48 C 224/2024-92 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal náhrady škody dle zákona č. 82/1998 Sb., v souvislosti s tím, že tvrdí, že mu byla způsobena nemajetková újma, a to tím, že jednak došlo k průtahům v kárném řízení s žalobcem vedeném posléze u Nejvyššího správního soudu pod sp.zn. , anonymizováno, , kdy požaduje částku 10 000 Kč, jednak samotným kárným řízením, kde byl kárné žaloby zproštěn, kdy požaduje částku 290 000 Kč. Odpovědnost státu ve vztahu k nároku na odškodnění nemajetkové újmy způsobené vedením kárného řízení žalobce odvozoval z analogie kárného řízení vedeného se soudcem, které skončilo zprošťujícím rozhodnutím s trestním řízení, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem. Dle žalobce tak podání kárného návrhu předsedou Okresního soudu v , anonymizováno, je třeba posoudit jako nezákonné rozhodnutí v důsledku zproštění žalobce kárného obvinění.2. Žalovaná ve vyjádření ze dne , datum, k žalobě učinila nesporným, že žalobce u ní nárok ve výši 300 000 Kč uplatnil dne , datum, , k projednání nároku došlo dne , datum, . Ohledně nároku na odškodnění újmy z vedeného kárného řízení ve výši 290 000 Kč žalovaná namítla nedostatek pasivní věcné legitimace. Poukázala na to, že nárok žalobcem uplatněný nespadá do rámce zákona č. 82/1998 Sb., když kárné řízení není řízením trestním ani řízením obdobným, přičemž podání kárného návrhu není výkonem veřejné moci. Žalovaná poukázala na smysl kárného řízení a jeho povahu disciplinárního řízení, dále na judikaturu ESLP a Ústavního soudu. Nadto žalovaná poukázala na to, že ve věci není dán odpovědnostní titul, a to proto, podání kárného návrhu není úředním postupem a pro absenci výkonu veřejné moci ani nezákonným rozhodnutím. Poukázala rovněž na to, že žalobce odvozuje požadovanou výši odškodnění od částek, které byly přiznány osobám, které byly trestné stíhány. Žalovaná vznesla rovněž námitku promlčení uplatněného nároku s ohledem na nabytí právní moci rozhodnutí kárného senátu NSS. Ve vztahu k nároku na odškodnění nemajetkové újmy pro nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce kárného řízení, žalovaná rovněž namítla promlčení nároku se shodným poukazem na okamžik pravomocného skončení kárného řízení. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.3. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání.4. Soud na základě skutečnosti mezi účastníky nesporných a na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: S žalobcem coby , Anonymizováno, bylo vedeno kárné řízení na základě kárného návrhu podaného tehdejším předsedou Okresního soudu v , anonymizováno, pod sp.zn. , anonymizováno, , přičemž žalobce byl kárné žaloby zproštěn rozhodnutím kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , které nabylo právní moci dne , datum, . Žalobce nároky u žalované uplatnil dne , datum, , žalovaná nároky projednala, což sdělila stanoviskem ze dne , datum, (zjištěno z nesporných tvrzení). Žalobce i jeho právní zástupce byli osobně přítomni jednání dne , datum, , při kterém byl žalobce kárného obvinění zproštěn (zjištěno ze spisu NSS, sp.zn. , anonymizováno, ).5. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:6. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.7. Podle § 5 písm. a) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.8. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.9. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.10. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.11. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.12. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“).13. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.14. V řízení bylo učiněno nesporným, že žalobce nároky u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).15. Mezi účastníky nebyl sporný skutkový stav věci, ale jeho právní hodnocení. Z tohoto důvodu soud prováděl dokazování toliko kárným spisem Nejvyššího správního soudu, přičemž ani z něho nic podstatného pro právní posouzení věci nezjistil. Soud pro nadbytečnost, kdy ve věci není již na základě žalobních tvrzení splněna právní podmínka pro vyvození odpovědnosti žalované za škodu, a to právní důvod odpovědnosti státu (odpovědnostní titul). Žalovaná se dále bránila námitkou promlčení, a to u nároku z nepřiměřené délky kárného řízení primárně, u druhého nároku sekundárně.16. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu podle OdpŠk, je nutno, aby byly splněny tří podmínky: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna, byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.17. Mezi účastníky se vedl spor o to, zda nárok na odškodnění nemajetkové újmy z nepřiměřeného délky kárného řízení je či není promlčen a v případě, pokud by promlčen nebyl, zda k nesprávnému úřednímu postupu došlo a jaká je případná forma odškodnění. Ohledně nároku na odškodnění nemajetkové újmy požadované na základě tvrzení, že kárné obvinění vznesené proti žalobci se nepotvrdilo a žalobce byl kárné žaloby zproštěn, se vedl spor primárně o to, zda zde existuje právní důvod odpovědnosti žalované, který by bylo možné na tomto žalobním tvrzení vyvodit.18. Žalobce se v tomto řízení domáhal celkem dvou nároků. První nárok na odškodnění nemajetkové újmy (290 000 Kč) odvozoval žalobce z tvrzení, že kárné obvinění vznesené proti žalobci se nepotvrdilo a žalobce byl kárné žaloby zproštěn. Tento nárok soud právně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., nicméně dospěl k závěru, že žalobcem uplatněný nárok nelze podřadit ani pod nezákonné rozhodnutí, ani pod nesprávný úřední postup, ani pod jakýkoli jiný odpovědností titul dovozený judikatorně ve vztahu ke státu. Druhý nárok žalobce odvozoval z tvrzení, že kárné řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, v důsledku čehož žalobci vznikla nemajetková újma (10 000 Kč). Tento nárok soud právně posoudil jako nárok z nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk.19. Pokud jde o nárok na zaplacení částky 290 000 Kč, odvozený od tvrzeného nezákonného rozhodnutí, kterým měl být kárný návrh tehdejšího předsedy Okresního soudu v , anonymizováno, , soud dospěl k závěru, že není splněna již první podmínka pro vyvození odpovědnosti státu za škodu, neboť kárný návrh podaný předsedou soudu nenaplňuje definiční znak nezákonného rozhodnutí, přičemž analogie zproštění obžaloby v trestním řízení, v jejímž důsledku se usnesení o zahájení trestního stíhání považuje za nezákonné rozhodnutí neobstojí, neboť podání kárného návrhu nelze pokládat za trestní obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Při posouzení, zda lze kárný