28 C 145/2025-150 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 11. 8. 2025 domáhal náhrady škody v celkové výši 300 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že insolvenční správkyně , tituly před jménem, , právnická osoba, se dopustila nesprávného úředního postupu, neboť nezrušila oddlužení , jméno FO, , nar. , datum, (dále jen „dlužník“), jemuž byla ustanovena jako insolvenční správkyně. Tím mu vznikla uvedená škoda, neboť dlužník mu měl uhradit na základě smlouvy o půjčce ze dne 29. 4. 2013 částku 300 000 Kč s příslušenstvím, k tomu však nedošlo.2. Žalovaná ve svém vyjádření z 25. 9. 2025 uvedla, že u ní žalobce dne 15. 7. 2024 uplatnil nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) ve výši 300 000 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s tvrzeným úředním postupem insolvenční správkyně v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , insolvenční spisová značka, . K projednání žádosti žalobce došlo 16. 9. 2025, avšak žádost žalobce byla zamítnuta, neboť v souvislosti s tvrzeným nesprávním úředním postupem insolvenční správkyně žalovaná namítala, že za její činnost není odpovědná a ve věci není dán odpovědnostní titul. Nad rámec uvedeného navíc má za to, že insolvenční správkyně se nesprávného úředního postupu, tak jak tvrdí žalobce, ani dopustit nemohla s ohledem na znění § 418 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen „IZ“). K tomu odkázala i na rozsudek Okresního osudu Praha – východ ze dne 2. 11. 2023, č. j. 9 C 147/2023-164, kterým byla zamítnuta žaloba žalobce na náhradu škody vůči insolvenční správkyni. S ohledem na shora uvedené navrhla žalobu zamítnout.3. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž předložené důkazy považoval za zcela hodnověrné, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k závěru o následujícím skutkovém stavu:4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na náhradu škody dne 15. 7. 2024. Z rozsudku Okresního osudu Praha – východ ze dne 2. 11. 2023, č. j. 9 C 147/2023-164 (čl. 87 spisu), soud zjistil, že žalobce jako věřitel přenechal dlužníkovi na základě smlouvy o půjčce ze dne 20. 6. 2009 částku 300 000 Kč, kterou však dlužník žalobci dosud nevrátil. K návrhu dlužníka bylo na jeho osobu zahájeno insolvenční řízení, byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo mu povoleno oddlužení, přičemž věřitelům bylo uloženo, aby se ve lhůtě 30dnů ode dne 29. 12. 2009 přihlásili se svými pohledávkami do insolvenčního řízení. Žalobce tak neučinil. Usnesením ze dne 3. 3. 2015 pak insolvenční soud osvobodil žalobce od placení pohledávek. Soud tak uzavřel, že je vázán pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu o osvobození dlužníka od placení pohledávek, které nebylo zrušeno, a není v tomto směru oprávněn přezkoumávat rozhodnutí insolvenčního soudu, když se žalobce měl domáhat případného zrušení oddlužení či neosvobození dlužníka od placení pohledávek přímo návrhy v předmětném insolvenčním řízení. Z uvedené důvodu žalobu zamítl.5. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud z toho důvodu zamítl další návrhy žalobce na provedení důkazů veškerými dalšími listinami, neboť byli ve věci z důvodu absence odpovědnostního titulu zcela nadbytečné.6. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení:7. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.8. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.9. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.10. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.14. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 15. 7. 2024, což bylo mezi účastníky nesporným, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).15. Žalobce se náhrady škody 300 000 Kč s příslušenstvím domáhá s tím odůvodněním, že se jedná o výši pohledávky vůči dlužníkovi, u kterého měla insolvenční správkyně v souladu s § 418 odst. 3 IZ zrušit schválené oddlužení.16. Odškodňovací zákon rozlišuje dvě základní formy objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem státní moci, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup. Při rozlišení mezi těmito dvěma odpovědnostními tituly je třeba vycházet z toho, že nesprávný úřední postup představuje porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti; zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Pro tuto formu odpovědnosti je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí.17. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 5 písm. a) OdpŠk, § 8 odst. 1, 3 OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení náhrady škody za postup, jenž měl za následek nesprávné rozhodnutí (srov. např. NS 2 Cdon 129/97 (SJ 5/2000), konkrétně rozhodnutí insolvenčního soudu o splnění oddlužení dlužníka a osvobození od placení pohledávek. Odpovědnostní titul žalobce tak představuje nezákonné rozhodnutí a nikoli nesprávný úřední postup.18. Objektivní odpovědnosti za škodu z nezákonného rozhodnutí se stát nemůže zprostit, jestliže jsou kumulativně splněny tři podmínky: 1) nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem majetkové újmy. Existence všech těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném.19. Soud se zaměřil na splnění první podmínky (nezákonného rozhodnutí) a shledal, že v napadeném řízení nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk. Usnesení insolvenčního soudu o osvobozené dlužníka od placení pohledávek nebylo jako pravomocné pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, proto z něj nelze nárokovat odpovědnost státu za škodu. Případné nesprávnosti či vady se projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Nad rámec výše uvedeného, žalobce ani neuvádí, že by v uvedeném směru insolvenční soud pochybil, ale uvádí, že pochybil insolvenční správce tím, že nepřistoupil ke zrušení oddlužení dlužníka. Insolvenční správce je pak soukromou osobou, která činí úkony v insolvenčním řízení vlastním jménem a na svou odpovědnost (§ 9 písm. d) IZ)20. Konstantní judikatura Nejvyššího soudu ČR zásadně vychází z principu presumpce správnosti rozhodnutí, podle něhož soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu není oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. srpna 2011, sp. zn. 28 Cdo 4249/2010). Žalobce totiž fakticky žádá právě to, aby zdejší soud přezkoumal dané rozhodnutí s ohledem na namítaný nesprávný úřední postup insolvenčního správce. Toto rozhodnutí je však pravomocné, soud jej nemůže přezkoumávat a je jím vázán. Z těchto důvodů soud pro nesplnění již první podmínky, existence nezákonného rozhodnutí, žalobu bez dalšího zamítl, když už se nezabýval otázkou vzniku škody, když nebyly splněny již dvě podmínky pro úspěšnost žaloby (rovněž existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody, která nemůže být z podstaty věci dána, když není nezákonné rozhodnutí).21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhr