28 C 217/2025-32 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 23. 11. 2025, domáhala určení, že není od 25. 2. 2018 vlastníkem motorového vozidla tovární zn. , Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, , RZ: , SPZ, (dále i jen jako „vozidlo“). Uplatněný nárok odůvodnila tím, že vlastnické právo k vozidlu přešlo na základě kupní smlouvy uzavřené dne 25. 2. 2018 mezi žalobkyní a jejím synem, který vozidlo od žalobkyně koupil za účelem dalšího prodeje, k čemuž došlo uzavřením kupní smlouvy dne 1. 3. 2018 mezi synem žalobkyně a žalovanou za sjednanou kupní cenu ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se přitom smluvně zavázala, že zajistí přepis vozidla v registru vozidel ve lhůtě 7 dnů od podpisu smlouvy. To však nezajistila. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak žalobkyně spatřovala v tom, že jí hrozí reálná újma, neboť je v registru vozidel stále uvedena jako vlastník a provozovatel vozidla a odpovídá tak za případné dopravní přestupky s tím, že žaloba na určení vlastnického práva je za daných okolností jediným prostředkem, kterým lze změny údajů v registru vozidel dosáhnout.2. Žalovaná se prostřednictvím jmenovaného likvidátora ve věci vyjádřila tak, že nárok neuznává, nemá k dispozici žádné podklady k předmětnému řízení z důvodu nucené likvidace a z procesní opatrnosti tedy namítá, že smlouva doložená žalobkyní je nečitelná a není zřejmé, o jaké vozidlo se tedy jedná, a dále že mezi žalobkyní a žalovanou neexistuje žádný vztah, chybí tak aktivní i pasivní legitimace ve věci. Žádné důkazní návrhy nevznesla.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aniž by nařizoval jednání, neboť ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s takovým postupem souhlasili.4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.5. Soud zjistil, že žalobkyně a , Jméno zmocněnce, (syn žalobkyně) uzavřeli dne 25. 2. 2018 kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo specifikované vozidlo, a to za kupní cenu 2 000 Kč. Dne 1. 3. 2018 došlo poté k uzavření kupní smlouvy na specifikované vozidlo mezi , Jméno zmocněnce, a žalovanou, a to za kupní cenu 7 000 Kč, přičemž kupní cena byla zaplacena ke dni podpisu kupní smlouvy. (kupní smlouva ze dne 25. 2. 2018 – čl. 4, kupní smlouva ze dne 1. 3. 2018 – čl. 6)6. Žalobkyně dne 21. 5. 2019 podala správnímu orgánu žádost o změnu zápisu vlastníka vozidla, z důvodu neaktivity žalované a nedoložení potřebných dokladů bylo řízení dne 11. 6. 2019 zastaveno. (usnesení Magistrátu města , adresa, – čl. 8)7. Žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím syna ke splnění její povinnosti spočívající v přepisu vozidla předžalobní upomínkou ze dne 17. 4. 2025, která byla zaslána žalované datovou schránkou (předžalobní upomínka včetně dodejky – čl. 3, 7)8. Po právní stránce soud vycházel z této právní úpravy:9. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.10. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.11. Podle § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.12. V souladu s ustanovením § 80 o. s. ř. se soud primárně zabýval otázkou, zda má žalobkyně na určení, že není vlastníkem vozidla, naléhavý právní zájem. Ten je dán tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobkyně nebo kde by se bez tohoto určení stalo její právní postavení nejistým. Soud k tomuto odkazuje na relevantní judikaturu Ústavního soudu (nález ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20, která aprobovala právo původního vlastníka vozidla domáhat se žalobou určení, že již není – s ohledem na zákonné povinnosti vlastníka vozidla a případnou odpovědnost za jejich nedodržení – vlastníkem prodaného vozidla. Soud tedy shledal, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem.13. Žalobkyně v řízení prokázala, že již není vlastníkem shora specifikovaného vozidla, protože v důsledku uzavření kupní smlouvy ze dne 25. 2. 2018 a následně 1. 3. 2018 a úhrady kupní ceny ze strany žalované přešlo vlastnické právo k 1. 3. 2018 na žalovanou. Pasivně legitimovaným ve sporu je přitom žalovaná jako strana kupní smlouvy, tedy jako ten, kdo nedostál své smluvní povinnosti zajistit přepis vozidla v registru silničních vozidel. Okolnost, že jmenovaný likvidátor nemá k dispozici listinné podklady a neví, kde se vozidlo nachází, na právním posouzení věci ničeho nemění, neboť nelze po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby sama zjišťovala a pátrala po tom, kdo je aktuálním vlastníkem shora uvedeného vozidla. Soud tak žalobě vyhověl.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalované povinnost nahradit jí účelně vynaložené náklady řízení ve výši celkem 2 300 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za podání žaloby.15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly shledány okolnosti pro její prodloužení.