17 C 6/2020-144 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou ze dne 8.7.2019 se žalobkyně domáhala vypořádání zaniklého společného jmění manželů, když účastníci dne 21.5.2010 uzavřeli manželství před Úřadem Městské části [obec a číslo], které bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20.11.2018 pod sp.zn. 19C 187/2018. Rozvodový rozsudek nabyl právní moci dne 19.12.2018. 2. Žalobkyně navrhla k vypořádání osobní automobil Mazda, [registrační značka], motocykl, společné stavební spoření podle smlouvy [číslo] u [právnická osoba], z něhož byl poskytnut úvěr na rekonstrukci společně obývaného bytu na adrese [adresa]. Tento úvěr po rozvodu manželství splácí výlučně žalobkyně, žalovaný se na jeho splátkách nijak nepodílí; a příjmy žalovaného, které měl žalovaný dostávat od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO]. 3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že souhlasí s tím, aby osobní automobil Mazda, [registrační značka] byl přikázán do výlučného vlastnictví žalobkyně, motocykl DUCATI, [registrační značka] byl přikázán do výlučného vlastnictví žalovaného. Pokud se týče stavebního spoření podle smlouvy [číslo] u [právnická osoba], z něhož byl poskytnut úvěr na rekonstrukci společně obývaného bytu na adrese [adresa], pak smlouvu o spoření uzavřela výlučně žalobkyně před uzavřením manželství, úvěr byl poskytnut dne 11.4.2008 před uzavřením manželství. Je pravdou, že finanční prostředky byly použity na rekonstrukci bytu a pořízení nábytku do domácnosti. Od poskytnutí úvěru hradil splátky výlučně žalovaný, po uzavření manželství tyto byly hrazeny ze společného jmění manželů. Z úvěru byla provedena rekonstrukce koupelny (svépomocí), pořízeny pračka, kuchyňské spotřebiče a sedačka. Některé takto pořízené věci zanikly z důvodu své životnosti, jiné si odvezla žalobkyně. Dále není pravdou, že by měl příjem od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO]. Účastníci po dobu manželství měli pouze jeden společný účet u [právnická osoba], č.ú. [bankovní účet], který byl veden na jméno žalobkyně, žalovaný k němu měl dispoziční oprávnění. Na konci listopadu 2017 zrušila žalobkyně žalovanému dispoziční právo k uvedenému účtu, proto si žalovaný od 1.12.2017 založil účet nový. Ke dni rozvodu manželství na jeho účtu byl kladný zůstatek kolem 20tis Kč. 4. Obvodní soud pro Prahu 3 nechal zpracovat znalecký posudek [číslo] k ocenění osobního automobilu Mazda, [registrační značka] a motocyklu DUCATI, [registrační značka], podle stavu, v jakém se tyto nacházely ke dni 19.12.2018. Následně účastníci uzavřeli smír o části předmětu řízení tak, že osobní automobil Mazda, [registrační značka] byl dohodou vypořádán do výlučného vlastnictví žalobkyně, motocykl DUCATI, [registrační značka] byl dohodou vypořádán do výlučného vlastnictví žalovaného. Usnesení o schválení smíru ze dne 27.11.2020 č.j. 17C 6/2020-84 nebylo právní moci dne 8.12.2020, tímto usnesením byly vypořádány i náklady na znalecký posudek s tím, že každý z účastníků nesl jejich polovinu. 5. Řízení bylo následně co do požadovaného vypořádání příjmů žalovaného od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] a zůstatků na všech dalších nespecifikovaných účtech zastaveno v důsledku zpětvzetí ze strany žalobkyně (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24.2.2021 č.j. 17C 6/2020-98). Předmětem řízení tedy zůstalo jen vypořádání úvěru ze stavebního spoření č. [bankovní účet] u [právnická osoba], kdy žalobkyně požadovala na vypořádání částku 202 654,40 Kč s tím, že do doby uzavření manželství naspořila 85 766,30 Kč, po rozvodu manželství uhradila na splátkách 61 880 Kč a zůstatek úvěru ke dni 23.2.2021 činil částku 55 008,13 Kč. 6. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav (důkazy, z nichž níže uvedené skutečnosti byly zjištěny, jsou nadále v textu uvedeny kurzívou): 7. Účastníci dne 21.5.2010 uzavřeli manželství před Úřadem Městské části [obec a číslo], manželství bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20.11.2018 č.j. 19C 187/2018-29. Rozvodový rozsudek nabyl právní moci dne 19.12.2018. 