19 C 129/2024-64 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou dne , datum, domáhá vůči žalované náhrady škody a nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen "OdpŠk"). Žalobce uvádí, že proti němu bylo vedeno nezákonné trestní stíhání, které bylo zahájené usnesením policejního orgánu – Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, (označeno jako Nezákonné rozhodnutí 1), a dále rozšířené dalším usnesením téhož orgánu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, (označeno jako Nezákonné rozhodnutí 2), přičemž tato rozhodnutí zakládala trestní stíhání pro trestné činy , anonymizováno, , přičemž trestní stíhání trvalo více než , Anonymizováno, let a bylo pravomocně ukončeno až zprošťujícím rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, . Žalobce tvrdí, že v důsledku tohoto trestního stíhání utrpěl zásah do své pověsti a osobní cti a zároveň i škodu spočívající v ušlém zisku. Újma způsobená tímto zásahem měla být umocněna silnou mediální kampaní a vést k jeho profesní diskreditaci a neschopnosti získat odpovídající pracovní pozici. Z těchto důvodů se domáhá nejen zveřejnění omluvy, ale i zaplacení částky 31.395.676,71 Kč jako náhrady ušlého zisku. Tuto částku dovozuje z předpokládaných příjmů, kterých by dosahoval jako , anonymizováno, , pokud by nedošlo k nezákonnému trestnímu stíhání.2. Žalovaná ve svém vyjádření namítá, že nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy je promlčen, neboť rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, kterým bylo zproštění obžaloby potvrzeno, nabylo právní moci dne , datum, , přičemž žaloba byla podána až , datum, , tedy po uplynutí šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůty podle § 32 odst. 3 OdpŠk. Žalovaná dále argumentuje, že mezi údajnou nezákonností trestního stíhání a tvrzenou škodou chybí příčinná souvislost, neboť žalobce již v , Anonymizováno, , tedy více než rok před zahájením trestního stíhání, ukončil své působení ve funkci , anonymizováno, . Podle žalované proto nelze tvrdit, že ztráta této pracovní pozice byla přímým důsledkem trestního stíhání. Kromě toho žalovaná zpochybňuje výši uplatněného nároku, zejména s ohledem na nedostatečně konkrétní a nedoložené důkazní prostředky, mezi něž patří zejména daňová přiznání žalobce, která nejsou opatřena razítkem správce daně ani jinou formou autentizace, a nepřihlíží dostatečně ke skutečným výdajům žalobce. Výpočet škody považuje žalovaná za spekulativní a nedoložený reálnými okolnostmi, přičemž vyjádřená výše náhrady neodpovídá ani údajům o odměňování dalších , Anonymizováno, v příslušném období.3. Soud v průběhu řízení opakovaně vyzýval žalobce k doplnění skutkových tvrzení, a to postupem dle § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu. Poprvé tak učinil na ústním jednání dne , datum, , kde žalobce poučil o povinnosti konkretizovat tvrzení ohledně vzniku škody v podobě ušlého zisku, včetně uvedení konkrétních skutečností svědčících o příčinné souvislosti mezi nezákonným trestním stíháním a tvrzenou škodou. Stejná výzva byla zopakována i na dalším jednání dne , datum, , kdy soud znovu konstatoval, že žalobní tvrzení zůstávají v obecné rovině a nelze z nich spolehlivě dovodit důvodnost uplatněného nároku.4. Na výzvu soudu při jednání dne , datum, reagoval žalobce prostřednictvím svého právního zástupce výslovným tvrzením, že svůj nárok na náhradu škody v podobě ušlého zisku zakládá na ztrátě pozice , anonymizováno, , k níž mělo dojít v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Žalobce uvedl, že v důsledku zahájení trestního stíhání byl pod politickým tlakem nucen z funkce odstoupit, a následně se v důsledku medializace případu již nebyl schopen uplatnit v obdobné manažerské pozici.5. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu relevantní pro rozhodnutí ve věci:6. Při posuzování nároku soud vyšel z toho, že mezi účastníky je nesporné, že:- Žalobce uplatnil dne , datum, u žalované nároky na náhradu nemajetkových újem a majetkové škody v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vedeným u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , Anonymizováno, .- Žalovaná zaslala dne , datum, žalobci stanovisko, ve kterém mu sdělila, že částečně důvodným shledala nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, když žalobci poskytla jako finanční zadostiučinění částku 240 000 Kč za současného konstatování porušení práva a poskytnutí omluvy, dále žalovaná poskytla žalobci částku 78 750 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou předmětného trestního řízení, u nároku na náhradu škody v podobě ušlého zisku neplnila ničeho, a to zejména z důvodu neprokázání reálnosti tvrzené škody žalobcem.