11 C 261/2020-10 — Obvodní soud pro Prahu 3

Manžel se žalobou ze dne 1.9.2020 domáhal rozvodu manželství s manželkou s odůvodněním, že manželství je trvale rozvráceno, manželé spolu téměř od svatby nežijí, manžel má již šest let přítelkyni, se kterou by rád vztah formalizoval, s manželkou nekomunikuje a dlouhodobě s ní není v kontaktu. Manželka se k žalobě nevyjádřila. V daném případu jde o tzv. věc s cizím prvkem s tím, že jeden z manželů je nositelem občanství České republiky, zatímco druhý je státním příslušníkem Ukrajiny. Z toho důvodu bylo třeba nejprve zkoumat, je-li dána pravomoc justičních orgánů České republiky a jakým právním řádem se rozvod manželství účastníků řídí. Soud postupoval podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, a zkoumal otázku pravomoci českých justičních orgánů s ohledem na obsah Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, podepsané dne 28. 5. 2001, v České republice vyhlášené pod číslem 123/2002 Sb. m. s . Podle čl. 30 odst. 4 této smlouvy je při projednávání návrhu na rozvod manželství manželů odlišné státní příslušnosti dána pravomoc justičním orgánům té smluvní strany, na jejímž území mají bydliště oba manželé. Pokud jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, při řízení o rozvod manželství je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran. Přitom justiční orgány obou smluvních stran, které budou projednávat návrh na rozvod manželství, použijí hmotné právo svého státu. V daném případě se bydliště obou manželů nachází na území České republiky. K řízení o rozvodu jsou tak příslušné české soudy. Podle čl. 30 odst. 2 uvedené smlouvy jestliže v době zahájení řízení je jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, řídí se rozvod manželství právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají manželé společné bydliště. Jestliže má jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, použije se právní řád té smluvní strany, jejíž justiční orgán obdržel návrh na zahájení řízení. Z výše uvedeného je zřejmé, že v poměrech projednávané věci neexistují procesní překážky návrh na rozvod manželství projednat a rozhodnout o něm, soud se přitom řídí právním řádem České republiky. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [název úřadu] [název úřadu] [název úřadu] [obec a číslo] (oddací list na č.l. 2). Z manželství se nenarodily žádné děti, manželé prakticky od prvopočátku netvoří manželské společenství, intimně se nestýkají po dobu sedmi let, manžel má šest let trvající vztah s jinou ženou, nemá zájem na trvání manželství, s manželkou nekomunikuje a dlouhodobě s ní není kontaktu. Společné jmění manželů nemají vypořádáno dohodou (výslech manžela). Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 3 o. z. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. V posuzovaném případě z výslechu manžela vyplývá, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu ustanovení § 758 o. z., jelikož netvoří manželské společenství. Jelikož byly splněny všechny podmínky ustanovení § 755 o. z., soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje v rozdílných názorech na společné soužití a absenci jakýchkoliv společných zájmů. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.