22 C 25/2025-53 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu nezaplaceného televizního poplatku ve výši , částka, měsíčně za období od května 2024 do října 2024. Dále se domáhá kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, za uvedené období. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes výzvu žalobkyně.2. Uvedla, že žalovaný se připojil k distribuční soustavě a stal se odběratelem elektřiny, na základě čehož mu zaslala sdělení k placení televizních poplatku dne , datum, s příslušným poučením. Žalovaný na výzvu nereagoval, pročež ho zařadila do evidence poplatníků s povinností platit televizní poplatky, o čemž ho informovala. Poplatky jsou evidovány na domácnost nikoliv na adresu, žalobkyně nemůže předjímat kolik domácností se na adrese zdržuje. K zabránění duálnímu vybírání poplatku slouží uvedené sdělení k placení televizních poplatků, které měl a mohl žalovaný žalobkyni zaslat zpět.3. Žalovaný s žalobou nesouhlasí, neboť nárok žalobkyně není opodstatněný. V rozhodné době televizní přijímač nevlastnil, nebyl nájemcem ani vlastníkem bytu na adrese , adresa, , pouze zde pobýval jako spolubydlící své tehdejší manželky, kdy nájemní smlouva zanikla již v roce 2004. Při jednání soudu uvedl, že se jednalo o omyl, a proto na výzvu žalobkyně nereagoval.4. Jelikož je předmětem tohoto řízení nárok na zaplacení částky nižší, než je , částka, , a odvolání tak proti tomuto rozsudku není dle § 202 odst. 2 o. s. ř. přípustné, obsahuje odůvodnění ve shodě s § 157 odst. 4 o. s. ř. toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.5. Na základě předložených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.6. Žalovaný, jakožto spolubydlící, ukončil nájem bytu na adrese , adresa, ke dni , datum, . Žalovaný je evidován v databázi odběratelů elektrické energie od dubna 2024. Ke sdělení žalobkyně k placení televizních poplatků se žalovaný nevyjádřil, přestože mu žalovaná doručovala řádně do datové schránky. Žalobkyně tak žalovaného informovala o tom, že je od 4/2024 zařazen do evidence poplatníků televizního poplatku. Žalovaný neuhradil předepsané poplatky ve výši , částka, měsíčně splatné vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce za období květen 2024-říjen 2024. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní upomínku.7. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů ve znění do , datum, (dále jen „zákon“). Podle § 5 odst. 1 zákona poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. Podle § 6 zákona měsíční výše rozhlasového poplatku činí , částka, , měsíční výše televizního poplatku činí , částka, . Podle § 7 odst. 2 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 10 zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.8. Žalovaný se stal odběratelem elektrické energie v rozhodném období, přičemž žalobkyně mu zaslala sdělení o jeho povinnosti hradit televizní poplatky, a poučila jej, že pokud nevlastní televizní přijímač, má jí ve lhůtě 30 dní zaslat vyplněné čestné prohlášení, jehož vzor ke sdělení přiložila. Sdělení mu bylo řádně doručeno do datové schránky, avšak žalovaný na výzvu nereagoval. Žalobkyně tak zcela důvodně předpokládala, že žalovaný je ze zákona povinen televizní poplatky platit. Ostatně uvedenou skutečnost mu následně i sdělila. Jelikož měl žalovaný od května 2024 přihlášen televizní přijímač (ve smyslu cit. zákona), byl dle shora uvedených zákonných ustanovení povinen platit televizní poplatek v zákonné výši , částka, měsíčně. Tuto svou povinnost však žalovaný v období od květen až říjen 2024 nesplnil. Soud proto shledal žalobu důvodnou, když žalobkyně zcela unesla své břemeno tvrzení i břemeno důkazní, pokud jde o výši a vznik dlužné částky. Žalovaný se nebránil, že by na dluhu nečeho uhradil alespoň částečně. Jeho obrana směřovala proti samotnému vzniku jeho povinnosti.9. Soud uložil žalovanému rovněž povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který byl ke dni podání žaloby, tj. , datum, , kapitalizován v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. na částku , částka, .10. K tvrzení žalovaného, že považoval výzvy žalobkyně za omyl, neboť televizní přijímač v rozhodnou dobu nevlastnil a na uvedené adrese (Slezská) nebydlel, soud uvádí, že pokud se žalovaný domníval, že jej žalobkyně vyzývá neoprávněně, příp. vadně, měl svá sdělení uvést neprodleně, navíc v situaci, kdy jej žalobkyně řádně poučovala např. o možnosti čestně prohlásit, že televizní přijímač nevlastní. Námitka, že televizní přijímač v rozhodné době nevlastnil je pak u soudu již irelevantní. Stejně tak pokud žalovaný uvedl, že se na uvedené adrese nezdržoval. Jednak, žalovaný měl tuto adresu hlášenou v centrální evidenci obyvatel ještě v dubnu 2025, jednak televizní poplatek a povinnost k jeho hrazení se neodvíjí od adresy, na které se odběratel elektrické energie hlásí k pobytu. Pokud pak žalovaný v rámci řízení předložil ono čestné prohlášení, že nevlastní televizní přijímač vystavené v květnu 2025, soud pouze dodává, že čestné prohlášení mělo být žalobkyni zasláno ve lhůtě stanovené dle jejího sdělení ze dne , datum, . Pokud tak žalovaný učinil téměř o rok později až v rámci soudního řízení, učinil tak (i ze zákona) pozdě a nemění to ničeho na výše uvedeném.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení soud přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, a paušální náhrada hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za 5 úkonů á , částka, (podání žaloby, výzvu k plnění, vyjádření k odporu, příprava na jednání a účast na jednání). Celkem soud na náhradě nákladů žalobkyni přiznal částku , částka, . Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.12. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za odměnu za zastupování advokátem, neboť se v tomto případě nejedná o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Jelikož se v případě žalobkyně jedná o subjekt, který je financován z televizních poplatků stanovených zákonem a žalobkyně se tak na poli svého působení těší výsadnímu postavení, je na žalobkyni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 3344/12). Ve výše uvedené věci se jedná o spor o bagatelní částku, který není složitý právně ani skutkově, žalobkyně disponuje právním úsekem, a je tedy personálně vybavena pro řešení právních sporů. Pokud si žalobkyně zvolila možnost být v tomto sporu zastoupena advokátem, což je jejím právem, nelze za této situace na žalovaném spravedlivě žádat, aby žalobkyni takto vzniklé náklady řízení plně hradil (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 195/11). Proto soud přiznal žalobkyni pouze právo na náhradu nákladů řízení představující zaplacený soudní poplatek a paušální náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka, a nikoliv odměnu za zastupování advokátem.