5 C 4/2018-166 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou podanou u soudu dne 2.1.2018 se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žádal, aby soud uložil žalované povinnost zlikvidovat nebo zajistit likvidaci údajů, které jej označují za pachatele loupežného přepadení ve všech databázích Policie ČR, písemně se žalobci omluvit a zaplatit mu 120 000 Kč s příslušenstvím, eventuálně (v případě zamítnutí žaloby o omluvu a peněžitou náhradu), aby soud konstatoval, že postupem žalované došlo k porušení práv žalobce garantovaných čl. 10 odst. 1 a 3 a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (viz text výrokové části rozsudku). Žalobce je přesvědčen, že Policie ČR vůči němu při silniční kontrole dne 9. 3. 2017 postupovala nezákonně, když jej nutila k předložení občanského průkazu, ačkoli k prokázání totožnosti předložil řidičský průkaz, snižovala jeho důstojnost a čest nepravdivými výroky o jeho minulosti a nezákonně evidovala jeho údaje ve svých databázích. Žalobce tvrdil, že jeho neoprávněné donucování ze strany hlídky Policie ČR, aby kromě řidičského průkazu předložil ještě také občanský průkaz a opakované vyhrožování žalobci jeho zajištěním a předvedením, proto bylo nesprávným (ba zlovolným) úředním postupem, jsoucím v rozporu s povinnostmi policisty podle § 9, § 11 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR. Žalobce proto právem tento postup policistů vnímal jako šikanozní a ponižující. Žalobce tvrdil, že mu tím vznikla nemajetková újma, spočívající v pocitech frustrace, nespravedlnosti a ponížení. Žádostí ze dne 28.6.2017 uplatnil žalobce u Ministerstva vnitra ČR nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zák.č.82/1998 Sb., která mu vznikla neoprávněnou evidencí a zpracováním nepravdivých osobních údajů o jeho osobě Policií ČR a dále šikanózním a ponižujícím jednáním hlídky Policie ČR, jemuž byl vystaven dne 9.3. 2017 v Praze 3, Šrobárově ulici při silniční kontrole. Žádal, aby Ministerstvo vnitra konstatovalo porušení jeho práv a aby se mu za jejich porušení písemně omluvilo, aby mi zaplatilo přiměřené zadostiučinění 120 000Kč, a aby byly zlikvidovány jeho osobní údaje v evidencích a databázích Policie ČR, označující jej za pachatele nebo spojující jej s „ loupežným přepadením“ – trestným činem loupeže, který byl vyšetřován v r. 1993, ohledně kterého byl pravomocně zproštěn obžaloby a o jejichž zlikvidování bylo pravomocně rozhodnuto Obvodním soudem pro Prahu 5 a poté rozhodnutím Policejního prezídia ČR ze dne 27.8.2002. Dne 7.12.2017 bylo žalobci doručeno stanovisko právního odboru Ministerstva vnitra č.j. MV-83106-7/P-2017 ze dne 16.11.2017, podle kterého je jeho nárok nedůvodný. 2. Usnesením ze dne 8.4.2021, č.j. 5C 4/2018-142, které nabylo právní moci dne 19.4.2021, Obvodní soud pro Prahu 3 vyslovil, že není věcně příslušný k projednání a rozhodnutí o návrhu žalobce, aby soud uložil žalované povinnost do 15 dnů od právní moci rozsudku zlikvidovat nebo zajistit likvidaci jeho osobních údajů ve všech evidencích (databázích) Policie ČR a označujících jej za pachatele nebo spojující jej s loupežným přepadením – trestným činem loupeže, který byl vyšetřován v roce 1993, ohledně kterého byl pravomocně zproštěn obžaloby a o jejichž zlikvidování bylo pravomocně rozhodnuto Obvodním soudem pro Prahu 5 a poté rozhodnutím Policejního prezídia ČR ze dne 27.8.2002 (§ 7 odst.1 a § 104b odst. 2 o.s.ř.). Po právní moci tohoto usnesení byla tato věc postoupena Městskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žalobního návrhu v celém rozsahu. Na obranu uvedla, že pro oprávněnost nároku uplatněného podle zákona č. 82/1998 Sb. je třeba naplnění tří předpokladů, kterými jsou vydání nezákonného rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup orgánu státu, vznik škody (resp. nemajetkové újmy) a příčinná souvislost mezi vnikem škody (nemajetkové újmy) a nesprávným úředním postupem nebo vydáním nezákonného rozhodnutí, přičemž je na žalobci, aby prokázal splnění uvedených předpokladů. Dalším nezbytným předpokladem pro přiznání nároku na náhradu škody (nemajetkové újmy vyčíslené v penězích) je spolehlivé prokázání výše těchto nároků. Tvrdila, že dotčená policejní hlídka postupovala v souladu se zákonem č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky (dále jen zákon o Policii ČR) a se zákonem č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen zákon č. 361/2000Sb.). Žalovaná je toho názoru, že daná situace vznikla v důsledku protiprávního jednání žalobce, který porušil zákon č. 361/2000 Sb. Současně žalovaná odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1.6.2020, č.j. 10A 88/2017-133. 