26 C 33/2026-16 — Obvodní soud pro Prahu 2

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná jako bývalá nájemnice bytu č. , hodnota, v domě , adresa, 2měla hradit nájemné , částka, měsíčně do 5 dne v měsíci. Nájem skončil uplynutím doby dnem , datum, , od , datum, užívá žalovaná byt bez právního důvodu. Byt byl exekučně vyklizen dne13. 5. 2025. Od , datum, do , datum, užívala žalovaná byt bez právního důvodu.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že žalobkyně spravuje budovu č.p. 420 bytový dům v katastrálním území , adresa, . Dle nájemní smlouvy ze dne , datum, na dobu určitou byla žalovaná nájemníkem bytu dle dodatků č.l 1 a 2 do , datum, nájemnicí bytu. Žalovaná neplatila za užívání bytu, proto žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě dlužné částkyPodle ustanovení § 2991 a násl. o.z. je žalovaná povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení, které jí vzniklo tím, že užívala předmětný byt po skončení nájmu. Dlužná částka představuje výši sjednaného nájemného a nedoplatky z vyúčtování za rok 2024 a 2025 od ledna do května. Za leden , částka, 3 022 a za nor až květen ve výši , částka, za měsíce. Vyúčtování služeb za rok 2024 ve výši 17 952, dle předpisu.Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, představující , částka, za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.