8. Z návrhu na zvýšení cílové částky smlouvy o stavebním spoření č. [bankovní účet] u [právnická osoba] na čl. 104 soud zjistil, že žalobkyně dne 20.9.2005 požádala o zvýšení cílové částky na částku 300 000 Kč. 9. Z návrhu na zvýšení cílové částky smlouvy o stavebním spoření č. [bankovní účet] u [právnická osoba] na čl. 103 soud zjistil, že žalobkyně dne 13.3.2008 požádala o zvýšení cílové částky z 100 000 Kč (300 000?) na částku 400 000 Kč. 10. Ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne [datum] na čl. 118 – 122 soud zjistil, že žalobkyně a [právnická osoba] dne [datum] uzavřeli podle ust. § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, smlouvu o poskytnutí meziúvěru do výše 400 000 Kč, a ke dni přidělení cílové částky úvěr ze stavebního spoření do výše 248 000 Kč, a to na základě smlouvy o stavebním spoření žalobkyně uzavřené dne [datum]. 11. Z vkladového výpisu ke stavebnímu spoření č. [bankovní účet] u [právnická osoba] na čl. 88-89 soud zjistil, že do 21.5.2010 (den uzavření manželství) bylo na stavební spoření připsáno celkem 122 427,20 Kč. Ke dni 31.7.2012 byl meziúvěr splacen. Z výpisu ke stavebnímu spoření č. [bankovní účet] u [právnická osoba] na čl. 90-92 soud zjistil, že ke dni 31.7.2012 byly na tento připsány finanční prostředky z úvěru ve výši 246 431,50 Kč. Ke dni 19.12.2018 činila dlužná částka na úvěrovém účtu částku 108 231 Kč. Ke dni 23.2.2021 pak činila dlužná částka na úvěrovém účtu částku 55 008,13 Kč. 12. Z takto provedeného dokazování má soud za prokázaný tento závěr o skutkovém stavu: žalobkyně dne 20.9.2005 uzavřela smlouvu o stavebním spoření. Dne 3.4.2008 uzavřela smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření. Manželství bylo uzavřeno dne 21.5.2010 a rozvedeno dne 19.12.2018. 13. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností. Soud neprovedl všechny navržené důkazy ve věci, když z již navržených důkazů byl zcela jednoznačně prokázán skutkový stav. 14. Účastníci uzavřeli manželství dne 21.5.2010. Podle ust. § 143 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platilo, že společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, a b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. 15. Úvěr uzavřený podle ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku má pak tzv. konsenzuální povahu, tedy je právně perfektní uzavřením smlouvy bez ohledu na to, kdy budou úvěrové prostředky použity. K uzavření smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření došlo dne 3.4.2008, tedy před uzavřením manželství. Žalobkyně v průběhu řízení netvrdila nic o tom, že by žalovaný k jejímu závazku přistoupil a civilní řízení není ovládáno zásadou vyšetřovací. Soud má rovněž za to, že citace„ ke dni přidělení cílové částky“ není odkládací podmínkou poskytnutí úvěru ze stavebního spoření, a k právně perfektnímu sjednání úvěru došlo dne 3.4.2008. Proto má soud za to, že tento závazek se nestal závazkem ze společného jmění manželů. 16. V průběhu manželství účastníků došlo ke změně právního předpisu upravující společné jmění manželů, a to vstupem zákona č. 89/2012 Sb. v účinnost ke dni 1.1.2014. Tento předpis změnil rozsah společného jmění účastníků tak, že podle ust. § 3098 věci náležející k obvyklému vybavení rodinné domácnosti přestaly být dne 1.1.2014 součástí společného jmění, jinak se uplatnil princip § 3028 tak, že závazky vzniklé před účinností zákona se posuzují podle dosavadních (zaniklých) právních předpisů. 17. Soud tedy má za to, že závazek vzniklý ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 3.4.2008 nepatří do společného jmění manželů a nelze jej tedy touto žalobou vypořádávat. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle částečně podle zásady iudicium duplex a co do části podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Tedy přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný co do části požadovaného vypořádání závazku ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 3.4.2008, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34 267,20 Kč Tyto n