46 C 150/2024-37 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Předmětem řízení je uložení povinnosti žalované vydat plynoměr. Žalobkyně je provozovatelem distribuční soustavy plynu v souladu se zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Na základě smlouvy o sdružených službách dodávky zemního plynu byla žalovaná odběratelem zemního plynu na adrese odběrného místa , adresa, , , adresa, . Žalované bylo na adrese odběrného místa, v místě spotřeby , Anonymizováno, : , Anonymizováno, , osazeno měřící zařízení (plynoměr) typu R015, výrobního čísla , hodnota, . S ohledem na skutečnost, že byl ukončen smluvní vztah mezi dodavatelem a odběratelem, byla žalovaná dne 4. 3. 2024 vyzvána ke zpřístupnění naříkaného měřidla, které je ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaná na výzvu nijak nereagovala a zařízení tak nemohlo být pracovníkem žalobkyně demontováno.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalobkyně i žalovaná souhlasily s rozhodnutím bez nařízení jednání konkludentně, když se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřily, a ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.5. Žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o připojení k distribuční soustavě, na základě které bylo na adrese , adresa, , , adresa, osazeno měřící zařízení (plynoměr) typu R015 výrobního čísla , hodnota, (prokázáno přílohou č. 2 ke smlouvě o připojení k distribuční soustavě MO a DOM ze dne 17. 3. 2022). Vztah mezi žalobkyní a žalovanou skončil ke dni 11. 7. 2023, přičemž k přerušení dodávek plynu došlo již 15. 6. 2023 (prokázáno výpisem klientské karty žalované u žalobkyně vč. příloh). Žalobkyně se pokusila o demontáž naříkaného měřidla dne 15. 6. 2023, dne 15. 9. 2023 a dne 4. 10. 2023, avšak žalovaná jí neposkytla dostatečnou součinnost, když jí nevpustila do objektu (prokázáno protokolem ze dne 15. 6. 2023, protokolem ze dne 4. 10. 2023, protokolem ze dne 13. 12. 2023). S žádostí o zpřístupnění měřidla v. č. , hodnota, se žalobkyně na žalovanou obracela vícekrát, a to výzvou ze dne 15. 9. 2023 a předžalobní výzvou ze dne 4. 3. 2024, avšak žalovaná na výzvy žalobkyně nereagovala (prokázáno výzvou ze dne 15. 9. 2023 vč. dodejky, předžalobní upomínkou ze dne 4. 3. 2024 vč. podacího archu). Žalobkyně se dokonce s žádostí o zpřístupnění měřidla v. č. , hodnota, dne 15. 9. 2023 obrátila i na vlastníka prostoru, který měla obývat žalovaná (prokázáno výzvou ze dne 15. 9. 2023 vč. dodejky, informací o pozemku parc. č. , hodnota, , katastrální území , adresa, , přílohou č. , hodnota, smlouvy o připojení k distribuční soustavě kategorie).6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:Podle § 71 odst. 6 věty první zákona č. 458/2000 Sb. energetického zákona, zákazníci, provozovatelé zásobníků plynu a provozovatelé distribučních soustav jsou povinni umožnit provozovateli přepravní soustavy, provozovateli distribuční soustavy nebo výrobci plynu, který odběrné nebo předávací místo měřicím zařízením vybavil, přístup k měřicímu zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení.7. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalovaná nesplnila svoji povinnost plynoucí z § 71 odst. 6 zákona č. 458/2000 Sb. umožnit žalobkyni přístup k plynoměru a jeho odebrání, přestože byla žalobkyní opakovaně ke zpřístupnění plynoměru vyzývána (naposledy předžalobní výzvou ze dne 4. 3. 2024). Jelikož je nárok žalobkyně po právu, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a žalobě v plném vyhověl.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla ve sporu plně úspěšná, náhradu nákladů řízení v celkové výši 7 626,50 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů na zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. [příprava a převzetí, podání žaloby] a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 písm. h) a. t. [jednoduchá výzva k plnění] včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21% z částky 4 650 Kč ve výši 976,50 Kč. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.