4. U Městského soudu v Praze bylo, na návrh žalobce [celé jméno žalobce] proti Policii ČR, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, vedeno řízení pod sp.zn. 10A 88/2017 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu. Dle žalobního návrhu požadoval žalobce určení nezákonnosti postupu Policie ČR při silniční kontrole dne 9. 3. 2017, spočívající v jednání příslušníků policejní hlídky, kteří jej nutili k předložení občanského průkazu pod pohrůžkou, že jinak bude zajištěn a odvezen na oddělení Policie ČR, snižovali jeho důstojnost a čest výroky o tom, že„ má minulost“ a že„ má loupežné přepadení“ a dále také v nezákonné evidenci jeho údajů v policejních databázích. Dále se žalobce domáhal, aby soud zakázal Policii ČR snižovat při kontrolách jeho osoby jeho důstojnost a čest výše uvedenými výroky a uložila Policii ČR zlikvidovat veškeré údaje, které žalobce označují za pachatele loupežného přepadení, ze všech policejních evidencí a o tomto žalobce písemně informovat. Z žalobních tvrzení pak bylo zjištěno, že jak v řízení tomto, tak v řízení u Městského soudu v Praze je řešena tatáž situace, pouze s tím rozdílem, že v řízení sp. zn. 10A 88/2017 se žalobce domáhá deklarace nezákonnosti postupu Policie ČR při silniční kontrole a v řízení vedeném u zdejšího soudu požaduje zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu byla týmž postupem Policie ČR způsobena. 5. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1.6.2020, č.j. 10A 88/2017-133, který nabyl právní moci dne 1.7.2020 bylo zjištěno, že řízení o žalobě v části, v níž se žalobce domáhal, aby soud zakázal žalovanému (Policii České republiky), aby při kontrolách žalobce snižoval jeho čest a lidskou důstojnost pronášením výroků o tom, že„ má minulost“ a že„ má loupežné přepadení“, a aby soud přikázal žalovanému do 15 dnů od právní moci rozsudku zlikvidovat údaje označující žalobce za pachatele loupežného přepadení (loupeže) v evidencích žalovaného a o jejich likvidaci vydat žalobci v téže lhůtě písemné potvrzení, bylo zastaveno (§ 47 písm. a) s. ř. s .). Ve zbytku byla žaloba zamítnuta s rozhodnutím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Řízení bylo částečně zastaveno pro částečné zpětvzetí žaloby, neboť údaje, které byly policistou při silniční kontrole dne 9.3.2017 zmíněny, byly již vymazány. Městský soud v Praze při posouzení žaloby vycházel z ust. § 82 s. ř. s ., podle kterého se může každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen„ zásahem“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, domáhat u soudu žalobou ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný a ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2017, č. j. 1 Afs 217/2017-34, a tam citovanou judikaturu), podle které je namístě ochranu v procesním režimu podle § 82 a násl. s .. poskytnout tehdy, pokud jsou kumulativně splněny všechny podmínky stanovené v tomto ustanovení. Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („ zásahem“ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, který není rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Městský soud v Praze se zabýval nezákonným zásahem, který měl dle žalobce spočívat v tom, že policisté z jednotky žalovaného donucovali žalobce k předložení občanského průkazu pod pohrůžkou, že bude zajištěn a odvezen na místní oddělení Policie ČR. Žalobce uvedl, že mu policista nejprve sdělil, že se jedná o silniční kontrolu a až následně uvedl, že je podezřelý ze spáchání přestupku. Dokazováním bylo zjištěno, že žalobci bylo nejprve konkrétním policistou sděleno, že se jedná o silniční kontrolu, a byl vyzván k předložení dokladu k řízení a provozu motorového vozidla, načež předložil řidičský průkaz, osvědčení o registraci vozidla a tzv. zelenou kartu, a dále k předložení občanského průkazu, což však žalobce odmítl s poukazem na to, že se jedná o silniční kontrolu a policista obdržel veškeré potřebné doklady. Na to policista opakoval svou výzvu k předložení občanského průkazu, kdy žalobci sdělil, že požaduje předložení dokladu totožnosti, toto však žalobce opět odmít