11 C 238/2022-20 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Podáním ze dne 11. 4. 2022 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle žalobních tvrzení uzavřeli žalobkyně a žalovaný dne 10. 2. 2021 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa]. Daňovým dokladem [číslo] ze dne 3. 6. 2021 žalobkyně vyúčtovala žalovanému spotřebu elektřiny za období od 10. 2. 2021 do 31. 5. 2021 s nedoplatkem ve výši 9 988 Kč, který byl splatný dne 21. 6. 2021. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni do dnešního dne ani zčásti neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a § 115a o. s. ř). Žalobkyně ani žalovaný na výzvu soudu nereagovali a soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. 4. Z hlediska skutkového stavu věci má soud za prokázané, že dne 10. 2. 2021 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu do odběrného místa, vedeného pod č. EAN [číslo], nacházejícího se na adrese [adresa], a žalovaný se zavázal elektřinu odebírat a uhradit její kupní cenu. Žalovaný nesplnil své povinnosti z předmětné smlouvy, když neuhradil sjednanou cenu za elektřinu odebranou v období od 10. 2. 2021 do 31. 5. 2021, čímž žalovanému vznikl vůči žalobkyni dluh ve výši 9 988 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou ze dne 9. 2. 2022. 5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny výrobce nebo obchodník s elektřinou zavazuje dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Mezi účastníky tak byla uzavřena kupní smlouva dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ze které vznikla žalobkyni jako prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat (tedy uskutečnit dodávku elektřiny) a naopak žalovanému jako kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou nebo úředně stanovenou kupní cenu. 6. Soud má za prokázané, že žalobkyně si vůči žalovanému své povinnosti z kupní smlouvy splnila, žalovaný však nehradil řádně, tedy ve fakturované výši, a včas kupní cenu (před soudem tato skutečnost nebyla tvrzena, tím méně mohla být prokázána) a v rozsahu jistiny je žaloba podána důvodně a soud jí jako takové i vyhovuje. 7. Dle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Konkrétní výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k prodlení žalovaného s plněním peněžitého závazku vůči žalobkyni soud přiznal žalobkyni též zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny, a to ode dne následujícího po splatnosti vystaveného daňového dokladu. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.