21 C 351/2019-122 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 3. 2019 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 43 350 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedl, že jako speditér uzavřel s žalovanou coby odesílatelem dne 7. 12. 2017 smlouvu o přepravě, a to na základě objednávky dopravy [číslo]. Žalobci tak vznikla povinnost zajistit pro žalovanou dopravu 10 palet zboží o váze 2,5 tun z [město] v Itálii do sídla žalované v [město] za částku ve výši 35 000 Kč bez DPH. Přepravu zboží žalobce provedl prostřednictvím smluvního dopravce [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ dopravce"). V den nakládky 9. 12. 2017 přijel dopravce na místo nakládky s vozidlem, které mělo kapacitu na převezení 14 palet zboží o maximální hmotnosti 3 tuny. V místě nakládky však bylo připraveno více zboží, než bylo vozidlo schopné pojmout. Dopravce proto přistavil druhé vozidlo, na které bylo možné náklad naložit. Nakonec dopravce převezl zboží na 14 paletách místo na původně sjednaných 10 paletách, což způsobilo vznik vícenákladů. Cenu dopravy vyúčtoval žalobce žalované fakturou [číslo] [rok] na částku 35 000 Kč bez DPH, splatnou dne 21. 2. 2018. Žalovaná však vyúčtovanou částku nezaplatila s tím, že zvolený dopravní prostředek neodpovídal množství nákladu uvedeného na objednávce a s tím, že žalobce porušil ustanovení smlouvy o přepravě, podle které, dopravu měl provést žalobce osobně, přičemž porušení uvedené povinnosti mělo mít dle žalobce následek v podobě vzniku nároku žalované proti žalobci na zaplacení smluvní pokuty odpovídající výši sjednaného přepravného. Žalobce nicméně není dopravcem, ale speditérem, tj. zprostředkovatelem dopravy, smlouvu tudíž neporušil. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky v celkové výši 42 350 Kč včetně DPH prostřednictvím právního zástupce dne 16. 7. 2018. V podání ze dne 23. 9. 2019 (č. l. 44 spisu), ve znění doplnění ze dne 2. 12. 2019 (č. l. 63 spisu) žalobce doplnil, že na základě objednávky ze 7. 12. 2017 objednal žalovaný u žalobce přepravu 10 europalet, a to 6 kusů o rozměrech 120 x 80 x 200, 2 kusů o rozměrech 120 x 80 x 120, 1 kusu o rozměru 120 x 80 x 180 a 1 kusu o rozměru 120 x 80 x 160. Konkrétní vozidlo, jakým má být přeprava provedena, nebylo mezi stranami ujednáno. Žalobce objednávku potvrdil telefonicky a v den nakládky, tj. dne 9. 12. 2017 přistavil vozidlo. Přeprava byla realizována dvěma vozidly Mercedes Sprinter, která mělo každé kapacitu pro 7 europalet. Žalobce pro žalovanou ve skutečnosti provedl přepravu 11 palet, které však zabraly místo pro 14 standardních paletových míst, jak plyne z nákladních listů [číslo] [číslo] podle kterých žalobce převezl„ 4x P2“, tj. čtyři dvoupalety, tj. 8 palet o hmotnosti 1130 kg a„ 3 PAL“ o hmotnosti 1200 kg Smlouva byla sice uzavřena dle ust. § 2555 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)., místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání se však nachází ve dvou různých státech, a proto se smlouva řídila Úmluvou o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (dále také jen„ Úmluva CMR“). Podmínka, že žalobce byl povinen provést přepravu osobně a ujednání o smluvní pokutě pro případ porušení této povinnosti byly neplatné pro rozpor s čl. 5 (míněno s čl. 1 odst. 5 – pozn. soudu), čl. 41 odst. 1 a čl. 3 Úmluvy CMR. Žalovaná navíc nárok na zaplacení smluvní pokuty dosud vůči žalobci neuplatnila, ani smluvní pokutu jednostranně nezapočetla proti nároku žalobce na úhradu ceny přepravy. Nároky z přeprav, na něž se vztahuje Úmluva CMR se navíc promlčují za jeden rok, přičemž promlčecí doba počíná běžet uplynutím tří měsíců ode dne uzavření přepravní smlouvy (čl. 32 odst. 1 písm. c) Úmluvy CMR). V daném případě smlouva byla uzavřena již dne 7. 12. 2017, nároky žalované ze smlouvy o přepravě tak jsou již promlčeny. Žalovaná sice byla nucena využít dalšího dopravce pro přepravu, avšak proto, že odesílatel zboží měl v místě nakládky nachystáno více zboží, než kolik bylo objednáno žalovanou v objednávce a kolik byl žalobce schopen vozidlem převést. V den nakládky upozornil žalobce žalovanou prostřednictvím e-mailu, že je na místě více zboží k přepravě a že odesílatel odmítá zboží přepravované žalobcem naložit, na který žalovaná reagovala zprávou, ve které uvedla, že žalobce„ z důvodu nenaložení může odjet z místa nakládky“. To však žalobce vnímal jako možnost, nikoli jako příkaz k ukončení přepravy. V případě odjezdu z důvodu nenaložení by byl žalobce nucen vyúčtovat žalované náklady, které by v případě tzv. marného nájezdu vznikly, žalobce však chtěl svůj závazek vůči žalované splnit a zároveň šetřil náklady žalované. Poté, co žalobce žalované sdělil, že zboží je naloženo, žalovaná již nereagovala s tím, že by zakázku chtěla zrušit. 