11 C 292/2022-20 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky představující cenu dodané elektřiny za období od 13. 3. 2021 do 14. 8. 2021 s tím, že byla mezi stranami korespondenčně uzavřena smlouva o dodávce elektřiny, na základě které žalobkyně dodávala žalované od 13. 3. 2021 do sjednaného odběrného místa na adrese [adresa žalované], elektřinu a žalovaná se zavázala elektřinu odebírat a platit za ni sjednanou cenu. Dodávka elektřiny byla žalobkyní vyúčtována fakturou [číslo] znějící na částku 8 670 Kč splatnou dne 6. 9. 2021. Na tuto částku žalovaná zaplatila pouze 4 000 Kč, zbývá tedy k úhradě 4 670 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (ust. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a ust. § 115a o. s. ř). Žalobkyně ani žalovaná na výzvu soudu nereagovaly a soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. 4. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu do odběrného místa žalované ode dne 13. 3. 2021 a ta se zavázala ji odebírat a platit za ni. Žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy, neuhradila sjednanou cenu za spotřebovanou elektřinu za období od 13. 3. 2021 do 14. 8. 2021 v celkové výši 4 670 Kč. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva dle ust. § 2079 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ze které vznikla žalobkyni jako prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat (tedy uskutečnit dodávku elektrické energie) a naopak žalované jako kupujícímu vznikla povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou nebo úředně stanovenou kupní cenu. Žalobkyně prokázala, že vůči žalované své povinnosti ze smlouvy splnila, žalovaná však za dodanou elektřinu neuhradila sjednanou kupní cenu. Bylo na žalované, aby v řízení tvrdila a prokázala, že dlužnou částku uhradila, případně že závazek zanikl jiným způsobem. To však neučinila, soud proto žalobě jako důvodné vyhověl, a to včetně nároku na zaplacení úroku z prodlení, který žalobkyni vznikl dle ust. § 1970 o. z., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení je stanovena prováděcím předpisem, jímž je nařízení vlády č. 351/2013. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z paušální náhrady výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a ust. § 1 odst. 3 a ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady ve výši 100 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (za předžalobní výzvu k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé).