/2020, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15.12.2020, č.j. 10C 88/2020, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14.1.2021, č.j. 27C 61/2020, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30.3.2021, č.j. 47C 194/2020, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26.3.2021, č.j. 44 C 24/2020, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22.3.2021, č.j. 43C 127/2020, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27.4.2021, č.j. 19C 235/2020, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18.5.2021, č.j. 26C 237/2020, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20.4.2021, č.j. 23C 99/2020 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6.5.2021, č.j. 20 Co 111/2021. Soudy v uvedených věcech rozhodly, že postačujícím odškodněním je konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, když hodnotily význam konkurzu pro tamní žalobce jako nepatrný, přičemž zejména akcentovaly samotnou povahu konkurzního řízení jako zcela specifického řízení před soudem, také postavení žalobců v konkurzu jako pouhých konkurzních věřitelů a také velmi nízké uspokojení, nebo předpokládané uspokojení pohledávek jednotlivých věřitelů. Vzhledem k výše uvedenému žalovaná navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení.3. Žádostí o zadostiučinění za nemajetkovou újmu ze dne 5.5.2023 uplatnila žalobkyně svůj nárok u žalované.4. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 14.6.2023 byl nárok žalobkyně vypořádán a žalobkyni byla přiznána kompenzace formou konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení.5. Z vyjádření vyřizujícího soudce Mgr. Erika Ambruse ze dne 13. 3. 2020 k , Anonymizováno, soud zjistil, že zpeněžování konkurzní podstaty bylo dokončeno v roce 2004 – 2005 a konečná zpráva proto mohla být konkurznímu soudu předložena a projednána v přiměřené době po dokončení tohoto zpeněžování, tj. před přidělením spisu současnému vyřizujícímu soudci. V průběhu konkursního řízení n