12 C 166/2021-72 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou došlou soudu dne 14. 6. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora označené částky za zdravotní péči, kterou žalobkyně poskytla dne 29. 4. 2020 a 19. 8. 2020 a dne 8. 10. 2020 na gynekologickoporodnické klinice v ambulanci pro sterilitu. Žalovaný není účasten veřejného zdravotního pojištění a ani nebyl jinak zdravotně pojištěn. Poskytnutá péče byla žalovanému vyúčtována fakturou [číslo] v částce 4 143 Kč se splatností dne 13. 11. 2020. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil a to ani na základě písemné předžalobní upomínky. Žalobkyně se tak domáhá úhrady této částky a to včetně příslušenství. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný je státním příslušníkem Kanady, soud proto zkoumal nejprve svoji pravomoc. Pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudů posoudil dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení). 4. Podle čl. 4 bod 1. Nařízení, nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost zažalovány u soudů tohoto členského státu. Dle bodu 2. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní občany. 5. Dle § 85 o.s.ř. není-li stanoveno jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má tato osoba bydliště, nemá-li bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje. 6. S ohledem na shora uvedené, za situace, kdy žalovaný má bydliště v obvodu Obvodního soudu pro Prahu, soud k závěru o své příslušnosti o věci rozhodnout. 7. Dále se soud zabýval otázkou, kterým právním řádem se řídí právní vztah mezi účastníky. Účastníci ve smlouvě nesjednali volbu práva. Dle článku 4 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) se daný smluvní vztah řídí českým právem, neboť poskytovatel služeb měl v době uzavření smlouvy své sídlo v České republice. 8. Na základě předložených listin soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný byl dne 29. 4. 2020 a dne 19. 8. 2020 a dne 8. 10. 2020 vyšetřen na ambulanci pro sterilitu gynekologickoporodnické kliniky provozované žalobkyní a bylo u něj proveden ve dnech 24. 8. 2020 a 19. 8. 2020 a 8. 10. 2020 výkon nazvaný minimální kontakt s lékařem a dále bylo provedeno vyšetření krve na specifické protilátky na pohlavně přenosné nemoci. Ke dni poskytnutí zdravotní péče žalovaný nebyl zdravotně pojištěn. Žalovanému byla poskytnutá zdravotní péče vyúčtována fakturou [číslo] v částce 4143 Kč splatnou dne 13. 11. 2020. Upomínkou ze dne 16. 2. 2021 byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné faktury s upozorněním na eventualitu vymáhání dlužné částky u soudu. V řízení nebylo tvrzeno a ani jinak nevyšlo najevo, že by žalovaný byl ke dni poskytnutí zdravotní péče pro tyto případy pojištěn a ani že by na svůj dluh byť i jen částečně něco splnil. 9. Žalobkyně v postavení poskytovatele uzavřela s žalovaným smlouvu o péči o zdraví dle ust. § 2636 s následující zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník, a na základě této smlouvy mu poskytla příslušnou zdravotní péči dle zákona číslo 372/2011 Sbírky, o zdravotních službách. Dle ustanovení § 2636 odstavec 2 zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník, příkazce, v tomto případě žalovaný, zaplatí poskytovateli zdravotní péče odměnu, není-li péče o zdraví hrazena výlučně z jiných zdrojů dle jiného právního předpisu. Žalovaný tak byl povinen uhradit žalobkyni poskytnutou zdravotní péči, neboť nebyl účastníkem veřejného zdravotního pojištění ve smyslu zákona číslo 48/1997 Sbírky, o veřejném zdravotním pojištění, a ani neměl uzavřenou jinou příslušnou pojistnou smlouvu dle ustanovení § 2758 zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil dlužnou částku, je v prodlení s úhradou peněžitého dluhu dle ustanovení § 1970 zákona číslo 89/2012 Sbírky, a žalobkyně má proto nárok též na úrok z prodlení ve výši stanovené v ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sbí. 10. Soud žalobě jako zcela důvodně vyhověl v plném rozsahu. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.