21 C 255/2020-30 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Návrhem doručeným soudu dne 6. 8. 2020, ve znění doplnění ze dne 1. 9. 2020 a 11. 12. 2020, se manželka domáhala rozvodu manželství uzavřeného mezi účastníky dne [datum] ve městě [anonymizováno] v [země]. Návrh odůvodnila tím, že se již krátce po sňatku projevily zásadní rozdíly v názorech manželů na fungování rodiny i řešení zásadních rodinných záležitostí. Mezi účastníky došlo k vzájemnému odcizení, přičemž společné soužití ukončili a od 1. 1. 2020 žijí odděleně. Manželka na dalším soužití nemá zájem a má za to, že manžel také ne, neboť nejsou v žádném kontaktu. 2. Manžel se k podanému návrhu přes výzvu soudu nijak nevyjádřil. 3. Manželé neuzavřeli písemnou smlouvu upravující pro dobu po rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení a případnou vyživovací povinnost. 4. Soud jednal dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti manžela, neboť ten, ač řádně a včas předvolán, když předvolání k jednání mu bylo doručeno fikcí dne [datum], se k nařízenému ústnímu jednání soudu nedostavil. 5. Z provedeného dokazování soud zjistil, že manželství účastníků řízení bylo uzavřeno dne [datum] ve městě [anonymizováno] v [země] (viz oddací list ze dne [datum], vydaný Úřadem městské části města Brna, Brno – střed, ve svazku [anonymizováno], roč. [rok], str. [anonymizováno], poř. [číslo] na č. l. 3 spisu, kopie originálu oddacího listu ze dne [datum] na č. l. 20 spisu). 6. Manželka při výslechu uvedla, že s manželem, který je státní příslušník Tuniska, se seznámili v Praze v říjnu 2015, kdy manžel studoval v Německu. Za manželem do Německa dojížděla a udržovali vztah na dálku. Poté, co se manžel vrátil do Tuniska, jej několikrát navštívila v Tunisku. Manželé se [datum] v [země] vzali a rozhodli se bydlet společně v České republice, manžel požádal o vízum v České republice a v listopadu 2017 se odstěhoval do České republiky. Manžel byl nějakou dobu bez práce, poté pracoval v call centru, což ho nenaplňovalo, následně pak pracoval ve skladu. Manžel začal užívat marihuanu, zpočátku jednou či dvakrát měsíčně, následně častěji. Manželé se vzájemně citově odcizili, byly mezi nimi rozpory ohledně hospodaření s financemi. Manželé měli rovněž rozdílný pohled na založení rodiny. Manželka se z pronajatého bytu, kde s manželem žiji, odstěhovala v prosinci 2019. Manželka se několikrát neúspěšně pokusila manžela ve věci rozvodu kontaktovat. 7. Dle článku 8 nařízení Rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 20. prosince 2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky platí, že v případě, že nedojde k volbě práva podle článku 5, řídí se rozvod a rozluka právem státu: a) v němž mají manželé obvyklé bydliště v okamžiku zahájení řízení u soudu, nebo popřípadě b) v němž měli manželé poslední obvyklé bydliště, pokud k ukončení pobytu nedošlo dříve než rok před zahájením řízení u soudu a jeden z manželů v tomto státě pobývá ještě v okamžiku zahájení řízení u soudu, nebo popřípadě c) jehož státní příslušnost mají oba manželé v okamžiku zahájení řízení u soudu, nebo popřípadě d) u jehož soudu bylo zahájeno řízení. 8. Dle čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území mají manželé obvyklé bydliště, nebo měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí, nebo má odpůrce bydliště, nebo v případě společného návrhu na zahájení řízení má alespoň jeden z manželů obvyklé bydliště, nebo má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, nebo má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, a zároveň je buď státním příslušníkem tohoto členského státu, nebo, v případě Spojeného království a Irska, zde má "domicil". 9. V dané věci poslední společné bydliště účastníků bylo na území České republiky, přičemž manželka je státní příslušnicí České republiky a manžel je státním příslušníkem Tuniska Poslední společné bydliště účastníků bylo v obvodu působnosti Obvodního soudu pro Prahu 3. Je tak dána pravomoc a příslušnost uvedeného soudu k projednání věci a rozhodným právem je český právní řád. 10. V daném případě nebylo možné manželství účastníků rozvést postupem dle ust. § 757 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť, jak již bylo uvedeno výše, soudu nebyla předložena dohoda o úpravě svých majetkových poměrů, bydlení manželů a případně výživného pro dobu po tomto rozvodu ve smyslu ust. § 757 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku. 11. Dle ust. § 755 odst. 1 občanského zákoníku manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 12. Dle ust. § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 13. Dle ust. § 758 občanského zákoníku manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že zákonné podmínky rozvodu manželství jsou v daném případě splněny. V případě manželství účastníků je dán tzv. kvalifikovaný rozvrat manželství ve smyslu ust. § 755 odst. 1 občanského zákoníku, neboť účastníci spolu nežijí, netvoří manželské společenství a nehospodaří spolu. Manželství účastníků řízení je tak z pohledu soudu pouze formálním svazkem a již nemá kvalitu funkčního manželského svazku založeného ve smyslu ust. § 655 občanského zákoníku na vzájemné podpoře a pomoci. Příčiny rozvratu manželství ve smyslu ust. § 756 občanského zákoníku jsou dány rozdílnými životními postoji, představami o budoucnosti, názory na fungování rodiny a vedení domácnosti. Manželství účastníků je již trvale a hluboce rozvráceno a nelze ve smyslu ust. § 755 odst. 1 občanského zákoníku očekávat jeho obnovu. S ohledem na uvedené skutečnosti proto soud rozhodl tak, jak je patrno z výroku tohoto rozhodnutí, tedy návrhu na rozvod manželství vyhověl. 15. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, podle kterého účastníci v řízení o rozvodu manželství nemají právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení.