11 C 17/2025-57 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 30. 1. 2025 domáhal na žalované zaplacení částky 293 033 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u , adresa, (dále jen „, soud A, “) pod sp. zn. , sp. zn. OS, (dále též jako „posuzované řízení“).2. Žalobce uvedl, že dne 28. 4. 2000 podal k , soud A, návrh na vydání platebního rozkazu, kterým se domáhal zaplacení částky 474 745 Kč jako zákonného úroku z prodlení z částky 21 499 066 Kč od 31. 12. 1997 do 31. 1. 1998. Na jednání konaném dne 9. 7. 2003 došlo ke změně žalobního návrhu, a to tak, že žalobce požadoval (resp. stále požaduje) zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 19 000 000 Kč od 1. 2. 1998 do zaplacení. Právním důvodem pro podání žaloby bylo uplatnění regresního ručitelského nároku, když žalobce jako ručitel uhradil za žalovaného v posuzovaném řízení (dále jen „, jméno FO, “) jako dlužníka jeho věřitelkám částku 19 000 000 Kč, , jméno FO, však tuto částku žalobci nikdy neuhradil. Žalobou tak žalobce požadoval s ohledem na blížící se promlčecí lhůtu zákonný úrok z prodlení z částky 19 000 000 Kč, tj. z dlužné částky. Dne 21. 8. 2002 byla , jméno FO, ustanovena opatrovnice pro doručování, když se mu opakovaně nedařilo doručovat a zdržoval se jak v České republice, tak v , jiný stát, . Dne 9. 7. 2003 vydal , soud A, ve věci samé rozsudek, kterým rozhodl tak, že je , jméno FO, povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 19 000 000 Kč od 1. 2. 1998 do zaplacení, a uložil , jméno FO, povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Dne 3. 10. 2005 bylo podáno nově zvolenou právní zástupkyní , jméno FO, odvolání proti rozsudku soudu prvého stupně, kterým bylo zejm. napadáno ustanovení opatrovníka pro doručování. Zároveň spolu s odvoláním byl podán návrh na obnovu řízení. Dne 29. 9. 2010 došlo k zamítnutí návrhu na obnovu řízení , Anonymizováno, (dále jen „, soud B, “), když podle tohoto soudu rozsudek soudu prvého stupně dosud nebyl , jméno FO, řádně doručen a nenabyl právní moci. Podle , soud B, je tak na místě rozhodnout o podaném odvolání ze dne 3. 10. 2005. Dne 18. 10. 2010 bylo , soud A, oznámeno, že , jméno FO, dne 26. 5. 2009 zemřel. Dne 2. 5. 2014 , soud A, vydal usnesení, kterým bylo rozhodnuto o přerušení řízení. Mezi roky 2014 a 2020 docházelo k opakovaným návrhům žalobce na pokračování řízení či obraně právních nástupců , jméno FO, proti rozhodnutí o pokračování v řízení s těmito právními nástupci a rozhodování soudů různých instancí o těchto návrzích. Dne 16. 9. 2020 , soud A, rozhodl, že se v přerušeném řízení pokračuje. Dne 27. 9. 2023 , soud A, na jednání vyslovil závěr, že ve věci podle něj již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem ze dne 9. 7. 2003, a odvolání , jméno FO, ze dne 3. 10. 2005 bude odmítnuto jako opožděné. Dne 19. 2. 2024 , soud B, k odvolání právního nástupce , jméno FO, zrušil předcházející usnesení , soud A, , kterým bylo odmítnuto původní odvolání ze dne 3. 10. 2005. , soud B, uvedl, že se usnesení o odmítnutí odvolání zrušuje a věc se vrací soudu prvého stupně, aby tento v odvolacím řízení, které , jméno FO, zahájil svým odvoláním ze dne 3. 10. 2005, dále činil úkony odvolacího řízení ve smyslu § 209 a násl. o. s. ř. Lze tak shrnout, že ani po dvaceti čtyřech letech od podání návrhu na vydání platebního rozkazu není dosud ve věci pravomocně rozhodnuto. Po obživnutí řízení je tak řízení teprve ve fázi vyřizování úkonů odvolacího řízení před odesláním spisu odvolacímu soudu.3. , soud A, se dle žalobce dopustil závažných pochybení, které vedly k průtahům řízení, resp. nepřiměřené délce posuzovaného řízení, které již nyní trvá 24 let, ve věci samé se dosud konalo pouze řízení před soudem prvého stupně a v nejbližší době se nepředpokládá skončení tohoto řízení. Nepřiměřená délka posuzovaného řízení nemůže být dle názoru žalobce ospravedlněna ani složitostí řízení, kdy žalobce nespatřuje složitost řešení případu po stránce skutkové ani právní. Žalobce tedy nespatřuje v uvedeném řízení složitost, která by si vyžádala delší časové hodnocení, a dle jeho mínění nemohou být průtahy v řízení tímto ospravedlněny. , soud A, procesně učinil celou řadu pochybení zejm. v oblasti doručování a ustanovení opatrovníka pro doručování. V průběhu takto výrazně dlouhého (stále trvajícího) řízení došlo po několika letech k tomu, že , jméno FO, zemřel. Od zahájení řízení dne 28. 4. 2000 do úmrtí , jméno FO, dne 26. 5. 