2. Žalovaná k žalobě v podání ze dne 29. 7. 2019 (č. l. 27-28 spisu) uvedla, že nárok neuznává. Potvrdila, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o přepravě, na základě objednávky [číslo] ze dne 7. 12. 2017, v objednávce však bylo výslovně uvedeno, že přeprava je objednávána na základě ust. § 2555 o. z.. Mezi účastníky bylo sjednáno, že žalobce je povinen provést přepravu osobně a že překládka ani změna SPZ není povolena bez předchozí dohody s žalovanou a nebylo-li předem písemně dohodnuto jinak. Pro případ porušení uvedené povinnosti bylo sjednáno, že žalobce je povinen uhradit žalované smluvní pokutu ve výši ceny za přepravu, čímž neměl být dotčen nárok na náhradu škody v plné výši. Závazkem žalobce tedy bylo nikoli obstarání přepravy, jako je tomu u zasilatelské smlouvy, ale vlastní uskutečnění přepravy. Podle zjišťovacího zápisu o škodě/manku ze dne 11. 12. 2017 žalovaná navíc fakticky obdržela jen 8 palet z původně požadovaných 10 palet. Z mezinárodních nákladních listů navíc vyplývá, že v jednom případě byly naloženy 4 palety a ve druhém případě pouze 3 palety, přeprava zboží tedy nebyla uskutečněna řádně a žalovaná byla nucena pro přepravu zbývajícího zboží zajistit dalšího přepravce, a to [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], která přepravu zbývajícího zboží vyúčtovala žalované fakturou [číslo] ze dne 29. 12. 2017, na částku 30 250 Kč včetně DPH, kterou žalovaná zcela uhradila. Žalobce navíc zboží v den nakládky, tj. 9. 12. 2017, naložil přes přímý pokyn žalované k přerušení přepravy, jak plyne z e-mailové komunikace ze dne 9. 12. 2017. Žalovaná svoje námitky žalobci sdělila v reakci na zaslanou fakturu žalobce, stejně jako skutečnost, že z důvodu porušení smluvního ujednání je nutné uplatnit sjednanou smluvní pokutu ve výši přepravného, a to v přípisu odeslaném zaměstnancem žalovaného – [jméno] [příjmení] - doporučeně dne 4. 1. 2018. Při ústním jednání dne 1. 10. 2019 uplatnila žalovaná proti žalobkyni jako obranu nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši ceny přepravného a doplnila, že nároky žalované ze smlouvy o přepravě se nemohly promlčet v jednoleté lhůtě, neboť jednání žalobce bylo úmyslné a proto dle článku 32 Úmluvy CMR stále běží tříletá promlčecí lhůta. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná věděla, že může nastat problém s přepravou objemného nákladu, poptala u žalobce vozidlo s volnou plachtou. V okamžiku, kdy bylo zřejmé, že nebude možné naložit všechno zboží v místě nakládky, dala žalovaná žalobci příkaz k přerušení přepravy, a to proto, že chtěla, aby celý náklad byl odvezen pouze jednou přepravní společností. V podání ze dne 26. 11. 2019 (č. l. 71-72 spisu) pak žalovaná upřesnila, že mělo být použito vozidlo označované jako„ sólovka s plachtou“, tj. samostatné nákladní vozidlo, jehož nákladový prostor je zakryt plachtou umožňující variabilnější a efektivnější zaskladnění prostoru pro náklad, nikoli dodávku nebo dvě dodávky. Když nastal na nakládce zboží problém, měl dopravce, kterým dle dohody měl být žalobce, informovat žalovanou a vyžádat si další pokyny. Při ústním jednání dne 22. 5. 2020 žalovaná doplnila, že po žalobci zůstaly nenaloženy 2 palety, v objednávce u [právnická osoba] pak byla objednávána přeprava těchto dvou zbylých palet a dalších šesti palet, které nesouvisejí s tímto řízením. Dle názoru žalované smluvní pokutu i vymínění jediného dopravce lze sjednat i u mezinárodních přeprav podléhajících režimu mezinárodní úmluvy CMR. Podmínky pro sjednání smluvní pokuty jsou podle komentářové literatury následující: smluvní pokuta není sjednána neurčitě na všechna porušení celé přepravní smlouvy, smluvní pokuta není sjednána pro případy odpovědnosti dopravce upravené v Úmluvě CMR a výše smluvní pokuty je určitá a není nepřiměřeně vysoká. Smluvní pokuta v daném případě byla sjednána pro případ určité a jasné porušení konkrétní povinnosti, tj. vymínění, že přepravu provede jeden dopravce a ne jiný a byla v souladu i s ostatními uvedenými podmínkami. 3. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že byla uzavřena smlouva o přepravě dne 7. 12. 2017 na základě objednávky žalované [číslo]. Zároveň mezi účastníky nebylo sporu o tom, že obsah smlouvy odpovídal objednávce žalované [číslo], neboť žalobce v podání ze dne 23. 9. 2019 uvedl, že obsah objednávky potvrdil telefonic