19 C 27/2025-59 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou domáhá vůči žalované náhrady škody a zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen OdpŠk). Jeho nároky vycházejí z trestního stíhání, které proti němu bylo zahájeno usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie , anonymizováno, , č.j. , Anonymizováno, ze dne , datum, , pro zvlášť závažný zločin , anonymizováno, . Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. , Anonymizováno, ze dne , datum, byl vzat do vazby, v níž setrval až do svého zproštění obžaloby Městským soudem v Praze dne , datum, . V průběhu vazby se žalobce nakazil , Anonymizováno, , a teprve po téměř dvouletém trestním řízení, které skončilo pravomocným zprošťujícím rozsudkem potvrzeným i Nejvyšším soudem dne , datum, , byl zcela zbaven obvinění. Žalobce požaduje náhradu nákladů obhajoby ve výši 107 811 Kč. Argumentuje, že právní služby byly poskytnuty advokátem na základě dohody o smluvní odměně a že finanční prostředky na úhradu těchto služeb mu poskytl otec prostřednictvím sestry, která odměnu zaplatila. Dále uplatňuje nárok na náhradu ušlého zisku ve výši 95 880 Kč. Tvrdí, že strávil ve vazbě celkem 564 dnů a zákon stanoví paušální náhradu ve výši 170 Kč za den, pokud nelze prokázat skutečnou výši ušlého zisku. Zdůrazňuje, že ušlý zisk je nárokován vždy, a to i bez doložení pracovního poměru, neboť podstatné je, že výkon vazby mu znemožnil zapojit se do výdělečné činnosti. Třetím nárokem je požadavek na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 1 128 000 Kč, spočívající v nezákonném rozhodnutí o vazbě. Žalobce požaduje částku 2 000 Kč za každý den strávený ve vazbě, tedy 564 dní. Odůvodňuje to závažností trestního obvinění, které proti němu bylo vedeno, délkou trestního řízení a dopady na jeho osobní a rodinný život. Podtrhuje, že byl stíhán pro jeden z nejzávažnějších trestných činů, což jej stigmatizovalo v očích veřejnosti a zanechalo trvalé následky v jeho společenském postavení. V průběhu vazby se navíc nakazil , Anonymizováno, a byl nucen dlouhodobě pobývat v izolaci, což představovalo ještě intenzivnější zásah do jeho práv. Tvrdí, že tyto skutečnosti odůvodňují vyšší odškodnění, než jaké je běžně judikováno. Ve svém podání ze dne , datum, pak žalobce uvedl, že po podání žaloby žalovaná strana uhradila částku 676 800 Kč, odpovídající odškodnění ve výši 1 200 Kč za den vazby. Žalobce proto vzal v tomto rozsahu žalobu zpět a nadále se domáhá doplacení rozdílu ve výši 451 200 Kč. Trvá na tom, že přiměřená náhrada činí 2 000 Kč za den, především s ohledem na nákazu závažným onemocněním, délku izolace a zásadní dopady do jeho osobního a rodinného života. Celkově se žalobce domáhá zaplacení částky 654 891 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že uplatněný nárok žalobce v plném rozsahu neuznává, a to ani částečně. Žalovaná uvedla, že žalobce u ním uplatnil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy dne , datum, , a to ve třech složkách: náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 107 811 Kč, náhradu škody v podobě ušlého zisku po dobu vazby ve výši 95 880 Kč a náhradu nemajetkové újmy za vykonanou vazbu ve výši 1 128 000 Kč. Žalovaná při mimosoudním projednání shledalo důvodným pouze nárok na náhradu nemajetkové újmy v rozsahu 676 800 Kč, odpovídající 1.200 Kč za každý den vazby, a tuto částku žalobci vyplatila. Ostatní nároky považuje za nedůvodné. Pokud jde o náhradu nákladů obhajoby, žalovaná argumentovala, že žalobce neprokázal vznik škody. Předložené doklady o zaplacení právních služeb byly vystaveny na jméno sestry žalobce, nikoliv na žalobce samotného, a proto nelze dovodit, že škoda vznikla právě jemu. Zdůraznila, že podle občanského zákoníku i zákona č. 82/1998 Sb. je podmínkou náhrady škody prokázání její existence u samotného poškozeného, což v tomto případě splněno nebylo. K nároku na náhradu ušlého zisku žalovaná uvedla, že podle zákona č. 82/1998 Sb. je sice stanovena paušální náhrada 170 Kč za den, pokud nelze prokázat skutečnou výši, avšak