19 C 78/2025-40 — Obvodní soud pro Prahu 2

Žalobce 1) se s žalobkyní 2) , anonymizováno, se podanou žalobou domáhali, aby soud určil, že vlastníkem a provozovatelem osobního vozidla značky , Anonymizováno, , identifikační číslo vozidla (VIN) , Anonymizováno, , registrační značka , SPZ, , není žalobkyně 2) , anonymizováno, ani žalobce 1) , anonymizováno, . Žalobci tvrdili, že vlastnické právo k uvedenému vozidlu přešlo na žalovanou na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , kterou žalobce 1) uzavřel s žalovanou jako prodávající, přičemž žalobkyně 2) byla dosavadní formální vlastnicí vozidla a k převodu dala svůj souhlas. Žalobci navrhli, aby soud svým rozhodnutím deklaroval skutečný právní stav a odstranil nesoulad mezi evidovaným a faktickým vlastnictvím vozidla, neboť žalovaná dosud nesplnila svou povinnost provést přepis v registru silničních vozidel. Dále žalobci požadovali, aby soud uložil žalované povinnost nahradit jim náklady soudního řízení do tří dnů od nabytí právní moci rozsudku.Žalovaná se i přes výzvu soudu ze dne , datum, , která jí byla doručena dne , datum, , k žalobě nevyjádřila a nezaslala soudu žádné stanovisko ani vyjádření k uplatněným tvrzením žalobců.Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , rozhodl o zastavení řízení ve vztahu k žalobkyni 2), neboť tato ani po doručení výzvy ze dne , datum, ve stanovené lhůtě nezaplatila soudní poplatek za podanou žalobu. Soud konstatoval, že poplatková povinnost vzniká podáním žaloby a její nesplnění v určené lhůtě zakládá důvod k zastavení řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť zastavení řízení zavinila žalobkyně 2) svým opomenutím a žalované v této fázi žádné náklady nevznikly. K odvolání žalobkyně 2) proti uvedenému usnesení rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , tak, že usnesení soudu prvního stupně v plném rozsahu potvrdil. Odvolací soud shledal, že žalobkyně 2) uhradila soudní poplatek opožděně, až po marném uplynutí lhůty k jeho zaplacení, a proto nelze k této skutečnosti přihlížet. Zároveň upřesnil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů ani v řízení odvolacím.Po právní moci rozhodnutí Městského soudu v Praze zůstal v řízení na žalobní straně pouze žalobce 1), neboť řízení ve vztahu k žalobkyni 2) bylo pravomocně zastaveno.Soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc projednal bez nařízení ústního jednání, neboť žalobce 1) s tímto postupem výslovně souhlasil svým podáním ze dne , datum, a žalovaná konkludentně, když v soudem stanovené lhůtě nereagovala na výzvu ze dne , datum, , která jí byla doručena dne , datum, .Po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Již z žalobních tvrzení žalobců je zřejmé, že žalobce 1) není osobou, která by měla na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř.. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva může mít pouze osoba, která je vedena jako vlastník v registru silničních vozidel, nebo osoba, která se domáhá zápisu svého vlastnického práva do tohoto registru. Žalobce 1) však v registru silničních vozidel veden jako vlastník ani provozovatel předmětného vozidla není a ani se svého zápisu do registru nedomáhá. Z jeho tvrzení vyplývá, že vozidlo krátce vlastnil pouze formálně, aby je převedl na žalovanou, přičemž změna v registru vozidel mezi ním a žalobkyní 2) nebyla nikdy provedena. Za tohoto tvrzeného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobce 1) nemá k podání určovací žaloby aktivní legitimaci. Z uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.O náhradě nákladů soud rozhodoval v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. soudního řádu, kdy nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, neboť ačkoli žalovaná byla v řízení plně úspěšná, žádné prokazatelné náklady jí nevznikly.