11 C 307/2021-30 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 199 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě pojistné smlouvy, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, měl žalovaný platit žalobkyni sjednané pojistné ve výši 5 046 Kč splatné ročně. Pojistná smlouva zanikla pro neplacení pojistného dne 13. 1. 2021, přičemž žalovaný nadále dluží žalobkyni neuhrazené pojistné za období od 22. 10. 2020 do 13. 1. 2021 ve výši 1 199 Kč, které i přes výzvy dosud neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva [číslo] s počátkem pojištění dne 22. 10. 2019, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou z provozu vozidla ve vztahu k vozidlu [značka automobilu], [registrační značka]. Bylo sjednáno pojistné ve výši 5 046 Kč splatné ročně. Žalovaný byl upomínkou ze dne 24. 11. 2020 vyzván k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost zániku pojistné smlouvy a dopisem ze dne 15. 1. 2021 byl informován o zániku pojistné smlouvy. Žalovaný dluží na pojistném celkem 1 199 Kč. Žalovaný byl o zaplacení dlužného pojistného upomínán prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, a to zaslanou předžalobní upomínkou ze dne 13. 4. 2021. 6. Žalobkyně se na základě shora označené pojistné smlouvy ve smyslu ust. § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), zavázala pro případ škodné události poskytnout pojistné plnění a žalovaný se zavázal platit dohodnuté pojistné. Podle ust. § 13 odst. 2 zákona zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Žalobkyně v řízení prokázala, že s žalovaným uzavřela pojistně-právní vztah a že poskytla žalovanému pojistnou ochranu. Na žalovaném bylo, aby tvrdil a prokázal, že dlužné pojistné ve výši 2 691 Kč uhradil, což neučinil, a soud proto žalobě jako důvodné vyhověl. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaný dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, vznikl žalobkyni nárok na úroky z prodlení dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 199 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. Při aplikaci § 14b a. t. soud přihlédl k tomu, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu (tj. nezaplacení dluhu vzniklého na základě smlouvy o přepravě), byť jiných dlužníků. Soud má tak za to, že předmětná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem (resp. jeho zástupcem) ve skutkově i právně obdobných věcech ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. Dle názoru soudu lze též předpokládat, že stejné žaloby podává žalobkyně i u ostatních obecných soudů dalších dlužníků.