i v takovém případě musí být prokázáno, že poškozenému skutečně nějaký zisk ušel. Vzhledem k tomu, že žalobce nebyl v době vzetí do vazby zaměstnán ani nevykonával jinou výdělečnou činnost, nevznikla mu žádná škoda v podobě ušlého zisku. Z tohoto důvodu byl tento nárok považován za zcela neopodstatněný. Co se týče nároku na nemajetkovou újmu, žalovaná uznala, že zproštěním obžaloby vznikl žalobci nárok na odškodnění za vazbu. Při stanovení výše odškodnění vycházela z judikatury Nejvyššího soudu, podle níž se odškodnění za vazbu pohybuje v rozmezí 500 až 1.500 Kč za den. S ohledem na délku vazby (564 dní), závažnost trestního obvinění a tvrzené zdravotní komplikace přiznala žalobci náhradu ve výši 1 200 Kč za den, celkem 676 800 Kč. Vyšší náhradu považuje za nepřiměřenou, neboť žalobcem uváděné následky ve sféře rodinné a společenské jsou podle jejího názoru obecné povahy a neodůvodňují překročení horní hranice běžně poskytované kompenzace.3. Na ústním jednání , datum, soud postupem podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzval žalobce, aby doplnil svá tvrzení tak, aby bylo zřejmé (i) zda mu skutečně vznikla škoda v podobě nákladů obhajoby, které v řízení uplatňuje, a jak ji hodlá prokázat, (ii) zda byl v době vzetí do vazby v pracovním poměru, vykonával jinou výdělečnou činnost nebo existovaly jiné okolnosti, z nichž lze dovodit, že by dosáhl určitého příjmu a (iii) z jakých skutkových okolností dovozuje přiměřenost částky 2 000 Kč za den vazby, kterou nárokuje jako náhradu nemajetkové újmy. Soud zároveň žalobce poučil, že pokud tato tvrzení a důkazy nedoplní, může to mít za následek neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene a neúspěch ve věci.4. Žalobce však ve lhůtě 14 dnů od konání ústního jednání, přestože byl soudem poučen o následcích nesplnění výzvy, žádná tvrzení ani označení důkazů soudu nedoplnil. Písemná doplnění žalobních tvrzení zaslal až dne , datum, , tedy po téměř dvou měsících od konání ústního jednání. Soud s ohledem na skutečnost, že žalobce byl na ústním jednání poučen o koncentraci řízení i o následcích nesplnění výzev v soudem stanovené lhůtě 14 dnů od konání ústního jednání, soud nemohl k tomuto doplnění žalovaného přihlížet.5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:6. Soud vycházel z následujících skutkových tvrzeních, které účastníci učinili nespornými a vůči kterým již soud dále neprováděl dokazování:- Žalobce dne , datum, uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 107 811 Kč spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení, nárok na náhradu škody ušlého zisku po dobu vazby ve výši 95 880 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy za vykonanou vazbu ve výši 1 128 000 Kč, vše v souvislosti s řízením vedeným u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , Anonymizováno, .7. Z jednotlivých příjmových dokladů vystavených právním zástupcem žalobce dne , datum, , , datum, , , datum, , , Anonymizováno, a , datum, má soud za prokázané, že právní zástupce žalobce přijal finanční částky ve výši 250 000 Kč od , anonymizováno, , vždy s popisem účel platby „obhajoba , anonymizováno, “.8. Z dopisu zaslaného Vězeňskou službou vazební věznice, Ústav pro výkon zabezpečovací detence , anonymizováno, právnímu zástupci žalobce , datum, , resp. jeho přílohy obsahující souhrnný výpis ze zdravotní dokumentace žalobce, má soud za prokázané, že žalobce v průběhu výkonu vazby onemocněl , Anonymizováno, , pro kterou byl hospitalizovaný na infekčním oddělení Vazební věznice , anonymizováno, od , Anonymizováno, do , datum, .9. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními.10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:11. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.12. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.13. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.14. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.16. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z.").17. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo ne