2009 však uplynulo více než devět let, kdy ani za těchto devět let nebyl , soud A, ve skutkově jednoduché věci schopen rozhodnout a doručit rozsudek , jméno FO, K pochybení soudu prvého stupně stran ustanovení opatrovníka pro doručování pak žalobce odkázal na judikaturu Ústavního soudu k ustanovování opatrovníka pro doručování z řad pracovníků soudu, která musela být , soud A, známa. V důsledku těchto procesních pochybení , soud A, došlo k dalším procesním komplikacím v řízení, když , soud A, opakovaně rozhodoval o procením nástupnictví – o procesním nástupnictví bylo s konečnou platností rozhodnuto až dne 16. 9. 2020, tedy více než 11 let po úmrtí , jméno FO, , právnická osoba, řízení však bylo možné pokračovat již dříve, když z obsahu spisu posuzovaného řízení vyplývá, že dědické řízení v České republice (sp. zn. , Anonymizováno, ) skončilo již dne 4. 2. 2019 a dědické řízení v , jiný stát, skončilo již dne 16. 4. 2015. , soud A, již minimálně ke dni 4. 2. 2019 s náležitou péčí mohl znát procesní nástupce , jméno FO, a v řízení mohlo být pokračováno. Pochybením , soud A, tak došlo k dalšímu prodloužení řízení. K dalšímu procesnímu pochybení soudu prvého stupně došlo po rozhodnutí o pokračování v řízení, když soud prvého stupně 3 roky předvolával účastníky řízení k jednání, aby konečně na jednání dne 27. 9. 2023 došel k závěru, že v řízení již pravomocně rozhodl v roce 2003 a odvolání , jméno FO, je opožděné. Tímto chybným postupem došlo opět k několikaletému průtahu v řízení, když toto mohl soud prvého stupně účastníkům sdělit písemně. Konečně pak k dalšímu prodloužení řízení došlo právě konstatováním , soud A, v tom směru, že řízení již pravomocně skončilo v roce 2003, když z obsahu předmětného spisu se podává, že již , soud B, dne 29. 9. 2010 pravomocně rozhodl, že rozsudek soudu prvého stupně dosud nebyl , jméno FO, řádně doručen a nenabyl právní moci. Nejenže platí, že soud zná právo, soud by však měl zejm. znát obsah vlastního spisu. V důsledku pochybení soudu prvého stupně došlo k dalšímu prodloužení řízení, když právní zástupce právního nástupce , jméno FO, svým odvoláním musel brojit proti opětovně chybně vyznačené doložce právní moci na rozsudku soudu prvého stupně, a řízení se tak opět protáhlo o celou řadu měsíců. Tuto skutečnost však měl soud prvého stupně znát již od 29. 9. 2010, kdy v souladu s tímto měl konat úkony v řízení minimálně od doby, kdy se pokračovalo v řízení s právními nástupci , jméno FO, (16. 9. 2020). Namísto toho bylo třeba rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 19. 2. 2024, čímž došlo ke zdržení řízení minimálně o téměř další 4 roky. Co se týče složitosti řízení, pak posuzované řízení po právní stránce nebylo vůbec složité, jednalo se o uplatněný regresní nárok. Nejednalo se tedy o složitost skutkovou, když rozsah účastníky tvrzených skutečností nebyl nijak rozsáhlý. Řízení ani nebylo náročné s ohledem na provedené dokazování. Řízení nebylo složité ani po právní stránce, když regresní nárok ručitele za dlužníkem je věcí obecnými soudy často projednávanou, nevyžadující žádné složité ani interpretační požadavky na soud prvého stupně. Co se týče chování žalobce, tento po celou dobu, zejm. pak v době, kdy bylo řízení přerušeno, činil návrhy na pokračování v řízení, tj. využíval v danou dobu dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení způsobené nečinností rozhodujícího orgánu. Pokud jde o význam předmětu posuzovaného řízení, žalobce je církevní právnickou osobou se specifickou činností a postavením. Žalobce nevykonává žádnou výdělečnou činnost. Byť má žalobce vlastní majetek, tak se typově jedná o , Anonymizováno, apod. Navzdory tomuto majetku však musí být činnost žalobce, pro kterou byl žalobce zřízen, dotována , Anonymizováno, od dárců, kterými jsou zejména jednotlivé fyzické osoby. Žalobce tedy ani není schopen z vlastních zdrojů pokrýt náklady na svou činnost a provoz , Anonymizováno, v jeho vlastnictví. Předmětný spor tak má pro žalobce mimořádný význam, a to s ohledem na výši žalované částky, když její přisouzení a následné vymožení by pro žalobce představovalo zhojení jeho finanční situace.4. S ohledem na vše uvedené tak žalobce požadoval poskytnout za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení zadostiučinění v penězích. K tomu žalobce uvedl, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučiní již uplatnil u žalované v roce 2011 a žalovaná mu poskytla za 11 let a 3 měsíce probíhajícího řízení, tj. za období od 28. 4. 2000 do