- Vůči žalobci bylo vedeno u Městského soudu v Praze trestní stíhání pod sp. zn. , Anonymizováno, na základě usnesení o zahájení trestního stíhání z , datum, a usnesení o zahájení trestního stíhání z , datum, s tím, že trestní stíhání žalobce skončilo pravomocně k , datum, , a to zproštěním obžaloby.7. Na ústním jednání dne , datum, soud provedl řadu důkazů, jejichž obsahem byla zejména zjištění o skutečné době ukončení pracovního poměru žalobce v , Anonymizováno, . Byl přečten podstatný obsah protokolu zdejšího soudu č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, , v němž žalobce sám jako svědek uvedl, že působil v pozici , Anonymizováno, od roku , Anonymizováno, do , Anonymizováno, . Dále byl čten článek z portálu , Anonymizováno, z , datum, , který uváděl datum odchodu , anonymizováno, v , Anonymizováno, a poukazoval na ukončení působení vedení , Anonymizováno, v téže době. Soud rovněž provedl důkaz výtiskem z internetové encyklopedie Wikipedia, kde bylo uvedeno, že žalobce rezignoval na funkci dne , datum, . Tyto důkazy byly navrženy žalovanou a soud je provedl k ověření skutkového tvrzení o příčinné souvislosti mezi trestním stíháním a ukončením pracovní pozice žalobce. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že tvrzená příčinná souvislost mezi zahájením trestního stíhání v , Anonymizováno, a ukončením činnosti žalobce v pozici , Anonymizováno, v , Anonymizováno, nebyla prokázána, a tvrzení žalobce bylo těmito důkazy vyvráceno.8. Vzhledem k tomu, že žalobce i přes opakovanou výzvu danou podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. a jeho doplnění žalobních tvrzení, ať již podáním z , datum, či reakcí v průběhu ústního jednání dne , datum, nedoplnil žalobní tvrzení tak, aby tato nebyla pouze v obecné rovině a aby bylo možné na základě nich posoudit důvodnost žalovaného nároku, soud dále nepokračoval v dokazování a vyšel ohledně tvrzeného skutkového stavu z žalobních tvrzení a provedeného dokazování.9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:10. Ve vztahu k nároku na zadostiučinění formou omluvy za tvrzenou nemajetkovou újmu dospěl soud k závěru, že v tomto rozsahu bylo nutno přisvědčit námitce promlčení uplatněné žalovanou. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk platí, že právo na náhradu nemajetkové újmy musí být uplatněno do šesti měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o skutečnostech rozhodných pro uplatnění tohoto nároku. V daném případě došlo k pravomocnému zproštění žalobce rozhodnutím Vrchního soudu v Praze dne , datum, , přičemž žaloba byla podána až dne , datum, , tedy zjevně po uplynutí zákonné lhůty. Za těchto okolností bylo soudem konstatováno, že nárok na omluvu jako forma zadostiučinění za nemajetkovou újmu je uplatněn opožděně, a žaloba proto musela být i v tomto rozsahu jako nedůvodná zamítnuta (výrok I.).11. Ve vztahu k nároku na náhradu majetkové škody ve formě ušlého zisku pak za situace, kdy byl žalobce opakovaně soudem podle § 118a o. s. ř. vyzýván k doplnění skutkového stavu, ze kterého dovozuje vznik tvrzené škody, a kdy žalobce v reakci na tuto výzvu na ústním jednání dne , datum, výslovně uvedl, že nárok na náhradu ušlého zisku zakládá výlučně na tvrzení, že přišel o pozici , anonymizováno, v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním, a že i výši tohoto nároku odvozuje od příjmů, kterých by v této pozici dosahoval nebýt uvedeného trestního řízení, a když tato tvrzení byla soudem provedeným dokazováním jednoznačně vyvrácena, neboť trestní stíhání bylo zahájeno víc než rok poté, co žalobce pozici , Anonymizováno, opustil, nezbylo soudu než žalobu v tomto rozsahu zamítnout (výrok II.), aniž by se musel dále zabývat prokazováním dalších podmínek odpovědnosti státu podle zákona č. 82/1998 Sb.12. Nad rámec výše uvedeného soud konstatuje, že i kdyby nebyla žaloba v části týkající se nároku na náhradu ušlého zisku zamítnuta z důvodu vyvrácení tvrzení žalobce o příčinné souvislosti mezi nezákonným trestním stíháním žalobce a ukončením jeho působení ve funkci , anonymizováno, , bylo by nutno žalobu v tomto rozsahu zamítnout i pro neunesení břemene tvrzení. Žalobce totiž ani přes opakované výzvy podle § 118a o. s. ř. nedoplnil žalobní tvrzení tak, aby z nich bylo možné dovodit splnění všech zákonných před